Čís. 16703.

Při bezvýminečném přihlášení se k dědictví zaniká dědicův dluh vůči pozůstalosti konsolidací již podáním dědické přihlášky.
(Rozh. ze dne 10. února 1938, Rv I 2702/36.) Žalobu, jíž se žalobce Rudolf H. jako zvláštní správce pozůstalosti po Arnoštu H. domáhal na žalovaném Ottovi H. zaplacení 255168 Kč 90 h s přísl. zamítly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Ze souhlasného přednesu obou stran a zejména z testamentu Arnošta H-a ze dne 7. března 1929 vyplývá, že valuta pocházející ze zápůjčky Arnoštem H-em u K-ské spořitelny sjednané, nebyla zůstavitelem žalovanému zapůjčena, nýbrž že ji zůstavitel daroval oběma svým synům Ottovi a Rudolfovi rovným dílem, při čemž Rudolf H. svou polovici přenechal Ottovi H-ovi jako zápůjčku se závazkem, že splatí tuto zápůjčku do šesti měsíců po smrti otcově. Co do částky jenom Rudolfem H-em zapůjčené, není tedy žalovaný na žádný způsob dlužníkem pozůstalosti. Žalovaný převzal však vůči svému otci povinnost zúrokovati a umořovati hypotekární zápůjčku K-ské spořitelny. Je tedy v souzeném sporu řešiti otázku, zda tento závazek žalovaného zanikl úmrtím Arnošta H. a nápadem dědictví následkem sloučení (§ 1445 obč. zák.), či zda zánik jeho závazku sloučením nastane teprve odevzdáním pozůstalosti. Podle pozůstalostních spisů, do nichž dovolací soud nahlédl, přihlásili se všichni dědicové k dědictví po Arnoštu H-ovi bezvýminečně. Při bezvýminečném přihlášení se k dědictví zaniká dluh dědicův vůči pozůstalosti již podáním dědické přihlášky (§ 547 obč. zák., srov. Klang, Komentář IV, str. 550, Hasenöhrl, Obligationsrecht 1890 II, str. 570). O § 167 nesp. pat., jehož se dovolatel dovolává, nelze opříti opačný názor, poněvadž řečený paragraf upravuje pouze rozdělení pozůstalosti, o něž tu nejde. Nemůže tedy pozůstalost — a v souzeném případě jde pouze o žalobu pozůstalosti, zastoupené žalobcem, proti žalovanému spoludědici — žádati na žalovaném zaplacení úroků a umořovacích splátek na hypotekární pohledávku K-ské spořitelny, poněvadž závazek k zaplacení těchto úroků po případě splátek, pokud jej žalovaný svého času převzal vůči zůstaviteli, zanikl podle § 1445 obč. zák. sloučením (konfusí).

Citace:

č. 16703. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 252-253.