Čís. 16816.

Smlouva, kterou byl člen stavebního a hospodářského společenstva (zák. č. 70/1873 ř. z.) a zároveň člen jeho představenstva ustanoven jednak vedoucím ředitelem společenstva na 25 let s tím, že se smlouva prodlužuje o dalších 20 let, nebude-li rok před uplynutím dotčené doby vypověděna, jednak výhradným zástupcem k získávání nabídek na poskytnutí zápůjček na tutéž dobu, a to i pro jeho právní nástupce a jím zmocněné spolupracovníky, a podle kteréžto smlouvy byla stanovena vedle určitého pevného platu odměna, záležející z provisí z veškerého obratu, příčí se dobrým mravům (§ 879, odst. 1, obč. zák.) i zásadě rovnoprávnosti členů společenstva.
(Rozh. ze dne 23. března 1938, Rv I 2965/36.)
Žalobce sjednal s žalovaným stavebním a hospodářským společenstvem »B.« dne 1. ledna 1931 dohodu podepsanou 6 zakládajícími členy tohoto znění: »Podepsaná zakládající valná hromada ustanovuje Vás tímto vedoucím ředitelem společenstva »B.« s úřadováním podle společenstevního zákona a stanov na dobu 25 let. Před 1. červencem 1931 nemáte vůbec nároku na plat, po té době ve výši 2000 netto měsíčně. Kromě platu máte nárok po dobu platnosti smlouvy na 2‰ provise z obratu dosaženého společenstvem, splatné měsíčně pozadu. Nebude-li tato služební smlouva služební rok před vypršením platnosti vypověděna, obnovuje se vždy na dalších 20 let.« Dne 14. srpna 1931 uzavřel pak žalobce se žalovaným společenstvem další ujednání tohoto znění: »Podepsané společenstvo »B.« svěřuje Vám od 14. února 1931 na dobu 25 let výhradně zastoupení pro její nynější a budoucí obvod obchodní činnosti, a to tak, že Vy osobně. Vaši řádní právní nástupci nebo spolupracovníci Vámi zmocnění jste výhradně oprávněni získávati (aktivovati) a podávati oferty za společenstvo »B.«. Převezmete všechny dosavadní spolupracovníky se zachováním práv jim' již smluvně přiznaných. Dostanete na všechny ať přímo, ať nepřímo přijaté oferty i v případě fuse, pokračování společenstva pod jinou právní formou nebo firmou nebo jakkoli jinak tyto provise: 1. jedno procento z obratu, zúčtovatelné měsíčně, splatné po třetinách při dojití prvních třech splátek na střadatelské splátky. Kdyby dnešní nebo příští soutěž zvýšila svoje nynější sazby provisí, zvyšuje se ve stejné míře i tato provisní sazba. 2. 2% ze zvláštních výkonů, splatná každého prvního jednotlivého měsíce po dojití. 3. Jako prémii splatnou čtvrtletně dostanete při měsíčním obratu přes 5 000 000 Kč 0,5 ‰, přes 7 000 000 Kč 0,6 ‰, přes 10 000 000 Kč 0,8 ‰, přes 15 000 000 Kč 1,2 ‰» přes 20 000 000 Kč 1,25 ‰, přes 30 000 000 Kč 1,5 ‰, přes 50 000 000 Kč 1,75 ‰ a přes 100 000 000 Kč 2 ‰. Jste povinen všechny výlohy z cestování, akvisicí, z odměňování všech Vašich spolupracovníků atd. hraditi sám z těchto provisí a dostanete pouze od 1. dubna 1932 3.000 Kč měsíčně jako příspěvek na výlohy, splatné každého prvního měsíce předem. Zálohy jsou výjimečně dovoleny.....« Tvrdě, že se žalované společenstvo zdráhá platiti z uvedených smluv, domáhá se žalobce na žalovaném společenstvu mimo jiné zaplacení a) 52000 Kč s přísl. z důvodu služebního platu za 26 měsíců, b) 67162 Kč s přísl. z důvodu 2‰ provise z dosaženého obratu 31 581 000 Kč za rok 1931 a 130000 Kč s přísl. z obratu 65 000 000 Kč za rok 1932, úhrnem 249 162 Kč s přísl. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Důvody: Podle § 3 stanov žalovaného společenstva činí společenstevní podíl 10 Kč, každý společník může získati pouze jeden podíl kromě zakladatelů, kteří mohou získati podílů, kolik chtějí. Jsou tedy v žalovaném společenstvu dvě třídy členů. Toto poskytování výhod určitým členům odporuje zásadě rovnoprávnosti, kterou jest ovládán společenstevní zákon. Podle § 1 zákona že dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z. jest ustanovení tohoto zákona užíti na spolky s neuzavřeným počtem členů, které mají za účel podporovati výdělek nebo hospodářství svých členů společnými provozem závodu nebo poskytováním úvěru. Z ustanovení řečeného zákona vyplývá jednak zásada, že společná činnost členů společenstva (společný provoz podniku), nebo poskytování úvěru ve formě svépomocí jest základem dosažení účelu společenstev, jednak zásada rovnoprávnosti členů. Nikdo z členů nemá dostávati ze společnosti značně větší prospěch než ostatní. Společenstvo bylo také vytvořeno z myšlenky svépomoci drobných podnikatelů. Ustanovovací smlouva sjednaná ve prospěch jednoho člena představenstva mezi tímto členem a souhrnem ostatních členů představenstva stejně obdařených výhradami, a to na dobu 25 let, v době, kdy ještě vůbec nebylo jisto, zda bude skutečně možno uhraditi náklady, kterými společenstvo bylo zatíženo, odporuje dobrým mravům, ježto tím byla porušena zásada rovnoprávností členů společenstva. 7 zakladatelů žalovaného společenstva představuje ve společenstvu zvláštní skupinu, která by se mohla získáním libovolného počtu podílů státi většinou proti ostatním členům, kteří nemají takových práv, a mohla by si vzájemným uzavíráním ustanovovacích smluv poskytovati zvláštní výhody, neboť podle § 17 stanov má každý členský podíl jeden hlas, stanovy neobsahuji žádných záruk proti možným snahám většiny (na př. odstupňování snížení 'hlasovacího práva při dalších podílech), ježto též pro volby delegátů podle § 19 stanov připadá na každý členský podíl jeden hlas. Tato nicotnost smlouvy ze dne 1. ledna 1931 pro rozpor s dobrými mravy jest tím jasnější, že již hledíc na § 19 stanov (o volbě delegátů při počtu členstva převyšujícího počet 2000) bylo při založení společenstva počítáno se značným počtem členů. Z toho důvodu jest stanovisko žalovaného společenstva úplně odůvodněno, že totiž 6 zakladatelů společenstva nepředstavuje souhrn členstva, a to tím spíše, že přijetí dvou smluv pro žalobce velmi výhodných, které se podle žalobcova názoru navzájem nevylučují, nýbrž mají existovati vedle sebe, musí vyvolávati oprávněné pochybnosti a odůvodňuje podezření, že žalobci a ostatním 6 zakladatelům šlo hlavně o to, aby žalobci zajistili výhody. V souvislosti s tím, co bylo shora uvedeno o tom, že v době založení žalovaného společenstva nebylo ještě ani jisto, zda břemena převzatá ustanovovací smlouvou ze dne 1. ledna 1931 budou pro společenstvo skutečně snesitelná, jest poznamenati toto: Částky na provisi z obratu, zajištěné žalobci, nejsou v nijakém poměru k jeho pracovní výkonnosti. Až do určitého stupně vzrůstu agendy společenstva mohla by býti tato agenda žalobcem zvládnuta, přece však by jednou nastala doba, kdy by žalobce již na to nestačil bez přibrání dalších pracovníků, jeho osobní ingerence na uzavřené obchody byla by stále menší do té míry, že by žalobce mohl prováděti pouze povšechnou kontrolu celkového aparátu a že. by při zřejmě menší činnosti dostával nepoměrnou provisi. Má proto soud v souzeném případě za to, že takovéto neomezené honorování, jak mělo nastati podle řečené úmluvy z 1. ledna 1931, je nedovolené se zřením na účel společenstva. Z výše uvedených důvodů pokládá soud za nicotnou též úmluvu ze dne 14. srpna 1931, která mimo to jest neplatná i po formální stránce, ježto nebyla platně usnesena na valné hromadě ze dne 16. srpna 1931. Jak vyplývá z knihy protokolů o valných hromadách žalovaného společenstva, bylo svolání této valné hromady usneseno na mimořádné valné hromadě ze dne 21. června 1931 s tímto pořadem jednání: 1. Zpráva představenstva, 2. volby náhradníků představenstva, 3. volby dozorčí rady. Na valné hromadě byla pak dne 16. srpna 1931 pod označením »Různé« jednomyslně přijata žalobcova smlouva o generálním zastoupení a o reklamě ze dne 14. srpna 1931, jak byla shora uvedena. Usnesení o ustanovovací smlouvě pod »Různé« odporuje však § 30 společenstevního zákona a § 17 stanov; o věcech, které nebyly na pořadu jednání, se nelze usnášeti. Byla proto žaloba zamítnuta pro nicotnost dotčených úmluv, o které se žalobní žádost opírá. Odvolací soud potvrdil napadený rozsudek. Důvody: Podle dohody ze dne 1. ledna 1931, sjednané mezi žalobcem, jenž byl jedním ze zakládajících členů žalovaného společenstva a žalovaným stavebním a hospodářským společenstvem »B.«, byl žalobce ustanoven vedoucím ředitelem společenstva na dobu 25 let s tím, že nevypoví-li se smlouva o jeho ustanovení rok před uplynutím uvedené doby, prodlužuje se smlouva na dalších 20 let, dále že se žalobci stanoví odměna 2000 Kč měsíčně a provise z veškerého obratu dvě promile. To jest odměna, která podle § 11 stanov může býti stanovena členům představenstva. Uváží-li se, že podle řečené smlouvy má žalobce dostávali po dobu 25 let provisi z veškerého obratu společenstva, tedy i ze zápůjček, třebas se snad neuskuteční, že společenstvo má mnoho členů a počítalo samo s několika tisíci členu, jest již z toho zřejmo, že šlo pouze o to, aby byl žalobci zajištěn důchod v tak značném rozsahu — rozsah ten nejlépe vyplývá z toho, co žalobce již nynější žalobou požaduje, že to odporuje také zásadě rovnosti členů společenstva, zejména když bylo ono ujednání se žalobcem usneseno šesti zakladateli, kteří mohou míti podle § 3 libovolný počet podílů, kdežto ostatní členové mohou míti pouze jediný podíl, a podle § 17 stanov pouze jediný hlas při valné hromadě. Nutno proto souhlasiti se soudem prvé stolice, že se řečená ujednání příčí jak dobrými mravům, tak i duchu společenstevního zákona o stejných právech členů, a že jest tudíž nicotné (§ 879 obč. zák.). Stejně jest tomu i se smlouvou ze dne 14. srpna 1931. Podle této smlouvy byl žalobce ustanoven jediným zástupcem společenstva, výhradně oprávněným k získávání nabídek na poskytnutí zápůjček na dobu 25 let, a právo to se přiznává i jeho právním nástupcům a zmocněným spolupracovníkům. Též tou smlouvou mu bylo přiznáno právo na značné provise. První soud správně ukazuje na to, že ani formálně nebyla ona smlouva platná. Podle § 11 stanov může býti členům představenstva poskytnuta odměna valnou hromadou, zastoupenou po případě dozorčí radou. Podle § 17 stanov stanov se valná hromada nemůže usnášeti o věcech, které nebyly dány na pořad. V té příčině zjišťuje prvý soud, že svolání valné hromady bylo usneseno na valné hromadě dne 21. června 1931, v níž nebyla dána na pořad úmluva se žalobcem, nýbrž byly na ní ony úmluvy přijaty pod označením »různé« (»Diverses«). Jsou-li však shora řečené úmluvy nicotné, ježto se příčí dobrými mravům, jsou neplatné hned od počátku a nemůže proto žalobce podle nich požadovali ani náhradu za dobu od 1. ledna 1931 do 25. února 1932.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde o právní posouzení dohody ze dne 1. ledna 1931 a 14. srpna 1931, zda odporuje dobrým mravům a je neplatná s hlediska § 879 obč. zák. Zjišťovati okolnosti, zda dovolatel nevyužil nouze, lehkomyslnosti a nezkušenosti nebo rozčilení oprávněných orgánů žalovaného, bylo zbytečné, ježto již znění dohody v souvislosti se stanovami je v rozporu se základní zásadou družstevního zákona o rovnoprávnosti členů (§ 1). Po právní stránce zaujímá dovolatel nesprávné stanovisko, pokud na úmluvu s žalovaným pohlíží jako na obyčejnou smlouvu služební po případě zástupčí třetí osoby s družstvem, poněvadž si při tom nevšímá svého zvláštního poměru k žalovanému jako člena a spoluzakladatele družstva a jako člena představenstva ve funkci ředitele, nadaného velkými právy ve smyslu § 13 stanov. Právě s hlediska tohoto zvláštního poměru je nutno úmluvu se žalovaným vykládati a posuzovati její obsah v souvislosti se stanovami a se zřetelem na předpisy zákona č. 70/1873 ř. z.
V tom směru pojetí úmluvy odvolacím soudem a její neplatnost podle § 879 obč. zák. byly náležitě dolíčeny, jsou kryty příslušnými předpisy stanov a jsou proto správné. Důvody napadeného rozsudku, na něž se dovolatel odkazuje, nebyly vyvráceny vývody dovolání.

Citace:

Č. 16816. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 489-493.