Čís. 16719.

Domovníci (zák. č. 82/1920 Sb. z. a n.).
Obsluha kotlů ústředního topení patří mezi úkony nedomovnické podle § 6, odst. 2, uved. zák., za něž přísluší domovníku nezadatelný nárok na mzdu v místě obvyklou. Tohoto nároku se však může domovník platně vzdáti po výpovědi domovnického poměru, třebaže před uplynutím výpovědní lhůty.
(Rozh. ze dne 17. února 1938, Rv II 350/37.)
Žalobu, jíž se žalobce — domovník — na žalovaných majitelích domu domáhal mimo jiné zaplacení 11416 Kč s přísl. jako odměny za obsluhu (vytápění, ošetřování a opravování) kotlů pro ústřední topení a pro teplou vodu v domě žalovaných, nižší soudy zamítly.
Nejvyšší soud uložil soudu prvé stolice další jednání a nové rozhodnutí a uvedl v otázce v právní větě vytčené v
důvodech:
Nižší soudy zjistily, že žalobce byl přijat za domovníka a že bylo při tom ujednáno, že obsluha kotlů bude náležeti k jeho pracem a že mu za tyto zvláštní úkony bude dávána odměna ve volném otopu z ústředního topení a ve volném odběru teplé vody. Ježto žalobce za dotčené práce byl podle této úmluvy odměňován a pobíral tedy smluvenou odměnu v podobě naturálií, odpírá mu odvolací soud požadovanou odměnu v hotovosti, maje za to, že za onu práci nemůže požadovati ještě jednou.
Leč odvolací soud přezírá, že tu nejde o práce vyžadované správou domu (§ 6, odst. 1, zák. č. 82/1920 Sb. z. a n.), nýbrž o úkony nedomovnické ve smyslu § 6, odst. 2, téhož zákona, za něž přísluší domovníku mzda v místě obvyklá, a že podle § 15 téhož zákona toto právo domovníkovo nemůže býti ani ujednáním vyloučeno, ani omezeno. Nebyla-li žalobci poskytnuta odměna v místě obvyklá, byli žalovaní bezdůvodně obohacení na žalobcovu újmu a žalobce se na nich může domáhati náhrady toho, oč byl zkrácen.
Bude tudíž třeba zjistiti, které úkony s obsluhou kotlů spojené žalobce skutečně vykonával a po kterou dobu, jaká mzda se za takové úkony obvykle v B. vyplácela a dále jakou cenu mělo plnění mu poskytnuté (odběr teplé vody a otop z ústředního topení), ježto žalobci nelze upříti nárok na možný přebytek.
Jde dále o různé nedomovnické práce žalobou blíže uvedené. V tomto směru zjistily nižší soudy, že žalobce za ony práce dostal zaplaceno jednak částkami peněžitými, jednak věcnými dávkami, že byl s těmito odměnami vždy spokojen a uznal v potvrzení ze dne 1. srpna 1936, že mu byly jeho práce zaplaceny a že ode dne 1. srpna 1936 (»dnešním dnem«) nemá proti žalovaným žádných požadavků.
Ustanovuje-li zákon v § 15, že domovníkův nárok na obvyklou odměnu za práce nedomovnické nemůže býti ujednáním vyloučen nebo zkrácen v neprospěch domovníka, má na mysli jeho hospodářskou nesamostatnost a služební závislost na vlastníku domu a tím též omezenou volnost projevu svobodné vůle, ježto není rovnocenným smluvníkem v poměru k vlastníku domu. jakmile však sešlo s této závislosti a nerovnosti zrušením domovnického poměru, ať výpovědí či jiným ukončením tohoto poměru, není již třeba domovníku zvláštní ochrany, neboť se zase stal rovnocenným smluvníkem a může volně nakládati se svými nároky z domovnického poměru do té doby mu vzniklými.
Prvý soud zjistil — a toto zjištění nebylo napadeno v odvolání —, že žalobci byla již koncem července 1936 dána výpověď z domovnického poměru ke dni 15. srpna 1936 a že úmluva, kterou žalobce prohlásil vůči žalovaným, že odměňování nedomovnických prací, o něž jde, bylo dostatečné a že již z tohoto důvodu nic nemá k požadování od žalovaných, byla sjednána dne 1. srpna 1936, tedy po výpovědi dané žalobci. Dotčená dohoda obsahuje tedy platné vzdání se veškerých nároků, žalobci do 1. srpna 1936 vzešlých, a žaloba není tedy co do odměny za ony úkony důvodná.
Avšak žalobce se domáhal též odměny za práce a úkony, které vykonal po dni 1. srpna 1936. Žaloba není v té příčině úplně jasná, ježto u jednotlivých položek neuvádí přesná data, kdy tyto úkony byly provedeny, a bude proto třeba žalobcův přednes doplniti podle § 182 c. ř. s. Šlo by tu o tyto položky: za řezání a štípání dříví 930 Kč, práce zahradnické 3240 Kč, spálení obchodních knih 27 Kč, dohromady 4197 Kč, a to ovšem jen částečně, pokud by byly tyto práce konány po dni 1. srpna 1936, ježto žalobce přednesl, že uvedené úkony konal po celou dobu svého zaměstnání v letech 1934 až 1936. Bude proto třeba zjistiti, zda a po případě které z dotčených prací konal žalobce po dni 1. srpna 1936, a zda a kolik dostal za ně zaplaceno, a kolik činí odměna za takové práce v místě obvyklá.
Vychází-li se s uvedeného právního hlediska, není žaloba důvodná co do odměny za práce nedomovnické v částce (5168 — 4197) = 971 Kč. Jinak, t. j. co do zbytku odměny za tyto práce 4197 Kč a o odměnu za práce spojené s obsluhou kotlů 11416 Kč není věc zralá k rozhodnutí (§ 510 c. ř. s.) a ježto se vady svrchu dotčené zároveň týkají řízení prvé stolice, bylo se usnésti, jak ve výroku uvedeno. Konečně se upozorňuje, že při výpočtu nutno odečísti částku 210 Kč, která již v žalobě byla odečtena.

Citace:

č. 16719. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 290-291.