Čís. 17115.

Kdo nabyl vlastnického práva k pozemku jeho zastavěním (§ 418 obč. zák.), nemůže účinně odporovati žalobou podle § 37 ex. ř. exekuci na onen pozemek věřitelem, pro něhož vázlo ústavní právo ještě před zastavěním pozemku připsaného povinnému i v době zahájení exekuce jako vlastníkovi. Výkonem zdržovacího práva k nemovitosti nelze v takovémto případě vyloučiti uplatněni dříve nabytých zástavních práv.
(Rozh. ze dne 26. listopadu 1938, Rv I 2676/38.)
Na nemovitostech zapsaných ve vložce č. 125 poz. knihy T. bylo dne 2. listopadu 1927 vloženo zástavní právo pro pohledávku žalovaného peněžního ústavu č. spořitelny ve výši 95000 Kč s přísl. a na nemovitostech vl. č. 125 a 143 poz. knihy T. dne 16. května 1928 pro pohledávko druhého žalovaného peněžního ústavu Č. p. banky ve výši 1000000 Kč. Žalobce se domáhá na uvedených peněžních ústavech žalobou nepřípustnosti exekuce, vedené jimi na svrchu uvedené nemovitosti, jednak proto, že se prý stal roku 1929 podle § 418 obč. zák. vlastníkem části pozemku zapsaného ve vložce č. 125 postavením budovy na pozemku, jednak proto, že prý má retenční právo na zbývající části pozemku, zapsaného ve vložce č. 125 a 143 pro pohledá víku 55000 Kč za nutné a užitečné náklady, učiněné roku 1928 na starou budovu a zahradu, jež se nalézají na uvedené části pozemku. Žalobu zamítly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Budova je oddělitelnou částí pozemku. Jestliže tudíž žalobce po zřízení zástavního práva pro výše uvedené pohledávky žalovaných vystavěl budovu na pozemku zapsaném ve vložce č. 125, vztahuje se zástavní právo podle § 457 obč. zák. i na budovu.
Žalobce není knihovním vlastníkem nemovitosti, o něž v souzeném sporu běží. I kdyby tudíž bylo pravda, že novostavbou nabyl podle § 418 obč. zák. vlastnictví části sporného pozemku zapsaného ve vložce č. 125, nemůže odporovati provedení exekuce věřiteli, pro nějž bylo zástavní právo ještě před tvrzeným nabytím neknihovního práva vlastnického vloženo na nemovitostech připsaných povinnému v době vkladu zástavního práva i v době zavedení exekuce vlastnickým právem, ježto zásada publicity pozemkových knih vylučuje uplatnění odporu na základě stavu, jenž se zápisem v pozemkových knihách nesouhlasí.
To, že žalobce teprve po vzniku zástavního práva vystavěl na zatížených pozemcích budovu, není provedení exekuce na závadu, poněvadž trvalá stavba (§ 297 obč. zák.) jest neoddělitelnou částí pozemku, a proto se zástavní právo na pozemku vložené vztahuje podle §§ 404, 457 obč. zák. i na budovu, i když nebyla vystavěna povinným, nýbrž osobou třetí.
Tvrzená žalobcova pohledávka na náhradu nákladů na opravdu staré budovy a zahrady v částce 55000 Kč vznikla roku 1929. Zadržovací právo pro tuto pohledávku nemůže vyloučiti uplatnění dřívějších práv žalovaných na uspokojení v pořadí zástavních práv v pozemkové knize zapsaných, neboť zadržovací právo není v takovém případě právem, které by podle § 37 ex. ř. opravňovalo žalobce k odporu proti vedení exekuce.

Citace:

č. 17115. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1148-1150.