Čís. 17114.

Obecní zřízenci (zák. č. 16/1920 Sb. z. a n.).
Proti rozhodnuti obecní disciplinární komise, jímž byl obecnímu zastupitelstvu učiněn návrh na propuštění obecního zřízence, není dalšího opravného prostředku podle § 8 vlád. nař. č. 483/1920 Sb. z. a n.; soudy přezkoumávají celé kárné řízení provedené proti obecnímu zřízenci a skončené výrokem o jeho propuštění jako součást usnesení obecního zastupitelstva, jímž byl obecní zřízenec propuštěn.
Propuštěný obecní zřízenec jest oprávněn požadovati plat za dobu po svém propuštění jen tenkráte, jestliže dokáže, že propouštěcí usnesení obecního zastupitelstva bylo buď po stránce formální nebo po stránce viny vadné.
(Rozh. ze dne 25. listopadu 1938, Rv I 99/37.)
Žalobu, kterou se žalobce — bývalý obecní policejní revisor — na žalované obci domáhal zaplaceni platu 8400 Kč s přísl., zamítly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Žalobce dovozuje, že má nárok na zažalovaný plat, ježto byl propuštěn ze služeb žalované obce dříve, než bylo rozhodnuto o jeho stížnosti proti nálezu kárné komise prvé stolice disciplinární komisí druhé stolice. Tento svůj právní názor opírá žalobce o ustanovení § 10 zák. č. 16/1920 Sb. z. a n., z něhož prý vyplývá, že především musí býti předcházející kárné řízení pravoplatně skončeno, má-li obecní zastupitelstvo podle něho býti oprávněno k propuštění obecního zaměstnance, pro kterého byl v nálezu disciplinární komise prvé stolice navržen trest propuštění. Při tom žalobce poukazuje na ustanovení § 8 vlád. nař. č. 483/1920 Sb. z. a n., že jest dovolena stížnost proti rozhodnutí disciplinární komise prvé stolice na disciplinární komisi druhé stolice, a uplatňuje, že tato stížnost jest přípustná již proti rozhodnutí disciplinární komise prvé stolice, jímž jako trest bylo navrženo propuštění obecního zřízence, a nikoli teprve proti usnesení obecního zastupitelstva, kterým byl obecní zřízenec skutečně propuštěn. Také se žalobce k odůvodnění tohoto svého právního názoru dovolává judikatury nejvyššího soudu, kterou bylo uzáváno přezkoumání rozhodnutí disciplinární komise prvé stolice disciplinární komisí druhé stolice. Nejvyšší soud sice opětné vyslovil přípustnost stížnosti proti rozhodnutí disciplinární komise prvé stolice na disciplinární komisi druhé stolice podle § 8 uved. vlád. nař. (tak na př. rozh. č. 12873, 15774 Sb. n. s.), avšak upustil od tohoto svého právního názoru, přihlédnuv k rozhodnutí senátu pro řešení kompetenčních konfliktů ze dne 14. května 1937, č. j. 871/36 (srov. roč. XIX., seš. 18., str. 1749 Sb. n. s.) a připojiv se k jeho odůvodnění, v kterém bylo vyloženo, že k rozhodnutí o neplatnosti propouštěcího usnesení obecního zastupitelstva jsou příslušný soudy a že vláda nebyla zmocněna, aby nařízením podrobila propouštěcí usnesení obecního zastupitelstva vyššímu administračnímu přezkoumání. Pro stručnost se odkazuje k vyvrácení vývodů dovolání na toto rozhodnutí, ze kterého vyplývá, že ani proti rozhodnutí disciplinární komise prvé stolice, ve kterém byl obecnímu zastupitelstvu učiněn návrh na propuštění obecního zřízence, není dalšího opravného prostředku podle § 8 vlád. nař. č. 483/1920 Sb. z. a n. a že soudy přezkoumávají celé kárné řízení podle § 10 zák. č. 16/1920 Sb. z. a n. proti obecnímu zřízenci provedené a propuštěním obecního zřízence skončené jako součást usnesení obecního zastupitelstva, kterým byl obecní zřízenec propuštěn. I kdyby tudíž bylo správné tvrzení žalobcovo, že nebyla dosud) vyřízena stížnost, kterou podal již proti rozhodnutí disciplinární komise, ve kterém byl pro něho navržen trest propuštění, nemění to nic na právních účincích usnesení obecního zastupitelstva, kterým byl žalobce propuštěn a kterým byl služební poměr žalobcův u žalované obce zrušen. Poněvadž se tak stalo po provedení kárného řízení, bylo vyhověno při propuštění žalobcově ustanovení § 10 zák. č. 16/1920 Sb. z. a n. a žalobce byl by oprávněn požadovati plat jen tenkráte, kdyby se mu bylo podařilo dokázati, že propouštěcí usnesení zastupitelstva žalované obce bylo ať již po stránce formální, ať po stránce viny vadné, a tudíž proti němu bez právních účinků spojených s ním jinak podle § 10 zákona č. 16/1920 Sb. z. a n. Že tomu tak bylo, v dovolání již ani neuplatňuje.

Citace:

č. 17114. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 1147-1148.