Čís. 16921.

Jde o lest ve smyslu § 870 obč. zák., jestliže zprostředkující zástupce prodávajícího tvrdil vůči objednateli (venkovskému obchodníku), neznajícímu pravý stav věci, vědomě nepravdu (že nabízené zboží objednal též jiný soutěžitel objednatelův) v úmyslu objednatele oklamati a tak od něho získati objednávku. Objednávka takto uzavřená jest naříkatelná i tehdy, šlo-li na straně objednatele o pohnutku (§ 901 obč. zák.), rozhodující pro jeho vůli uzavříti objednávku, a nezavazovalo-li prodávajícího ústní jednání, nepojaté do písemné objednávky, která byla vysazena písemnému potvrzení.
(Rozh. ze dne 11. května 1938, Rv I 1144/37.)
Srov. rozh. č. 4815, 6428, 11430 Sb. n. s.
Žalobě, kterou se žalující firma na žalovaných manželích domáhala zaplacení 5 974 Kč s přísl. za váhu objednanou prostřednictvím žalobkynina zástupce K., nižší soudy vyhověly.
Nejvyšší soud zamítl žalobu.
Důvody:
S názorem odvolacíího soudu, který žalobě vyhověl proto, že ústní jednání, učiněná K-em jako zástupcem žalobkyně na provisi po případě jako jejím zprostředkovatelem, žalobkyni nezavazují, když nebyla pojata do písemné objednávky, které bylo vyhrazeno písemné potvrzení, a že jsou tudíž neplatná, ježto tu nebylo shodné vůle smluvců (§ 861 obč. z.), bylo by lze souhlasiti, kdyby tu nebylo tvrzeného předstírání zástupce K-a, jemuž žalovaní neměli důvodu nedůvěřovati v příčině toho, co jim při objednávce uvedl o koupi automatické váhy konkurentem žalovaných B-em. V té příčině prvý soud zjistil — a to zjištění nebylo změněno v odvolacím řízení a byly z něho jen po právní stránce vy voděny jiné závěry —, že žalovaní objednali váhu, o niž jde, prostřednictvím K-a pouze pod podmínkou, že též jejich konkurent P. objednal takovouto váhu. Uvedené tvrzení K-ovo se však objevilo nepravdivé a je v právními smyslu lstí ve smyslu § 870 obč. zák., poněvadž byla tu tvrzena vědomá nepravda vůči žalovaným, neznajícím pravý stav věci, v úmyslu je oklamati a tím od nich získati objednávku. Z toho pak nutno usuzovati, že skutečná vůle žalovaných v podstatném směru byla jiná co do smluvních podmínek, než jaké jsou uvedeny v písemné objednávce, která neobsahuje vůbec ústně ujednanou podmínku, že také P. objednal takovou váhu.
Nebylo tu tedy srovnalé vůle smluvců při sjednání smlouvy.
Použila-li žalobkyně k získání obchodu zástupce, který si při uzavírání obchodu počínal vůči žalovaným úskočně a lstivě, jemuž žalovaní, venkovští to obchodníci, neměli příčiny nedůvěřovati a u něho předvídati úskočnost, nemůže se žalobkyně s úspěchem dovolávati ani toho, že žalovaní nedbali obchodnické opatrnosti, aby si přečtli tištěné podmínky objednacího listu, podle nichž ústní ujednání se zástupcem nejsou závazná pro objednatele ani pro dodavatele, a musí sama nésti důsledky nepoctivého jednání zástupcova. Lstivé přematy takového zástupce nelze přičítati na vrub oklamaného zákazníka, nýbrž jdou na vrub příjemce objednávky, těžícího z jeho přehmatů (rozh. č. 4815, 11430 Sb. n. s.).
I kdyby byl správný žalobkynin názor, že na straně žalovaných šlo o pohnutku (§ 901 obč. zák.), byla by i tato pohnutka rozhodující nejen pro uzavření obchodu, nýbrž i pro vůlí žalovaných, vzbuzena lstí se strany žalobkynina zástupce u žalovaných a měla by proto vliv na platnost právního jednání s hlediska § 870 obč. zák.
Právních důsledků lstivého K-ova jednání nemůže se žalobkyně zprostiti pouze tím, že její zástupce K. byl třetí osobou s hlediska § 875 obč. zák., poněvadž takovouto třetí osobou je pouze osoba nezúčastněná na právním jednání, a nikoli ta, jejíž pomocí byla smlouva uzavřena (rozh. č. 6248 Sb. n. s.).

Citace:

č. 16921. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 725-727.