Čís. 16613.

Pro užití předpisu § 225, odst. 2, c. ř. s. ve znění čl. 2 č. 3 zák. č. 23/1928 Sb. z. a n. jest rozhodující jen, že byl vydán soudem prvé stolice rozsudek pro zmeškání. Ustanovení to platí též o rozsudku pro zmeškání vydaném pro nepodání žalobní odpovědi (§ 398 c. ř. s.) a vztahuje se na každý opravný prostředek za celého sporného řízení ve všech stolicích.
(Rozh. ze dne 5. ledna 1938, č. j. Rv I 2085/36.)
Srov. rozh. č. 14898, 9320 Sb. n. s.
Soud prvé stolice uznal rozsudkem pro zmeškání podle žaloby, ježto žalovaný nepodal žalobní odpověď (§ 398 c. ř. s.). Odvolací soud zamítl žalobu.
Nejvyšší soud odmítl žalobcovo dovolání.
Důvody:
Jde o dovolání proti rozsudku druhé stolice, vynesenému o rozsudku pro zmeškání pro nepodání žalobní odpovědi. Podle § 225, odst. 2, c. ř. s. ve znění zákona z 19. ledna 1928, č. 23 Sb. z. a n. nemají soudní prázdniny vlivu na počátek a uplynutí konečných lhůt v opravném řízení proti rozsudkům' pro zmeškání. Že i rozsudek pro zmeškání pro nepodání žalobní odpovědi jest klásti na roven rozsudkům pro zmeškání, jaké má na myslí dotčený § 225, odst. 2, c. ř. s., vyplývá ze zařádění § 398 c. ř. s. mezi rozsudky pro zmeškání (srov. motivy ve věstníku min. spravedlnosti z r. 1914 u § 225 c. ř. s., str. 341, 342). Vynětí konečných lhůt v opravném řízení proti' rozsudkům pro zmeškání se však netýká jen přímého opravného prostředku proti rozsudku samému, nýbrž se vztahuje na každý opravný prostředek za celého sporného řízení ve všech stolicích, tedy i na dovolání (rozh. č. 9320, 14898 Sb. n. s.). Poněvadž rozsudek druhé stolice byl doručen žalobcovu právnímu zástupci dne 24. června 1936, dovolání však podáno u soudu osobně až 11. července 1936, tedy po uplynutí čtrnáctidenní lhůty, předepsané v § 505, odst. 2, c. ř. s., musilo být odmítnuto podle § 507, odst. 1, c. ř. s.

Citace:

č. 16613. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 39-39.