Čís. 16944.

I po zahájení zemědělského vyrovnacího řízení o jmění žalovaného jest zemědělce odsouditi k zaplacení zažalované pohledávky v plném rozsahu i s úroky a útratami ve lhůtě § 409 c. ř. s., dokud nebylo vyrovnání soudně pravoplatně potvrzeno.
(Rozh. ze dne 19. května 1938, Rv I 1367/37.)
Srov. rozh. č. 9265 Sb. n. s.
Proti žalobě, jíž se žalující spořitelní a záloženský spolek domáhá na žalovaném zaplacení zapůjčených 4 000 Kč s přísl., namítl žalovaný uznávaje zažalovanou částku z důvodu rukojemství, že žaloba je předčasná, ježto o jeho jmění bylo dne 5. listopadu 1936 zahájeno zemědělské vyrovnací řízení, které není skončeno, takže není známa vyrovnací kvota a žalovaný podle předpisů vyrovnacího řádu nesmí za řízení uspokojovati věřitele, mezi něž patří i žalující spolek, kteří nemají pro svou pohledávku přednostního práva. Žalobě vyhověly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Z ustanovení vyrovnacího řádu plyne, že ani zahájení vyrovnacího řízení ani přihlášení pohledávky věřitelem k tomuto řízení samo o sobě nebrání věřiteli v tom, aby tutéž pohledávku zažaloval. Pro možnost zahájení sporu o pohledávku nemá významu ani to, že žalovaný již před podáním žaloby ve svém vyrovnacím řízení uvedl zažalovanou pohledávku mezi svými dluhy.
Jak bylo dovoděno v rozhodnutí č. 9265 Sb. n. s., jest žalovaného i potom, když bylo zahájeno vyrovnací řízení k jeho návrhu a dokud nebylo vyrovnání pravoplatně potvrzeno, odsouditi k zaplacení zažalované pohledávky v plném rozsahu i s příslušnými úroky a útratami ve lhůtě podle § 409 c. ř. s. Řečené rozhodnutí se sice týká případu posuzovaného podle starého vyrovnacího řádu, ježto se však nový vyrovnací řád v té příčině úplně shoduje s vyrovnacím řádem starým, jest této zásady použíti i na případy posuzované podle nového vyrovnacího řádu, jako jest tomu v souzené věci.
Poněvadž po této stránce není pro zemědělské vyrovnací řízení ustanoveno nic jiného, platí to vše ve smyslu § 3 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. i o zemědělském vyrovnacím řízení.
Z vyložených důvodů nebylo také třeba zjišťovati, zda žalující společenstvo přihlásilo ještě před podáními žaloby zažalovanou pohledávku k zemědělskému vyrovnacímu řízení žalovaného, zda zažalovaná pohledávka není přednostní a zda žalovaný před podáním žaloby uvedl zažalovanou pohledávku v zemědělském vyrovnacím řízení mezi svými pasivy. Jde tu podle toho, co bylo vyloženo, vesměs o okolnosti pro rozsouzení věci bezvýznamné.
Není-li zažalovaná pohledávka pohledávkou přednostní, pak by ji žalující společenstvo za trvání zemědělského vyrovnacího řízení ovšem nemohlo exekučně vymáhati (§ 12 vyr. ř. a § 3 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n.), ale to se netýká sporu, nýbrž jen exekučního vymáhání.

Citace:

č. 16944. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 775-776.