Čís. 16811.

Z pouhého všeobecného prohlášení kominického mistra, učiněného při ucházení se o podporu jeho žádosti za udělení kominické koncese vůči jiným (třetím) osobám, ať přirozeným (fysickým), ať právnickým (vůči spolku majitelů domů a vůči obci), že bude vymetati za nižší sazby než za ony, které jsou vyhlášeny pro určitou obec, nevznikl pro majitele domů smluvní nárok na dodržení nižších sazeb.
(Rozh. ze dne 22. března 1938, Rv I 1132/37.)
Žalobce — kominický mistr — se na žalovaném majiteli domu domáhá žalobou zaplacení odměny za vymetání komínu podle t. řeč. venkovského tarifu 2 Kč za vymetení každého komínu dvanáctkrát v roce a mezitímním návrhem určovacími zjištění, že žalobce jest oprávněn účtovati žalovanému za výkon kominických prací odměnu podle vyššího tak zvaného venkovského tarifu vyhlášeného výnosem zemského úřadu v P. Soud prvé stolice zamítl mezitíímní návrh určovací a žalobě na plnění vyhověl jen co do částky 1 Kč 08 h s přísl. Odvolací soud vyhověl mezitímnímu návrhu určovacímu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného.
Důvody:
Bylo zjištěno, že okresní správa politická v M. vyhlásila výnosem ze dne 17. května 1925, č. 33371, nejvyšší sazby za kominické práce v správním okresu m-ckém podle výnosu zem. správy politické v P. ze dne 13. května 1925, č. 172280 ai 1925, a to zvláštní sazby pro město (nižší) a zvláštní sazby pro venkovské obce (vyšší), a že obec Ch. není městem, ač hraničí s městskou obcí H. L. Žalobce byl a jest tedy opráv- něn žádati zásadně nejvyšší odměnu podle úředně stanoveného tarifu pro venkovské obce.
Není však vyloučeno, aby v mezích uvedených nejvyšších sazeb požadoval také nižší ceny, neboť, jak bylo vyloženo v rozhodnutí nejvyššího soudu č. 8772 Sb. n. s., nepřestává mistr kominický, jemuž byl příslušným úřadem přikázán určitý obvod, býti soukromými podnikatelem koncesované živnosti kominické ve smyslu § 15 živn. ř. a nepozbývají jeho nároky na odměnu rázu soukromoprávního, třebaže byly ve smyslu. § 51 živn. ř. politickým úřadem za jeho výkony stanoveny určité sazby.
Žalovaný Rudolf K. namítal, že žalobce ujednal se spolkem majitelů domů dohodu, že v obci Ch. nebude vymetati dráže než jeho předchůdce Z., nýbrž laciněji, že ono prohlášení učinil závazně pro celou obec Ch, a že požádal činitele spolku majitelů domů, aby intervenovali jak u obce, tak i u majitelů domů, aby hledíc na jeho prohlášení hlasovali pro to, aby mu byla koncese udělena, dále že Josef M. jako činitel spolku majitelů domů přednesl návrh žalobce v sedění obecního zastupitelstva, které se usneslo, že nic nenamítá proti tomu, aby byla koncese udělena žalobci, že žalobce prohlášení to opakoval a že skutečně za nižší odměnu také vymetával. Žalovaný tedy neopírá svou námitku o smluvní ujednání, jež by byl žalobce přímo s ním uzavřel a dle něhož prý bude požadovati nižší odměnu, než by mu příslušela podle nejvyšší sazby tarifu pro venkovské obce.
Nebylo by tedy lze mezitímnímu návrhu žalobce vyhověti, kdyby bylo lze míti za to, že žalobcem podle přednesu žalovaného učiněným prohlášením vůči spolku majitelů domů a jeho pozdějším chováním byl i žalovaný nabyl práva a že došlo i s ním k smlouvě se žalobcem mlčky takovými činy, které, uváží-li se všechny okolnosti, nedávají rozumné příčiny o ní pochybovati (§ 863 obč. zák.).
Bylo jen zjištěno, že žalobce požádal Josefa M. jako předsedu spolku majitelů domů pro H. L. a okolí o podporu jeho žádosti o udělení koncese pro výkon kominické živnosti pro III. vymetací obvod, že se žalobce zaručil ve schůzi řečeného spolku, že bude vymetati za dosavadní tarif, t. j. za městský tarif, že před schůzí obecního zastupitelstva ze dne 17. února 1934, na které se jednalo o rayonování vymetacích obvodů, prohlásil žalobce Františku M., že u druhých majitelů domů nezvýší tarif a že se pak obecní zastupitelstvo usneslo uděliti souhlas k navrženému rayonování pod podmínkou, že žalobce bude vymetati za městský tarif, že rok před tím žalobce v mimořádné poradě obecní rady, kde bylo jednáno o zavedení nového vymetacího řádu, přitakal na otázku Josefa M., zda se zavázal čestným slovem., že dosavadní tarif nezvýší, a konečně že také ve spolku »D.« a vůči několika majitelům domů prohlásil, že dodrží dosavadní tarif, to jak před udělením koncese, tak před rayonováním.
Z takovýchto prohlášení učiněných vůči jiným osobám fysickým a právnickým není žalobce zavázán žalovanému. Nelze však ani jen z toho, že žalobce po nějakou dobu účtoval nižší odměnu, nepochybně usuzovati na to, že měl úmysl i vždy v budoucnu tak učiniti a že tedy takto pro něho vznikl závazek a pro žalovaného nárok na to, aby žalobce vždy dodržel tyto nižší sazby.

Citace:

Č. 16811. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 481-483.