Čís. 16735.

Jde o reální břemeno, uložil-li dárce nemovitosti (velkostatku) obdarovanému a jeho právním nástupcům povinnost zajištěnou na darované nemovitosti, aby poskytovali po věčné časy plnění v peněžitých a naturálních dávkách k určitému účelu, aniž zřídil samostatné nadační jmění. V takovémto případě nelze provésti v pozemkové knize nějakou změnu na reálním břemenu jednostranným opatřením nadačního úřadu.
(Rozh. ze dne 24. února 1938, R I 1629/37.)
Darovací smlouvou ze dne 17. listopadu 1811 odstoupil polní maršálek František svobodný pán z L. velkostatek H., zapsaný ve vložce č. 589 z. d., svému synovi Václavu svobodnému pánu z L. a uložil jemu i jeho právním nástupcům v držení dotčeného velkostatku povinnost platiti po věčné časy jednomu svobodnému invalidovi z jezdeckého pluku nesoucího jméno dárcovo ročně 60 zl. a poskytovati mu dvorský čeledínský deputát, při čemž dotčený invalida musí v H. bydliti a dáti se upotřebiti k přiměřeným malým pracím. Na základě této darovací smlouvy a nadační listiny ze dne 10. února 1814 bylo pak na uvedeném velkostatku dne 11. května 1914 pod pol. C 1 vloženo právo zástavní pro povinnost poskytovati na vydržování jednoho svobodného invalidy z onoho jezdeckého pluku, který v době darovací nesl jméno dárce Františka svobodného pána z L., po věčné časy ročně 60 zl. vídeňské měny a dvorský čeledínský deputát, a to 1 1/2 měřice pšenice, 1 1/8 měřice ječmene, 1 1/2 měřice hrachu, 9 3/8 měřice míšeniny na chléb, 10 funtů másla, 26 žídlíků soli, s tím omezením, že tento invalidní nadanec musí bydliti v H. a musí se dáti upotřebiti k přiměřené malé vrchnostenské práci. Ministerstvo národní obrany učinilo dne 6. srpna 1936 ke shora uvedené nadační listině dodatek, v němž uvádí, že jako nejvyšší vojenský nadační úřad hledíc na nastalé změny státoprávní, valutární a v organisaci branné moci, upravuje nyní a pozměňuje nadační listiny této nadace v různých směrech, zejména že nadace ta bude míti napříště jméno »Vojenská invalidní nadace svobodného pána L.«, že se nadační požitky skládají z ročních dávek 50 Kč 50 h na hotovosti, 71,94 kg pšenice, 48,42 kg ječmene, 55,34 kg hrachu, pak těstoviny na chléb, a to z 269 kg žita a 134,50 kg ječmene, pak 5,60 kg másla a 9,55 kg soli, pro jednoho svobodného nebo ženatého vojenského invalidu, a podalo knihovní žádost, aby ve vložce č. 589 zemských desk bylo poznamenáno, že uvedená nadace zajištěná pod pol. C 1 byla takto permutována. Soud prvé stolice vyhověl návrhu, kdežto rekursní soud jej zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
V souzeném případě není tu samostatné nadační jmění, které jest podstatným znakem pravé nadace jako právní osoby (srov. Hermann-Otavský ve Slovníku veřejného práva II., str. 713), nýbrž jen reální břemeno, záležející v povinnosti držitelů velkostatku H. poskytovati dávky podle knihovního vkladu a za podmínek tam uvedených. Změnu reálního břemene nelze provésti v knihách podle jednostranného opatření, nýbrž buďto na základě obapolného ujednání, nebo cestou exekuční na základě exekučního titulu. O exekuci v souzeném případě nejde a bylo by proto k povolení navrhovaného knihovního zápisu třeba buďto soukromé listiny podíle § 32 knih. zák., nebo veřejné listiny podle § 33, písm. a), knih. zák.; v obou případech musila by však listina ta obsahovati výslovné prohlášení toho, jehož právo se má omeziti, zatížiti, zrušiti nebo na někoho jiného převésti, tedy v případě, o nějž tu jde, výslovné prohlášení vlastníků velkostatku H. (§§ 26, 32, 33, písm. a), b) knih. zák.), a tomu tak není. Dovolací stěžovatel poukazuje na to, že se §§ 26, 32 a 33 knih. zákona vztahují na knihovní vklady a záznamu, kdežto tu jde o pouhou knihovní poznámku, při tom však přehlíží, že má-li míti knihovní poznámka v zápětí takové právní následky jako zde, musí býti splněny podmínky jako při knihovním vkladu (Bartsch, Grundbuchgesetze« vyd. z r. 1905, str. 530). Při tom může býti ponechána stranou otázka, zda hledíc na to, že knihovní poznámka nemůže nikdy věcná práva založiti, měniti nebo rušiti, je navrhovaná knihovní poznámka o permutaci vůbec dovolena (Bartsch l. c., str. 529).
Není správný názor dovolacího stěžovatele, že v souzeném případě nejde o změnu knihovního závazku, neboť jíž název »permutace« znamená změnu a při permutaci nadace musí jíti o změnu podstatnou (srov. Herrnritt: Das österreichische Stiftungsrecht 1896, str. 191). Ministerstvo národní obrany samo v permutačním dodatku uvádí, že pozměňuje nadační listinu, a stačí jen srovnati tento permutační dodatek se zaknihovaným závazkem, aby se vidělo, že jde o změnu, a to i břemene. Tak zejména, nehledě k jiným změnám, mluví zaknihované břemeno výslovně o nadanci svobodném, který musí v H. bydliti a dáti se použíti k přiměřeným malým vrchnostenským pracím, kdežto permutační dodatek dopouští i nadance ženatého a vynechává podmínku, že by musel v H. bydliti a dáti se upotřebiti k pracím pro držitele velkostatku.
Rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 5. srpna 1875, č. 8365 Gl. U. č. 5827, na něž dovolací stěžovatel poukazuje, se týká knihovní poznámky smluvené modality placení hypotekárního dluhu poté, když osobní dlužník přestal býti vlastníkem zavazené nemovitosti, a nehodí se na případ, o nějž tu jde.

Citace:

č. 16735. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 317-319.