Čís. 16697.

Mezinárodní úprava o přepravě zboží po železnicích (M. Ú. Z. zák. č. 110/1927 a úmluva č. 140/1928 Sb. z. a n.).
Mohla-li škoda podle okolností jednotlivého případu vzniknouti z některé z příčin uvedených v čl. 28 § 1, písm. a) až g) M. Ú. Z., musí ten, kdo se na dráze domáhá náhrady škody, dokázati, že škoda nemohla vzniknouti z uvedených tam příčin a také nevznikla, nebo že se dráha dopustila zavinění, které bylo příčinou škody.
Pokud takovýto důkaz nebyl podán, vznikl-li oheň v nábytkovém voze, dopravovaném na otevřeném železničním vagoně.
(Rozh. ze dne 9. února 1938, Rv I 1979/36.)
Podle nákladního listu 102 ze 27. června 1931 pro mezinárodní přepravu po železnici převzala žalovaná dráha k dopravě nábytkový vůz značky Gustav K., Berlín 120, naložený žalující společnosti v P. na otevřeném voze železničním do Paříže. Po cestě vznikl v nábytkovém voze požár, takže svršky až na několik kusů shořely. Domáhá se proto žalující špeditérská firma zaplacení 219244 Kč s příslušenstvím z důvodů náhrady škody vzniklé shořením svršků. Žalobu nižší soudy zamítly, odvolací soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Strany rozepře sjednaly úmluvu o přepravě zboží po železnici podle § 1 zákona č. 110/1927 Sb. z. a n. Je řešiti spor, zda železnice odpovídá za škodu způsobenou shořením nábytkového vozu a věcí v něm uložených za dopravy dne 29. června 1931 v N. D. § 1 čl. 26 a § 1 čl. 27 M. Ú. Z. stanoví zásadu ručení železnice za provedení přepravy a za škodu, která za přepravy na zboží vznikla. Této odpovědnosti je železnice zproštěna v případě § 2 čl. 27 a odpovědnost ta je omezena u škod, které mohou vzniknouti z určitých příčin vyjmenovaných v § 1 čl. 28 M. Ú. Z., mezi něž na prvém místě [pod písm. a)] je jmenováno nebezpečí souvisící s přepravou v otevřených vozech a stran nichž stanoví § 2 čl. 28 zákonnou domněnku, že mohla-li podle okolností případu vzniknouti škoda z řečené příčiny, že z nich vznikla, nedokáže-li oprávněný příkazce opak. Již čl. 424, odst. 1, obch. zák. určuje, že může býti umluvena doprava v otevřeném voze a že pak dráha není odpovědna za uvedený způsob dopravy. To přešlo i do železničního dopravního řádu i do mezinárodní úmluvy o dopravě zboží. Omezení odpovědnosti bylo tím generalisováno a žádné zvláštní úmluvy se v té příčině nevyžaduje. Stačí, že zboží bylo dopravováno na otevřeném voze, třebas ani jinak nemohlo býti zasláno. Příčinou toho je, že dráha nesmí odmítnouti zboží z dopravy a že odpovídá za své lidi. Před výkladem uvedeného ustanovení čl. 28 M. Ú. Z. jest nejprve rozhodnouti, zda se na něm co mění proto, že zbožím naloženým na otevřeném voze byl nábytkový vůz a zda je správné, co v souvislosti s tím vyvozuje odvolatel z ustanovení čl. 12 M. Ú. Z. Nábytkový vůz není než pouhým obalem zboží naloženého na otevřeném voze (rozh. č. 2051, 3365 Sb. n. s.) a je jej pokládati za zboží odevzdané k dopravě jako každý jiný druh zboží (rozh. č. 11702 Sb. n. s.). Naložením nábytkového vozu na otevřený vůz nevzniká tudíž, jak se dovolatel snaží dovoditi, přeprava v uzavřeném voze (rozh. č. 1549 Sb. n. s.). Za bezvadnost a dostatečnost nábytkového vozu jako obalu zboží neodpovídá dráha, nýbrž ten, kdo si jej sám musí opatřiti (rozh. č. 3365 Sb. n. s.). K bezvadnému naložení náleží i naložení do bezvadného vozu (rozh. č. 5916 Sb. n. s.). Důsledky, jež odvolatel vyvozuje z ustanovení čl. 12 M. Ú. Z., v souzeném případě neplatí. Odvolatel chybuje především v tom, že z práva daného v §§ 1 až 3 čl. 12 dráze a povinnosti uložené v § 2 odesilateli činí povinnost dráhy a že z jejího tvrzeného zanedbání usuzuje na bezvadnost obalu. Neuvědomuje si však, že předpis o uznání nedostatečnosti obalu odesilatelem na nákladním listu platí jen pro vady znatelné, t. j. takové, jež při obvyklé manipulaci spojené s nakládáním a výpravou zásilky jsou pro zřízence dráhy pouhým okem zpozorovatelné, a nikoliv ony, jež mohou býti seznány teprve při zvláštním ohledání. K nějakému podrobnému prozkoumávání obalu zboží není dráha povinna. Za následky vad, jejichž zjištění vyžaduje zvláštních zkušeností a jež dráha při obvyklé manipulaci, jež vyžaduje převzetí zboží k přepravě, a při pozornosti řádného povozníka může přehlédnouti, ručí odesilatel (rozh. č. 5128, 10269 Sb. n. s.). Nelze proto z ustanovení čl. 12 vyvoditi nějakou povinnost dráhy k odborné a podrobné prohlídce obalu; ani usuzovati z nekonstatování vad obalu v nákladním listě na naprostou jeho bezvadnost, nýbrž lze zvláště se zřením na jen právnické a nikoliv též skutkové provedení příslušné námitky míti za to, že tu nebylo žádných, na první pohled znatelných vad obalu při přejímání zboží k dopravě a že proto dráha práva daného jí čl. 12 nepoužila. Není tedy pro výklad ustanovení § 1 a čl. 28 zvláště pak § 2 téhož čl. rozhodující, že zbožím, přepravovaným na otevřeném voze, byl nábytkový vůz, a na jeho výkladu nemohou nic měniti ani ustanovení čl. 12 M. Ú. Z. Ustanovením zákonné domněnky § 2 je přesunuto na žalobce důkazní břímě, aby tuto domněnku vyvrátil přímým striktním důkazem, že škoda z příčiny § 28, odst. 1, písm. a) vzniknouti nemohla, nebo že nevznikla z této příčiny, nýbrž že vznikla zaviněním dráhy nebo způsobem jiným (rozh. č. 3053, 3365 Sb. n. s., Trnka č. 1079, 1659). Není věcí dráhy, aby dokazovala, že škoda nastala z příčin zprošťujících ji viny, nýbrž předpokládá se, že z okolností těch vzejíti mohla (rozh. č. 11702 Sb. n. s.). Na žalobci tedy bylo, aby dokázal, že škoda nemohla vzniknouti z nebezpečí spojeného s dopravou v otevřeném voze, nebo že vznikla z jednání neb opominutí, jež se příčí příkazům nebo zákazům daným dráze, ať již zvláštními nařízeními, nebo všeobecnou péčí řádného obchodníka, a která je v příčinné souvislosti se způsobenou škodou (rozh. č. 11702 Sb. n. s.), aneb že vznikla způsobem jiným. Nestačí však vyvraceti zákonnou domněnku domněnkou jinou, nýbrž třeba podati přesný přímý důkaz (Trnka č. 274, 1659, rozh. č. 1549, 2051 Sb. n. s.). I kdyby žalobce byl řádně tvrdil a dokázal, že stěhovací vůz byl bezvadný, a dovozoval z toho, že vznik požáru jiskřením nebyl možný, nebyl by podle názoru odvolacího soudu takový čistě negativní, příčinu požáru nevysvětlující důkaz, stačil k vyvrácení positivní zákonné domněnky. Dráha by pak odpovídala za nevysvětlenou a neprokázanou příčinu škody, i kdyby jí žádná vina za její vznik nestíhala, přes to, že má pro sebe zákonnou domněnku o vzniku škody z příčiny dopravy v otevřeném voze. Nutno uvážiti, že nebezpečí, jemuž je vydáno zboží takto dopravované, není jen v jiskření, že je tu možnost neopatrných činů třetích osob atd. Dráha nemá povinnost dokazovati, že a v kterém druhu nebezpečí dopravy v otevřeném voze má škoda v jednotlivém případě svůj vznik, tedy sama dokazovati svou nevinu. Nestačil by proto pouhý důkaz bezvadného obalu sám k vyvrácení zákonné domněnky bez positivního důkazu vzniku ohně, nesouvisícího s dopravou v otevřeném voze, neboť i kdyby se byl takovýto důkaz přes svou obtížnost zdařil, není tím již nabídnut ani podán striktní důkaz, že při bezvadném stavu stěhovacího vozu požár z příčiny jeho dopravy v otevřeném voze vzniknouti nemohl. Odvolatel staví tu domněnku na roveň důkazu. A při tom ani bezvadný stav vozu, ani nemožnost vzniku ohně z důvodu bezvadného stavu v prvé stolici řádně netvrdil ani nedokazoval. O stavu, nábytkového vozu tvrdil pouze v řízení před prvým soudem, že to byl vůz zánovní, zhotovený roku 1918 a podrobený roku 1926 generální opravě, takže není možno, aby jeho stěny nepřiléhaly, že střecha byla kovová a že mimo to měla povlak impregnovaný k zamezení požáru a vlhkosti. Přihlíží-li se však k výsledkům provedených důkazů, nelze míti za zjištěno, že tu byl bezvadný, proniknutí jiskry vylučující stav nábytkového vozu. Skutkový závěr prvého soudu, že stav vozu byl dobrý, že však nevylučoval, aby tu a tam byla nějaké štěrbinka, jest jen logickým důsledkem stavu vozu vylíčeného i těmi svědky, jichž se odvolatel dovolává, a nezdaru přesného, positivního důkazu o tom, že vůz přes dlouholeté upotřebení činil pro svou úplnou bezvadnost nemožným vniknutí jiskry. Stav dobrý není stav bezvadný, zejména nedokáže-li se, že při dobrém stavu je nemožné, aby tu byla štěrbina, jíž by tu mohla jiskra prolétnouti. Také právní posouzení prvého soudu co do zákonné domněnky § 2 je správné, neboť žalobce onu domněnku nevyvrátil a platí tudíž, že požár vznikl z nebezpečí, za něž není dráha podle § 1, písm. a), čl. 28 odpovědna. Platí proto, že v souzeném případě vzešla škoda z nebezpečí přepravy nábytkového vozu v otevřeném voze.
Nejvyšší soud novyhověl dovolání.
Důvody:
Podle ustanovení čl. 28 § 1 M. Ú. Z. neručí železnice za škodu na přepravovaném zboží vzniklou z příčin v § 1, písm. a)—g) uvedených a podle čl. 28 § 2 M. Ú. Z., mohla-li podle okolností případu vzniknouti škoda z jedné nebo z několika příčin pod písm. a) až g) v § 1 uvedených, platí pro železnice domněnka, že z nich vznikla, nedokáže-li oprávněný příkazce opak.
Podle toho bylo tedy na žalobkyni, aby tuto zákonnou domněnku, že škoda vznikla z přičiní zprošťujících dráhu viny, vyvrátila a aby tudíž dokázala, že z nebezpečí souvisícího s přepravou v otevřených vozech [§ 1, písm. a)] škoda vzejíti nemohla a také nevznikla, nebo že se dráha dopustila zavinění, které bylo příčinou škody, takže k oné zákonem stanovené domněnce přihlížeti nelze. Nestačí, aby poškozený dokázal nějaké při přepravě se přihodivší zavinění dráhy nebo jejích lidí, nýbrž je třeba ještě dokázati příčinnou souvislost tvrzeného zavinění a vzniklé škody. Obsáhlé vývody dovolání, jimiž se snaží dovolatelka dolíčiti, že v souzeném případě byla nižšími soudy nesprávně posouzena otázka, koho stíhá důkazní břemeno, nejsou oprávněné, any přezírají, že uvedené zákonné ustanovení neukládá dráze důkaz, že škoda nastala z příčin zprošťujících ji viny, nýbrž že se spokojuje s domněnkou, že škoda z okolností těch vzejíti mohla, čímž nastává přesun důkazního břemene co do vyvrácení této domněnky po případě co do důkazu o vině dráhy, na toho, kdo se na dráze domáhá náhrady škody (§ 2 čl. 28 M. Ú. Z.) (srov. v tom smyslu rozh. č. 11703, 11510 a 3053 Sb. n. s., kde šlo sice o předpisy železničního dopravního řádu, jež však souhlasí s dotčenými předpisy M. Ú. Z. a ž. p. ř.).
Nábytkový vůz byl v souzeném případě dopravován na otevřeném vagoně a tím byl vydán nebezpečí ohně jiskřením. Právem se tedy žalovaná dráha dovolávala domněnky stanovené v § 1, písmu a), čl. 28 M. Ú. Z. a bylo na žalobkyni, aby domněnku tu vyvrátila, neb aby podle § 2 čl. 28 M. Ú. Z. dokázala, že škoda vzešla zaviněním dráhy a že proto k domněnce té přihlížeti nelze. Tento důkaz, jak správně vyložily nižší soudy, žalobkyně nepodala a jsou proto bezvýznamné další výtky dovolání s hlediska dovolacílho důvodu nesprávného právního posouzení, že prý »otázka zavinění resp. spoluzavinění žalované dráhy jest příliš evidentní a že napadený rozsudek neprávem nevidí v zjištěném skutkovém stavu porušení péče řádného obchodníka žalované dráhy podle čl. 282 obch. zák.«.

Citace:

č. 16697. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 240-243.