Čís. 16659.

Mezimístní právo soukromé.
Žalobu podanou nemanželským dítětem, zplozeným a zrozeným na Slovensku z matky mající tam bydliště, na určení otcovství a plnění výživného i žalobu podanou nemanželskou matkou na náhradu útrat slehnutí proti nemanželskému otci dítěte (tuzemci), bydlícímu v zemi české nebo Moravskoslezské, jest posuzovati podle práva platného na Slovensku.
V takovémto případě se může nemanželské dítě domáhati jak soudního výroku o zjištění otcovství, tak nároku na výživné sporem zahájeným u soudu v obvodu země české nebo Moravskoslezské i tehdy, uznal-li nemanželský otec otcovství k dítěti v nesporném řízení. Jeho uznáni otcovství prohlášené v nesporná řízeni má tu jen účinek doznání skutečnosti soulože.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1938, Rv II 504/37.)
Srov. rozh. č. 7601, 8974 Sb. n. s. Žalovaný, bydlící nyní v O. (v zemi Moravskoslezské) souložil v roce 1933, kdy bydlil v Z. (v zemi Slovenské) s žalobkyní nezletilou Annou Č., která bydlila a dosud' bydlí rovněž v Z. a jež porodila z tohoto poměru dme 26. února 1934 dítě. Žalobou, podanou u okresního soudu v O. (v zemí Moravskoslezské), domáhá se nezletilý Miroslav C. uznání otcovství a placení výživného a nemanželská matka nezletilá Anna Č. zaplacení 600 Kč s příslušenstvím jako náhrady útrat slehnutí. Žalobě vyhověly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud uvedl v otázce v právní větě vytčené v
důvodech:
Vývody dovolání vytýkají napadenému rozsudku zmatečnost podle § 477 č. 6 c. ř. s., záležející prý v tom, že bylo rozhodnuto o vyživovací povinnosti žalovaného sporem', ač se tak mělo státi v řízení nesporném, bylo-li otcovství k žalujícímu dítěti závazně uznáno před poručenskými soudem (§ 16 I. dílčí novely k otoč. zák.). Před řešením této otázky nutno si však uvědomiti, že v souzeném případě jde o žalobu nemanželského dítěte, zplozeného a zrozeného na Slovensku z matky, mající tam stálé bydliště, proti otci (tuzemci) bydlícímu v zemi Moravskoslezské. Nutno v takovém případě užiti zásad mezimístního práva, jež se posuzují podle obdoby kolisních norem mezinárodního práva. Podle těchto zásad platí o určení nemanželského otcovství, o nároku nemanželského dítěte na výživu a nároku nemanželské matky proti otci dítěte právní řád oné právní oblasti státu, jejímž příslušníkem jest matka v době narození dítěte, a zákonů platných ve druhé právní oblasti státu jest užiti jen za předpokladu, že otec i matka mají v době narození dítěte bydliště v této druhé oblasti, a pokud jsou matce nebo dítěti příznivější (obdobně rozh. č. 7601, 8974 Sb. n. s.); z toho však plyne, že souzený případ nutno posouditi podle práva platného na Slovensku. Podle toho práva třeba pokládati za nemanželského otce toho, kdo v kritické době, jež není delší než 10 měsíců ani kratší než 6 měsíců před porodem, pohlavně obcoval s matkou; ustanovení obdobné § 16 I. dílčí novely k obč. zák. je však právu na tamním území platném cizí, poručenský soud nemůže tam výživné určiti v řízení nesporném, toto musí býti vždy vymáháno sporem — není-li tu dohody stran — (§11, odst. 2, zák. XlX/1877 a § 1 č. 2 písm. i) zák. 1/1911 v doslovu čl. VI zák. č. 161/1936 Sb. z. a n.). Lze sice k určení výživného podle § 16 I. dílčí novely k obč. zák. místo příslušného poručenského soudu na Slovensku určiti podle § 28 j. n. také soud jiný (rozh. č. 15429 Sb. n. s.) v zemi České nebo Moravskoslezské, ale žádné ustanovení neukládá nemanželskému dítěti, zastoupenému poručníkem, povinnost, aby tak postupoval. Právní předpisy platné na Slovensku nevylučují tedy nikterak pořad práva pro určení výživného ani tehdy, když otcovství jest uznáno, naopak předpokládají jej ve všech případech, v nichž vyživovací povinnost anebo výše výživného je sporná, a proto nejde o zmatek podle § 477 č. 6 c. ř. s., domáhá-li se nemanželské dítě, jehož matka v době narození dítěte měla stálé bydliště na Slovensku, nároku na výživné sporem před soudem na území České nebo Moravskoslezské, i kdyby otcovství nebylo sporné.
Ježto na Slovensku neplatí ustanovení § 16 I. dílčí novely k obč. zák., nelze v souzeném případě užiti ani zásad vyslovených v rozhodnutí č. 734, 6210, 15962 Sb. n. s., že otázka otcovství k nemanželskému dítěti je pravoplatně vyřešena, uznal-li je nemanželský otec před poručenským soudem., a že lze se pak domáhati určení výživného' sporem jen tehdy, poukázal-li poručenský soud poručníka k žalobě formálním pravoplatným usnesením:, doručeným též nemanželskému. otci. Prohlášení žalovaného, učiněné v nesporném' řízení před dožádaným soudem, že uznává otcovství k nezletilému Miroslavu Č., nezakládá tudíž samostatného zavazovacího důvodu a nemá proto jiného účinku než doznání některé skutečnosti; nezbavuje tedy žalovaného ani možnosti, aby ve spolu uplatňoval okolnosti, jež by mohly domněnku ‘nemanželského otcovství zvrátiti. Na druhé straně není proto ani žalobci zabráněno, aby se ve sporu domáhal soudního výroku o nemanželském otcovství žalovaného, třebaže jinak podle práva, platného na Slovensku, má toto zjištění zpravidla jen předurčující význam pro řešení vyživovací povinností.

Citace:

č. 16659. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 131-133.