Čís. 16700.

Společenstva výrobní a hospodářská (zák. č. 70/1873 ř. z.).
Ti, kteří byli zvoleni na valné hromadě společenstva členy představenstva a dozorčí rady a zapsáni do rejstříku spelečenstev, jsou podle § 6 zák. č. 100/1931 Sb. z. a n. účastníky řízení, týkajícího se zrušení valné hromady a výmazu jejich funkcí z rejstříku, a jsou oprávnění podávati v té příčině vlastním jménem opravné prostředky.
(Rozh. ze dne 10. února 1938, R I 1501/37.)
Na valné hromadě stavebního družstva »P.«, zapsaného společenstva s ručením omezeným v H. K., konané dne 21. února 1936, byli Čeněk B., Karel B., Jindřich H., Václav I., Josef T. a ing Bohumil V. zvoleni za členy představenstva resp. dozorčí rady řečeného společenstva a zapsáni do společenstevního rejstříku. Na rekurs členů dřívějšího představenstva rekursní soud zrušil uvedenou valnou hromadu, prohlásil, že se usnesení na ní učiněná neberou na vědomí, a nařídil, aby byly po právní moci zrušujícího usnesení vymazány zápisy v rejstříku společenstev, provedené podle výsledků zrušené valné hromady, a aby byla svolána nová valná hromada. Proti tomuto usnesení podali výše jmenovaní funkcionáři dovolací rekurs, jejž rekursní soud odmítl proto, že stěžovatelé nejsou účastníky řízení a že tudíž nejsou oprávněni k rekursu.
Nejvyšší soud přijal dovolací rekurs stěžovatelů na soud a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Stěžovatelé odporují usnesení rekursního soudu, pokud jejich revisní rekurs, podaný proti usnesení vrchního soudu v P. ze dne 30. září 1937, č. j. R VII 780/37-1, byl odmítnut pro nezákonnost, majíce za to, že rekursní soud neprávem jim upírá oprávnění k stížnosti, poněvadž jako zvolení členové představenstva a dozorčí rady byli dotčeni ve svých právech a jako členové družstva mají zájem na tom, aby v družstvu zavládly spořádané poměry.
Rekurs jest odůvodněn, poněvadž stěžovatele jest v řízení, o něž jde, pokládati za účastníky ve smyslu § 6 zák. č. 100/1931 Sb. z. a n. Byliť jako členové družstva zvoleni na valné hromadě dne 21. února 1936 za funkcionáře a byli také, pokud byli zvoleni za členy představenstva, zapsáni do společenstevního rejstříku podle usnesení ze dne 25. února 1936 na základě opovědi, kterou ovšem podal oprávněný zástupce družstva vládní komisař Dr. František Š., kteroužto opověď zvolení členové představenstva, ohlašujíce provedení valné hromady a žádajíce o zápis do rejstříku, také podepsali. Zvolením funkcionářů a zápisem do rejstříku vzešla zvoleným funkcionářům určitá práva podle §§ 4 až 12 stanov a §§ 15 až 18 druž. zák., a zároveň i povinnosti podle §§ 19 až 28 téhož zákona.
Bylo-li pak pořadem instančním usnesením rekursního soudu ze dne 30. září 1937 rozhodnuto, že se valná hromada ze dne 21. února 1936 zrušuje, že se usnesení na ní učiněná neberou na vědomí a že po právní moci mají býti vymazány zápisy na jejím podkladě učiněné a vládní komisař má svolati novou valnou hromadu, byla tím přímo dotčena práva zvolených funkcionářů a nelze pochybovati o jejich právním zájmu, aby soud učinil rozhodnutí o tom, zda jsou platně zvoleni a zda mají nadále zůstati zapsáni v rejstříku jako členové představenstva.
Přísluší jim proto jako účastníkům ve smyslu § 6 zák. č. 100/1931 Sb. z. a n. právo vznésti dovolací rekurs proti usnesení rekursního soudu ze dne 30. září 1937. Pokud rekursní soud vycházeje z jiného právního názoru, dovolací rekurs odmítl, neposoudil věc správně a bylo proto jeho odmítací usnesení změniti tak, že se dovolací rekurs na soud přijímá.

Citace:

č. 16700. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 249-250.