Čís. 16627.

Pachtýř, který podle smlouvy měl platiti ze svého veškeré výdaje spojené s provozem biografu (půjčovné za filmy, pojistné za osoby v biografu zaměstnané) tak, aby licencionáři (propachtovateli) nevznikly žádné výlohy z provozu biografu, neodpovídá za náklady vzešlé vymáháním dotčených pohledávek vůči licencionáři, který neplnil zákonnou anebo smluvní povinnost vůči třetím osobám, nebylo-li dokázáno, že pachtýř sám zavinil a způsobil na straně licencionáře takový finanční stav, který by mu znemožňoval řádné uspokojeni závazku vůči třetím osobám.
Totéž platí v poměru mezi pachtýřem a podpachtýřem biografu, nahradil-li pachtýř propachtovateli částky, které on sám vynaložil.
(Rozh. ze dne 12. ledna 1938, Rv I 1532/36.)
Žalovaný Antonín Z. najal od žalujícího spolku smlouvou ze dne 10. června 1931 biograf »H.« Žalobce sám převzal provoz uvedeného biografu od Svazu invalidů v P., který byl licencionářem. Druhá žalovaná Františka Z. jako náměstkyně licencionáře přistoupila k dohodě mezi Antonínem Z. a žalobcem jako spoluzavázaná. Třetí žalovaný Dr. Stanislav K. přistoupil k závazkům manželů Z-ových jako rukojmí. Žalovaní nezaplatili včas všeobecnému pensijnímu ústavu pojistné 2 356 Kč 70 h, připadající na M-ovou, zaměstnanou v dotčeném biografu, nýbrž zaplatili žalobci uvedenou částku teprve za sporu. Dále uznali a žalujícímu spolku za sporu zaplatili dluh 515 Kč, půjčovné za film »Nepřítel«, který byl hrán v biografu H. Tvrdě, že podle smlouvy mezi žalobcem a licencionářem (Svazem invalidů v P.) ze dne 15. září 1930 byl žalobce povinen zaplatiti útraty vzniklé vymáháním dlužného pojistného a poplatku za půjčení filmu »Nepřítel«, domáhá se žalobce na žalovaných zaplacení 2 870 Kč s přísl. Soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud zamítl žalobu. Důvody: jádro sporu záleží v rozřešení otázky, přísluší-li žalujícímu spolku nárok na náhradu výloh vzešlých vymáháním pojistného 2 356 Kč a půjčovného za film 515 Kč. Je nesporno, že výměr úřadovny A Všeobecného pensijního ústavu v P. z 16. května 1933 o předpisu pojistného stal pravoplatným, ježto proti němu nebyly podány opravné prostředky. Podle žalobcova přednesu uznali žalovaní svou povinnost zaplatiti dlužné pojistné. Z toho, co uvedeno, plyne, že spor vedený mezi Svazem invalidů v P. a žalobcem o 2 656 Kč 70 h byl zbytečný; když žalující spolek podle úmluvy se Svazem invalidů byl zavázán zaplatiti dlužné pojistné 2 356 Kč, měl tak učiniti a pak se domáhati náhrady na žalovaných. Svaz invalidů sám zavinil, že nechal dojíti k tomu, aby bylo na něm pravoplatně předepsané pojistné 2 356 Kč exekučně vymáháno. Podle spisů C VIII 2043/33 ve sporu Metro-Goldwyn-Mayer proti Svazu invalidů pro 515 Kč s přísl. žalovaný Svaz invalidů podlehl, ježto jeho námitky pro zažalované pohledávce nebyly důvodné. Z toho vyplývá, že Svaz invalidů, když neměl proti nároku Metro-Goldwyn-Mayer podstatných námitek, vedl spor rovněž zbytečně a sám si vlastní vinou způsobil útraty. Ježto žalovaní k útratám, které vznikly vymáháním pojistného a půjčovného, nedali příčinu a mimo to žalovaní nebyli v žádném vztahu se Svazem invalidů, když ujednání, které uzavřel žalující spolek s třetí osobou bez souhlasu a vědomí žalovaných nemohou žalované zavazovati, posoudil prvý soud spornou věc po stránce právní nesprávně, uznal-li podle omezené žalobní prosby. Poněvadž žalovaní částky 2 365 Kč a 515 Kč zaplatili po podané žalobě dne 29. dubna 1935, shledal odvolací soud odůvodněným žalobcův nárok jen co do 5% zákonných úroků ze zaplacených částek za příslušnou dobu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Při právním posouzení věci nutno rozlišovati dvě smlouvy mezi různými stranami: a) smlouvu pachtovní mezi žalujícím spolkem a Svazem invalidů, který měl licenci pro biograf »H.«, b) smlouvu podpachtovní mezi žalobkyní a prvým žalovaným o témž biografu. Proti platnosti a závaznosti uvedených smluv sporné strany nic nenamítaly, a je proto vycházeti z jejich platnosti. Podle smlouvy uvedené pod a) neměly licencionáři vzniknouti žádné výlohy z provozu biografu a žalobce se zavázal nahraditi mu částky, které by jako majitel licence musil zaplatili za dobu od 1. října 1930 do 31. prosince 1932. Podle smlouvy uvedené pod b) měl prvý žalovaný vésti podnik tak, aby žalobci nevzešly žádné výlohy a závazky, a žalobce se zavázal hotově nahraditi škodu, která by snad zaviněním žalovaného vznikla z provozu dotčeného biografu.
Žalobce se nyní v omezené žalobní prosbě domáhá náhrady škody, která mu vzešla tím, že musil hraditi licencionáři (propachtovateli) na útratách exekučních a sporu částku 1 698 Kč 95 h a 901 Kč 80 h, z nichž prvá souvisí s pojistným, druhá s půjčovným filmu.
Podle ujednání z 10. června 1931 [smlouva pod b)] měl ovšem prvý žalovaný povinnost mimo jiné platiti ze svého i pojistné za lidi zaměstnané v provozu biografu, i půjčovné z filmů pro uvedený biograf. To také žalovaní uznali v souzeném sporu, prohlásivše, že jsou žalobci dlužni na pojistném 2 356 Kč a na půjčovném 515 Kč za film »Nepřítel«. Běží proto jen o otázku, zda prvý žalovaný a s ním jako spoludlužnice druhá žalovaná a jako rukojmí třetí žalovaný ručí dovolateli za náklady, jež snad vzešly vymáháním shora uvedených částek vůči licencionáři, který jako majitel licence neplnil zákonnou, pokud se týká smluvní povinnost vůči třetím osobám. Nutno předeslati, že žalobce ve sporu netvrdil a neprokázal, že žalovaní svým chováním zavinili a způsobili na straně licencionáře, pokud se týká dovolatelky, takový jejich finanční stav, který by jim znemožňoval řádné uspokojení a splnění závazku vůči úřadovně A Všeobecného pensijního ústavu v P. co do částky 2 356 Kč a vůči firmě Metro-Goldwyn-Mayer co do částky 515 Kč.
Vychází-li se, z tohoto předpokladu, posoudil odvolací soud věc správně, usoudiv, že licencionář, který nechal proti sobě vejíti v právní moc výměr úřadovny A. Všeobecného pensijního ústavu v P., znějící na 2 356 Kč, neměl s placením prodlévati a tak dopustiti, aby proti němu byla vedena exekuce pro toto pojistné, a že si tudíž vzniklé útraty sám zavinil, a mohl se dovolatel stejně, jak nyní činí žalovaní, brániti proti těmto zbytečným útratám zaviněným licencionářem. Neučinil-li tak a svému smluvci ony náklady uhradil, jednal na svůj vrub a nemůže uvedené náklady požadovati na žalovaných, které nestíhá v této příčině zavinění za tyto náklady.
Stejně byl zbytečně veden spor pod zn. C XVI 1724/34 mezi Svazem invalidů proti dovolateli o 2 656 Kč 70 h z téhož pojistného, o kterémžto nároku sám dovolatel prohlašuje, že byl nesporný a že jej uznal, aniž se v onom sporu pokusil vytýkati žalobci (licencionáři) zavinění na vzešlých útratách exekučních. Nemůže proto dovolatel zbytečným sporem vzešlé útraty 416 Kč a 827 Kč 50 h žádati na žalovaných z důvodu náhrady škody.
Rovněž vedení sporu mezi firmou Metro-Goldwyn-Mayer a licencionářem o 515 Kč pod zn. C VIII 2043/33 bylo zbytečné, když licencionář byl dle zjištění rozsudkového před sporem o zaplacení půjčovného upomínán, když uznal za sporu správnost objednacího listu a tištěné podmínky a nevznesl v něm žádnou podstatnou námitku, jako na příklad námitku nedostatku pasivní legitimace. Právem odvolací soud dospěl k úsudku, že si tím vzniklé útraty 614 Kč 60 h zavinil licencionář, a dovolatel mohl se proti těmto zbytečným útratám brániti, jak shora již dovoděno při útratách exekučních v příčině pojistného. Není proto odůvodněn žalobcův nárok v tom směru vůči žalovaným.

Citace:

č. 16627. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 63-65.