Čís. 17146.

K dluhům náležejícím k převzatému podniku, za něž přejímatel ručí podle § 1409 obč. zák., náleží i závazek zcizitele podniku k náhradě škody pro porušení smlouvy, jež je v souvislosti s provozováním podniku.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1938, Rv I 1787/38.)
Tvrdě, že žalovaná firma Emanuel K. a spol., která převzala podnik Václava T. a ing. K., ručí jako přejímatelka podniku (§ 1409 obč. zák.) i za dluh, který vznikl žalobci proti jmenovaným, zcizitelům z porušení smlouvy, podle které se zavázali přenechati žalobci výhradný prodej gramofonových jehel pro Moravu, Slezsko a Slovensko, domáhá se žalobce na žalované firmě zaplacení 60000 Kč s přísl., ježto prý mu v uvedené výší ušel zisk jednak z nedodáni 10000000 jehel, jednak z toho, že T. a K. mu nedodali a nedodají další zboží pro Moravu, Slezsko a Slovensko. Nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice, aby o věci dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
Nelze schváliti názor odvolacího soudu, žeby žalovaná neručila za dluh převzatého podniku, poněvadž by tu šlo o náhradu škody, což prý není dluhem náležejícími k podniku ve smyslu § 1409 obč. zák. Odvolací soud si mylně vykládá pojem dluhů náležejících k jmění nebo podniku, které přejímatel při odevzdání znal nebo musil znáti. Dluhy v uvedeném smyslu se rozumějí veškeré závazky, jež se vztahují k převzatému jmění nebo podniku z doby převzetí nehledíc na to, co bylo mezi zcizitelem a přejímatelem o nich ujednáno (rozh. č. 7072, 13355 Sb. n. s.). Zákon tu poskytuje přímou ochranu věřitelům i pro pohledávky budoucí, neurčité a podmíněné, pokud mají svůj základ v provozování podniku a s ním souvisejí, netýká se ovšem čistě osobních dluhů zcizitelových (rozh. č. 3389 Sb. n. s.).
Bylo-li v souzeném případě zjištěno, že majitel žalované firmy o žalobcově smlouvě s firmou T. a B., že žalovaná získala výhradný prodej gramofonových jehel od T. a K. a že trvala na tom, aby T. a K. zrušili smlouvu sjednanou s žalobcem, pak nelze pochybovati o tom, že žalobci vznikl nárok na náhradu škody tkvící v provozování podniku v době tvrzeného převzetí podniku žalovanou, došlo-li k porušení smluvních povinností prvými dvěma žalovanými. Takovýto odškodňovací nárok nutno právem počítati mezi závazky podniku převzatého a tudíž za jeho dluhy, za něž ručí solidárně přejímatel se zciziteli ve smyslu § 1409 obč. zák.
Jde jen o to, zda uvedení spolužalovaní porušili smlouvu vůči dovolateli a jemu tím způsobili škodu a zda v souzeném případě šlo o převzetí podniku žalovanou, při čemž podnikem rozuměti jest i část jmění nebo souhrn majetkové podstaty, která tvoří určitou hospodářskou jednotku, způsobilou býti podkladem osobního úvěru, kterého dosavadní majitel požíval (rozh. č. 5416 Sb. n. s.).
V té příčině zjištění nižších soudů nepostačí k právnímu posouzeni věci a bylo proto jejich rozsudky zrušiti a věc vrátiti soudu prvé stolice k dalšímu jednání a rozhodnutí.

Citace:

č. 17146. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1211-1212.