Čís. 16709.

Lze vésti exekuci zabavením pohledávky, jež přísluší státu proti poštovní spořitelně na jeho účtě.
(Rozh. ze dne 16. února 1938, R I 1517/37.)
Československý stát (železniční správa) byl pravoplatně odsouzen zaplatiti Karle N. 2461 Kč 70 h s přísl. Přes to však, že byla finanční prokuratura v P. dopisem z 18. června 1937 vyzvána, aby do 24. června 1937 onu pohledávku zaplatila, nevyhověla výzvě k zaplacení. Navrhla proto vymáhající věřitelka Karla N., aby jí byla povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky příslušející povinnému Československému státu, a to krajskému soudu v L. proti poštovní spořitelna v Praze, č. š. 40133 na běžném účtě více nebo méně 5000 Kč. Soud prvé stolice vyhověl návrhu. Rekursní soud zamítl exekuční návrh.
Nejvyšší soud obnovil usnesení soudu prvé stolice.
Důvody:
Jde o vymožení vykonatelné peněžité pohledávky proti státu zabavením pohledávky příslušící státu proti poštovní spořitelně.
Podle ustálené judikatury nejvyššího soudu (srov. č. 568, 1294, 2931, 1344, 5180, 7716, 13840 Sb. n. s.) nelze proti státu k vymožení peněžních pohledávek vésti exekuci dříve, dokud vymáhající věřitel nežádal příslušné úřady o přikázání a výplatu dlužné částky, ledaže by mu příslušné státní orgány odepřely likvidaci nebo výplatu jeho pohledávky. Nejvyšší soud nemá důvodu, aby se v souzeném případě odchýlil od dosavadní judikatury v tom směru, a odkazuje proto na bližší odůvodnění v uvedených rozhodnutích. Vymáhající věřitelka v návrhu na povolení exekuce uvedla, že se obrátila na finanční prokuraturu o výplatu své útratové pohledávky nejdéle do 24. června 1937 a zaslala jí složenku. Nezaplatila-li finanční prokuratura ve lhůtě takto určené vykonatelnou pohledávku, ač byla podle § 18 služební instrukce pro finanční prokuratury vlád. nař. č. 82/1936 Sb. z. a n. úřadem příslušným k výplatě, nelze tomu rozuměti jinak, nežli že zaplacení odepřela, jak bylo blíže vyloženo v rozhodnutí č. 13840 Sb. n. s.
K vyvrácení právního názoru rekursního soudu, že tu jde vpravdě jen o různé pokladny téže právnické osoby (eráru), mezi kterými nemůže
16* býti řeči o vzájemných pohledávkách a dluzích, a že tu tedy nejde o pohledávku, která by příslušela státu proti jiné osobě, stačí odkázati na ustanovení § 3, odst. 2, zák. č. 143/1930 Sb. z. a n. o poštovní spořitelně, podle kterého jest poštovní spořitelna právnickou osobou. Pokud tedy má povinný, v souzeném případě stát, složenou hotovost u poštovní spořitelny, má stát proti poštovní spořitelně pohledávku na vyplacení této u ní složené hotovosti a může tato pohledávka státu proti poštovní spořitelně býti zabavena právě tak, jako by šlo o pohledávku proti kterékoliv jiné osobě třetí.

Citace:

č. 16709. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 263-264.