Čís. 16948.

Pojistné vyměřené a předepsané okresní nemocenskou pojišťovnou podle zákona č. 221/1924 ve znění vlád. vyhl. č. 189/1934 Sb. z. a n. za zaměstnance, konající práce nebo služby na nemovitostech nebo v podniku, jemuž nemovitosti slouží, nemá přednostního práva na nemovitostech téhož povinného ležících v obvodu jiné nemocenské pojišťovny, která pojistné vyměřovala a předpisovala pro zaměstnance činné v závodě ležícím v jejím obvodu.
Podmínkou přednostního pořadí uvedených nedoplatků jest nejen, že prodané nemovitosti sloužily výhradně nebo převážně k provozu výdělečného podniku podrobeného pojištění, ale i že se přihlášené nedoplatky vztahují na podnik provozovaný dlužníkem v obvodu příslušné nemocenské pojišťovny. Tyto podmínky musí v rozvrhovém řízení dokázati nemocenská pojišťovna.
(Rozh. ze dne 19. května 1938, R II 156/38.)
Nižší soudy přikázaly Okresní nemocenské pojišťovně v B. přihlášenou pohledávku v přednostním pořadí, poněvadž nemovitost v dražbě prodaná sloužila převážně výdělečnému podniku povinné. Při tom odkázal prvý soud stěžovatelčin odpor, že se přihlášená pohledávka netýká prodané nemovitosti, nýbrž podniku povinné v B., na pořad správní, kdežto rekursní soud zamítl odpor, že závod v P. neměl nic společného se závodem v B. a byl samostatnou jednotkou, takže šlo o dva podniky téže povinné, z nichž jeden byl provozován v B. v obvodu Okresní nemocenské pojišťovny v B., druhý v P. v obvodu Okresní nemocenské pojišťovny ve V., a že předmětem dražby byl jen druhý podnik.
Nejvyšší soud vyhověl odporu.
Důvody:
Jde o to, zdali i pojistné vyměřené a předepsané Okresní nemocenskou pojišťovnou v B. má přednostní právo na nemovitostech povinného, ležících v obvodu jiné nemocenské pojišťovny, která také pojistné vyměřovala a předpisovala.
Rekursní soud zastává názor, že pro pojistné platí tytéž zásady jako pro daň výdělkovou. Ta se předpisuje podle § 46, odst. 3, zákona o přímých daních z celého podniku jako hospodářského celku; všechny provozovny náležející k témuž podniku jako hospodářskému celku, ať leží kdekoliv, jsou zdaňovány společnou daňovou sazbou (vl. nař. č. 15/1937 Sb. z. a n. k § 46, odst. 3, zákona o přímých daních). Jinak jest tomu u pojistného podle zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. ve znění vyhlášky č. 189/1934 Sb. z. a n. Toto pojištění není pojištěním podnikovým, nýbrž pojištěním individuálním, které jest upraveno teritoriálně podle území okresních nemocenských pojišťoven. Pojistné vyměřuje a vybírá nemocenská pojišťovna, u níž jest pojištěnce přihlásiti (§ 161). Příslušnost pak jest upravena v §§ 24 až 29 a) zákona. Dnem, kdy pojištěnec vstoupil do zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost, vzniká pojištění pro případ nemoci (§ 7) u příslušné nemocenské pojišťovny, pojištění invalidní a starobní pak týmž dnem, byl-li zaměstnanec nejpozději šestého dne od vstupu do zaměstnání přihlášen (§ 17), jinak teprve po dojití přihlášky u příslušné pojišťovny (§ 7). Poněvadž pak nemocenské pojišťovny jsou právnickými osobami, vstupuje zaměstnanec touto dobou jako pojištěnec v právní poměr s příslušnou pojišťovnou, které vzniká tím nárok na pojistné vůči zaměstnavateli a povinnost plniti dávky vůči zaměstnanci za podmínek v zákoně ustanovených. Již z dotčené organisace pojištění plyne, že tu neplatí zásady ustanovené o dani výdělkové v této příčině, neboť jest rozdíl mezi předpisem této daně pro podnik a předpisem pojistného podle určitého zaměstnance. Jde o samostatnou pohledávku určité pojišťovny.
Přednostní právo podle § 173 zákona o pojištění zaměstnanců přísluší v exekučním řízení pojistnému s příslušenstvím předepsanému za zaměstnance, kteří pracovali anebo konali služby na nemovitostech nebo v podniku, jemuž nemovitost sloužila (§2 zák.), jestliže a pokud na nemovitosti té má přednostní právo některá z daní uvedených v § 265, odst. 1 až 3, zákona o přímých daních. Z toho, co bylo uvedeno, plyne, že tu musí býti pracovní nebo služební poměr zaměstnanců na této určité nemovitosti, že nestačí poměr jich k celému podniku zaměstnavatelovu vůbec, neboť jen práce nebo služba konaná v obvodu určité nemocenské pojišťovny dává vzniknouti jejímu nároku na pojistné a tím ve vztahu k nemovitosti nároku na přednostní uspokojení z výtěžku za ni. Jedině tento místní vztah tu rozhoduje a nikoli poměr podniku hlavního a vedlejšího, s nímž se netřeba v této příčině zabývati. Poněvadž pojistné i za invalidní a starobní pojištění vyměřuje a vybírá příslušná nemocenská pojišťovna, která zúčtuje pojistné připadající na pojištění invalidní a starobní s Ústřední sociální pojišťovnou (§ 161), což jest jejich vnitřní věcí, nemá rozdíl tohoto pojištění významu.
Nemocenská pojišťovna domáhajíc se přednostního uspokojení z nejvyššího podání, musí dokázati nejen, že prodané nemovitosti sloužily výhradně nebo převážně k provozování výdělečného podniku podrobeného pojištění, ale i že se přihlášené nedoplatky na pojistném vztahují na podnik provozovaný dlužníkem v obvodu její působnosti. Této podmínce nevyhověla Okresní nemocenská pojišťovna v B. Platební výměry, které připojila k své přihlášce, jsou adresovány "Výroba železných konstrukcí František Sch., B.". Není ani z nich ani z přihlášky zřejmé, že bylo v nich předepsáno pojistné za zaměstnance pracující v podniku v P. Není tedy splněna ona podmínka pro přikázání přihlášené pohledávky v přednostním pořadí z výtěžku za nemovitost v dražbě prodanou. To jest otázka právní, o které rozhoduje soud při rozvrhu nejvyššího podání.
Z vyložených důvodů bylo odůvodněnému dovolacímu rekursu vyhověno.

Citace:

č. 16948. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 781-783.