Čís. 17119.

I. Predavateľ, ktorý předal tovar s výhradou vlastnického práva, nestává sa — keď bol tovar zničený požiarom — vlastníkom poistnej sumy z poistenia, ktoré ujednal s poisťovňou kupiteľ tovaru vlastným menom.1
II. Vinkulováním poistnej sumy v prospěch tretej osoby nezriaďuje sa ešte pre tuto osobu záložné právo na poistnú sumu.2
(Rozh. zo 7. septembra 1938, R III 356/38.)
X. továreň predala Štefanovi H. mlátiacu garnituru. Podľa smluvy predavateľka vyhradila si vlastnické právo. Kupiteľ sa zaviazol túto mlátiacu garnituru poistiť proti požiaru a poistku vinkulovať v prospech odpredávajúcej továrne; tomuto záväzku zadosť urobil. Mlátiaca garnitúra zhorela a poistiteľ složil poistnú sumu do súdneho depozitu. Protože na složenu sumu viedlo viac exekventov exekúciu, súd prvej stolice rozvrhol složenu sumu medzi exekventmi a zbytok rozvrhnutej sumy poukázal exekútovi Štefanovi H. pod podmienkou, že preukáže svolenie k výplate od odpredavateľky Xf továrne. Z dôvodov: Po preskúmaní obsahu vinkulačného prejavu súd zisťuje, že vinkulácia nemá právneho účinku cesie. X. továreň nadobudla sice súdne záložné právo na mlátiacu garnitúru Štefanovi H. prodanú, nenadobudla však dosiaľ záložného práva na požiarnu náhradu, ktorá nie je výťažkom z odpredaja mlátiacej garnitúry. Exekučné záložné právo nepredchádza na požiarnu náhradu. Nadobudnuté exekučné záložné právo predavateľa nerozširuje sa na požiarnu náhradu ani podľa poisťovacieho zákona. Keďže však vyplatenie je preca viazané na svolenie predávateľa, bolo treba dotyčné zbytku požiarnej náhrady rozhodnuť uvedeným spôsobom. Rekurzný súd na rekurz X. továrne zmenil usnesenie súdu prvej stolice tak, že vradil aj pohľadávku X. továrne, a to v poradí pred pohľadávkou exekventov S. a B., tak že exekvent B. vyšiel na prázdno.
Najvyšší súd na rekurz exekventa B. obnovil usnesenie súdu prvej stolice.
Dôvody:
Je sice pravda, že výhrada vlastnictví k věci prodané na úvěr zaniká, vede-li prodatel na prodaný předmět exekuci (rozh. nejvyššího soudu č. 8527 Sb. n. s.).
Avšak v tomto případě není třeba se zabývati řečenou otázkou, neboť i kdyby nevedla X. továrna na mláticí garnituru exekuci, nenabyla by vlastnického práva na pojistné sumě, ježto prodatel, jenž prodal zboží s výhradou vlastnického práva, nestal se, bylo-li toto zboží zničeno požárem, vlastníkem pojistné sumy z pojištění, jež ujednal s pojišťovnou kupitel zboží vlastním jménem (čís. 11698 Sb. n. s.).
Vinkulace náhrady škody z pojistné sumy tvoří pouze práva a závazky, pokud jde o způsob vyplacení vinkulované částky, mezi těmi osobami, které se zúčastnily tohoto právního úkonu, t. j. mezi pojistitelem, pojistníkem a tím, v jehož prospěch vinkulace byla dojednána a provedena. Avšak vinkulační prohlášení samo o sobě nelze pokládati za zřízení zástavního práva ve prospěch této třetí osoby.
Z vinkulačního prohlášení, jehož obsah rekursní soud vůbec ponechal bez povšimnutí, není zřejmo, že takové zástavní právo bylo platně zřízeno na pojistné sumě, která je předmětem rozvrhu.
Z těchto důvodů bylo změniti nesprávné usnesení rekursního soudu a obnoviti usnesení soudu prvé stolice, odpovídající stavu věci i zákonu.

Rovnako: Sb. n. s. č. 11698.
Porov.: Úr. sb. č. 2353.

Citace:

č. 17119. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1153-1154.