Čís. 16790.

Povinný nemůže návrhem na vyloučení svršků podle § 251 č. 6 ex. ř. dosíci vrácení věcí odňatých mu exekucí podle § 346 ex. ř. za účelem nabytí smluveného zástavního práva (věřitelem vymáhajícím), přísluší mu však takový návrh na vyloučení z exekuce, vede-li týž věřitel na dotčené předměty exekuci k vymožení peněžité pohledávky prodejem věcí odebraných povinnému exekucí podle § 346 ex. ř.
(Rozh. ze dne 10. března 1938, R I 100/38.)
Rozsudkem okresního soudu v Č. ze dne 26. dubna 1936, č. j. C II 618/35-9, byl povinný pravoplatně odsouzen, aby vydal a odevzdal vymáhající věřitelce do zástavy mimo jiné šicí stroj, zrcadlo, velký krejčovský stůl na přistřihování látek, kamna na žehličky a panny na zkoušení a uvedené předměty byly podle onoho rozsudku povinnému exekucí podle § 346 ex. ř. odebrány a některé z nich (šicí stroj a dvě panny na zkoušení) byly odevzdány zástupci vymáhající věřitelky, ostatní pak (dva stoly na přistřihování látek, dva výkladní pulty, kamna pro žehličky, pohovka a zrcadlo) byly pro vymáhající věřitelku uschovány u zasílatelství T. v Č. Podle jiného exekučního titulu, totiž podle rozsudku okresního soudu v P. ze dne 12. listopadu 1936 č. j. C VIII 904/36-1, vedla vymáhající věřitelka proti povinnému také exekuci k vymožení pohledávky 1580 Kč 45 h, a to prodejem oněch věcí odebraných povinnému exekucí podle § 346 ex. ř., jež jsou pro vymáhající věřitelku uloženy u jmenované zasilatelské firmy. Tato exekuce byla prvním soudem, povolena a byl nařízen prodej oněch věcí dražbou. Povinný, jenž je krejčovským mistrem, navrhl mimu jiné vyloučení i dotčených předmětů, ježto jich nutně potřebuje k osobnímu provozování krejčovské živnosti, takže bez nich svou živnost vůbec provozovati nemůže. Exekuční soud vyhověl v té příčině návrhu a zrušil na shora dotčené předměty exekuci podle § 30 č. 2 ex. ř. Rekursní soud zamítl návrh povinného. Důvody: Vymáhající věřitelka neodporuje v rekursu zjištění prvého soudu, že povinný jest maloživnostník a že potřebuje shora uvedených předmětů k dalšímu provozování své krejčovské živnosti. Exekučním soudem vyslovená nepřípustnost exekucí, povolených pod č. j. E 899/37-1 co do svršků povinnému odňatých, jest napadána jen proto, že ony svršky nejsou již v držbě povinného, takže nemohou sloužiti k provozování jeho živnosti, a že byly dlužníkem, vymáhající věřitelce dány dobrovolně do zástavy. Pod č. j. E 899/37-1 byla vymáhající věřitelce podle exekučního titulu pravoplatně povolena exekuce pro návrh na vydání dotčených movitých věcí a 22. dubna 1937 byly svršky ty povinnému odňaty a na potvrzení vydány vymáhající věřitelce. Tím byla ona exekuce podle § 346 ex. ř. skončena a návrh na její zrušení anebo na vyloučení předmětných svršků ve smyslu §§ 251 č. 6, 39 č. 2 ex. ř. není již přípustný. I když část dlužníku odňatých předmětů byla pro vymáhající věřitelku uskladněna u zasílatele F. H. v Č. L., nelze to srovnávati s uschováním ve smyslu §§ 259 a násl. ex. ř., poněvadž nebylo exekučními soudem nařízeno a provedeno uschování soudně zabavených věcí, nýbrž odevzdání určitých movitých předmětů do držby oprávněné osoby. Hledíc na to, že exekuce povolená za účelem vydání movitých věcí byla ukončena, nemůže povinný dosíci jejich vrácení proti vůli vymáhající věřitelky před zaplacením pohledávky, pro kterou byly svršky ty zastaveny, a účel ustanovení § 251 č. 6 ex. ř., aby totiž bylo zajištěno další provozování živnosti oněmi prostředky, jichž povinný před 22. dubnem 1937 užíval, není již dosažitelný a co do tří prvých shora uvedených věcí ani ono zajištění nutné. V době povolení exekuce prodejem dotčených předmětů z 8. července 1937 nesloužily již uvedené věci k provozování krejčovské živnosti povinného a byly ve výhradné držbě vymáhající věřitelky, tedy nikoliv v takovém vztahu k povinnému, jak jej má na mysli § 251 č. 6 ex. ř., takže nejsou v souzené věci splněny podmínky §§ 251 č. 6, 39 č. 2 ex. ř. pro zrušení exekuce ani co do povoleného prodeje.
Nejvyšší soud zrušil podle §§ 251 č. 6 a 39 č. 2 ex. ř. exekuci, pokud se týkala zrcadla, krejčovského stolu a kamen na žehličky. Důvody:
Nesplnil-li povinný závazek, uložený mu vykonatelným rozsudkem okresního soudu v Č. L. ze dne 26. dubna 1936, č. j. C II 618/35-9, aby vydal a odevzdal vymáhající věřitelce do zástavy věci v řečeném rozsudku uvedené, byla vymáhající věřitelka oprávněna domáhati se vydání oněch věcí exekucí podle § 346 ex. ř. Tato exekuce byla vykonána a skončena tím, že věcí byly dlužníku odebrány a některé z nich (šicí stroj a dvě panny na zkoušení) byly odevzdány zástupci vymáhající věřitelky, ostatní pak (dva stoly na přistřihování látek, dva výkladní pulty, kamna pro žehličku, pohovka a zrcadlo) byly pro vymáhající věřitelku uschovány u zasilatelství F. A. T. v Č. L. Je-li tomu tak, nemůže povinný, jak správně vyložil rekursní soud, dosíci vrácení vydaných věcí návrhem na jejích vyloučení z exekuce podle § 251 č. 6 ex. ř.
Avšak dle spisů E 899/37 vede vymáhající věřitelka podle jiného exekučního titulu, totiž podle rozsudku okresního soudu civilního v P. ze dne 13. listopadu 1936, č. j. C VIII 904/36-1, proti povinnému také exekuci k vymožení pohledávky 1580 Kč 45 h, a to prodejem oněch věcí odebraných povinnému exekucí podle § 346 ex. ř., jež jsou pro vymáhající věřitelku uloženy u jmenované zasilatelské firmy. Tato exekuce byla prvým soudem povolena a byl nařízen prodej dotčených věcí dražbou. Proti vedení této exekuce se však dlužník právem dovolává ochrany podle § 251 č. 6 ex. ř., není-li popřeno, že je maloživnostníkem, a je-li dále zjištěno, že některé z těchto věcí (jeden stůl na přistřihování látek, kamna pro žehličky a zrcadlo) potřebuje k dalšímu osobnímu provozování své krejčovské živnosti. Vymáhající věřitelka nemůže co do naposledy uvedených věcí, — dokud budou v takovém vztahu k povinnému, pro který jsou podle § 251 č. 6 ex. ř. vyloučeny z exekuce — užiti práva vyhrazeného jí jinak ustanovením § 461 obč. zák. a domáhati se nuceného prodeje těchto zastavených věcí, neboť uvedený předpis exekučního řádu brání tomu, aby byly soudní exekucí zpeněženy věci, kterých povinný potřebuje k dalšímu výkonu své výdělečné činnosti (srov. rozh. č. 15408 Sb. n. s. a literaturu tam uvedenou). Tím, že dotčené věci (stůl, kamna a zrcadlo) v době povolení jejich exekučního prodeje nebyly v držbě povinného, byvše mu exekucí podle § 346 ex. ř. odebrány a odevzdány vymáhající věřitelce po případě schovateli, nepominul ještě jejich vztah k povinnému, pro který jsou podle § 251 č. 6 ex. ř. vyňaty z exekuce, neboť ten vztah trvá, dokud je povinný drobným živnostníkem chráněným ustanovením § 251 č. 6 ex. ř. a dokud oněch věcí potřebuije k úspěšnějšímu a výhodnějšímu provozu své živnosti, a není s tohoto hlediska rozhodující, nemůže-li jich dočasně z důvodu shora uvedeného fakticky užívati. Opačný výklad by umožňoval obcházení řečeného ustanovení, jež má význam a účel sociálně hospodářské ochrany dlužníka v tom směru, aby nebyla zničena nebo ohrožena jeho hospodářská mohoucnost. Bylo proto do volacímu rekursu vyhověno jen potud, že byla povolená exekuce soudním prodejem zastavených věcí, jsoucích v úschově zasílatele T., podle § 251 č. 6 a § 39 č. 2 ex. ř. zrušena co do oněch předmětů, jichž dlužník podle zjištění prvého soudu potřebuje k dalšímu výhodnému provozování své drobné krejčovské živnosti, odpovídajícímu jeho poměrům. Jinak však dovolacímu rekursu nebylo vyhověno.

Citace:

Č. 16790. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 430-433.