Čís. 16926.

Vyživovací zákon (zák. č. 4/1931 Sb. z. a n.).
Hospodaří-li na usedlosti několik osob, u nichž koná práce nebo služby ten, kdo porušuje vyživovací povinnost uvedenou v § 1 zák. č. 4/1931 Sb. z. a n., ručí každá z nich podle § 2 uved. zák. nedílně za domnělou mzdu.
(Rozh. ze dne 11. května 1938, Rv II 203/38.) Žalobě, kterou se nezletilý František K., jenž se po zabavení a přikázání k vybrání domnělé mzdy Františka M. ml. na žalovaných Marii a Terezii M-ových domáhal zaplacení 1 050 Kč s přísl., ježto jeho nemanželský otec František M. ml., který byl odsouzen platiti žalobci výživné, pracuje u žalovaných jako čeledín a jeho mzda by činila nejméně 150 Kč měsíčně, soud prvé stolice vyhověl stran žalované Terezie M., kdežto stran žalované Marie M. ji zamítl. Odvolací soud na odvolání žalované Terezie M. uznal ji povinnou zaplatiti jen 525 Kč s přísl.
Nejvyšší soud k dovolání žalobcovu obnovil rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Jde o žalobu podle § 2 vyživ. zák. Výživou povinný nemanželský otec žalobcův František M. ml. pracuje na čtvrtláně č. p. 8, zapsaném ve vložce č. 132 v N., který je rovným dílem připsán do vlastnictví jeho matce Terezii M. a jeho manželce Marii M., avšak jeho otci Františku M. st. přísluší k ideální polovici Marie M. právo požívací, takže ve skutečnosti hospodaří na onom čtvrtláně rodiče povinného Terezie a František M-ovi. Žalobce exekučně zabavil a dal si k vybrání přikázati fiktivní mzdu Františka M. ml. proti Terezii a Marii M-ovým jako knihovním vlastnicím usedlosti a žaloval obě na solidární zaplacení částky 1 050 Kč. Proti Marii M. byla žaloba pravoplatně zamítnuta, poněvadž ona na usedlosti té nehospodaří. Žalovaná Terezie M. byla odsouzena k zaplacení celé zažalované pohledávky, poněvadž podle názoru prvého soudu je se svým manželem Františkem M. st. solidární spoludlužnicí za presumptivní mzdu výživou povinného Františka M. ml., kdežto odvolací soud odsoudil ji jen k polovici, vycházeje z názoru, že tuto mzdu mohl by nemanželský otec požadovati od každého ze zaměstnavatelů jen z polovice, protože prý každý z nich hospodaří na čtvrtláně jen z polovice. S tím názorem nelze souhlasiti. Každý pracovní úkon Františka M. ml. se týká celé usedlosti a oba hospodařící zaměstnavatelé jsou oprávněni žádati od něho plnou práci, takže jde o právně nedílný právní poměr pracovní, a je tedy také každý z nich povinen platiti mu plnou mzdu. Ručí mu tedy oba zaměstnavatelé za fiktivní mzdu solidárně. Je proto žalovaná Terezie M. jako poddlužnice povinna zaplatiti žalobci celé zabavené částky fiktivní mzdy jeho nemanželského otce Františka M. ml.

Citace:

č. 16926. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 745-746.