Čís. 16796.

Železniční zaměstnanci.
Nepodal-li železniční zaměstnanec opravný prostředek proti výměru ředitelství čs. státních drah o odpočivných požitcích, do nichž mu nebyla započtena válečná pololetí, nemůže se pořadem práva domáhati započtení válečných pololetí podle zákona č. 457/1919 Sb. z. a n. a zvýšení jemu vyměřeného odpočivného.
(Rozh. ze dne 11. března 1938, R II 618/37.)
Srov. rozh. č. 9875, 11897, 12225, 12633, 13831, 14674. Žalobce sloužil u košicko-bohumínské dráhy od roku 1902, přihlásil se k unifikaci a byl unifikován. Potom sloužil u čs. státních drah až do 1. října 1931, kdy byl výměrem ředitelství státních drah v O. ze dne 15. července 1931, č. 1231/492, přeložen na trvalý odpočinek. Mimo to byl žalobce od 1. listopadu 1905 členem pensijního fondu. Uvedený pensijní výměr byl žalobci doručen dne 16. října 1931 a žalobce se neodvolal do 15 dnů k ministerstvu železnic, nýbrž se teprve podáním ze dne 2. února 1932 domáhal toho, aby mu bylo započteno 5 válečných pololetí do doby, jež je rozhodující pro výměru pense. Ředitelství státních drah v O. však zamítlo jeho žádost a též ministerstvo železnic zamítlo jeho odvolání. V žalobě podané u soudu dně 4. ledna 1935 se žalobce na žalovaném státu domáhá jednak zjištění, že mu byla nesprávně vyměřena pense nepřipočtením válečných let resp. pololetí, jednak vyplacení částky 5220 Kč, o kterou prý byl až do 1. ledna 1935 zkrácen na svých pensijních požitcích pro nesprávnou výměru a výplatu jeho pense. Soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud odmítl žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověl žalobcovu rekursu.
Důvody:
Nejvyšší soud odůvodnil již v četných rozhodnutích, k nimž se odkazuje (č. 9875, 11897, 12225, 12633, 13831, 14674 Sb. n. s. a v neuveřejněných R I 1123/23, Rv II 48/36) zásadu, že rozhodování (judikování) o nárocích, jež se týkají nesprávné výměry nebo výplaty služebních příjmů upravených podle vlád. nař. ze dne 5. března 1927, č. 15 Sb. z. a n., bylo stejně jako u státních zaměstnanců přikázáno úřadům v něm jmenovaným jako úřadům správním. Nápravy proti jejich rozhodnutí lze se domáhati pořadem práva jen za podmínek zákona č. 217/1925 Sb. z. a n. Nevymohl-li si zaměstnanec rozhodnutí ministerstva železnic jako správního úřadu, s konečnou platností o věci rozhodujícího, nepodav včas odvolání z výměru nižšího správního úřadu, není pořad práva přípustný a jest celé řízení o zaměstnancově žalobě pro zmatečnost z úřadu zrušiti a žalobu odmítnouti. Že postupem předepsaným v § 70 vlád. nař. č. 15/1927 Sb. z. a n. v souvislosti s § 47, odst. 2, vlád. nař. č. 96/1930 Sb. z. a n. jest se domáhati i opravy nesprávné výměry nebo výplaty odpočivných (zaopatřovacích) požitků, odůvodnil nejvyšší soud v rozhodnutí Sb. n. s. č. 13831, k němuž se pro stručnost odkazuje. Nejvyšší soud nemá důvodu, aby se v souzené věci odchýlil od svrchu uvedené ustálené prakse. Žalobce se domáhá na žalovaném započítání válečných pololetí podle válečných pololetí podle zákona č. 457/1919 Sb. z. a n. a zvýšení odpočivného jemu vyměřeného. Není tudíž pochybnosti, že i v souzeném sporu jde o přezkoumání výměry žalobcova odpočivného a že má býti přezkoumána jeho právní základna. To nutno učiniti podle předpisů platných v době, kdy byl žalobce dán na odpočinek a kdy mu byla pense vyměřena. Jak bylo v souzené věci nesporno, byla pense žalobci vyměřena výměrem ředitelství čs. státních drah v O. ze dne 15. července 1931 a tento výměr byl mu doručen dne 16. října 1931. Hledíc k uvedenému zjištění je pro přezkoumání výměry žalobcovy pense jak po stránce výměry číselné, tak i co do její právní základny užíti ustanovení § 47 vlád. nař. č. 96/1930 Sb. z. a n. a § 70 vlád. nař. č. 15/1927 Sb. z. a n. a bylo věcí žalobce, aby včas, t. j. ve lhůtě v § 70 vlád. nař. č. 15/1927 Sb. z. a n. podal opravné prostředky. Žalobce nepouživ proti výměru ředitelství čs. státních drah v O. ze dne 15. července 1931 vůbec opravných prostředků, způsobil sám, že řečený výměr nebyl ve správním řízení pořadím správních stolic přezkoumán a nabyl právní moci. Své opominutí nemohl již napraviti dodatečnou žádostí, podanou teprve dne 2. února 1932 o připočítání válečných pololetí do pensijní základy. Je-li tomu tak, není žaloba o zvýšení pense mu vyměřené přípustná, ježto podle § 1 zák. č. 217/1925 Sb. z. a n. lze se nápravy ve výroku správního úřadu o soukromoprávním nároku domáhati až po vyčerpání opravných prostředků v příslušném řízení správním (srov. č. 14674 Sb. n. s.). Byl proto napadeným usnesením právem zrušen napadený rozsudek prvého soudu a řízení jemu předcházející pro zmatečnost a žaloba odmítnuta pro nepřípustnost pořadu práva.

Citace:

Č. 16796. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 440-442.