Čís. 16999.

Souloží ve smyslu § 163 obč. zák. je takový úkon pohlavního života, který může vésti k oplodnění ženy; může jí býti i jakékoliv spojení pohlavních orgánů muže a ženy vůbec, ba i pouhý jejich dotyk.
(Rozh. ze dne 23. června 1938, Rv II 476/38.)
Žalobě, kterou se žalobce domáhal zajištění nemanželského otcovství žalovaného a placení výživného, soud prvé stolice vyhověl, kdežto odvolací soud ji zamítl.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, aby dále o věci jednal a znovu rozhodl a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Odvolací soud sice uvádí ve svém rozsudku, že »zjistil, že žalovaný s nemanželskou matkou v kritické době tělesně nesouložil«, z jeho vývodů však vyplývá, že si správně neuvědomil pojem soulože ve smyslu zákona.
Odvolací soud nevylučuje, že mezi oběma k úkonům pohlavního života došlo, ale nezjišťuje, v čem úkony ty záležely a co se mezi žalovaným a nemanželskou matkou vůbec odehrálo, spokojuje se tím, že vylučuje, že by mezi nimi došlo k spojení pohlavních údů normální souloží, t. j. vniknutím pyje do pochvy, čímž dává zřejmě najevo, že by dle jeho názoru jen takový pohlavní styk mohl založiti zákonnou domněnku § 163 obč. zák.
Tento názor dovolací soud neschvaluje a dovolání jej právem napadá s hlediska § 503 č. 4 c. ř. s. Pojem »soulože« ve smyslu § 163 obč. zák. není sice v zákoně určen, podle smyslu a účelu však, který má řečený zákonný předpis na mysli, jest nepochybně rozuměti souloží takový úkon pohlavního života, který může vésti k oplodnění ženy. Proto nelze souloží rozuměti jen normální soulož, vykonanou vniknutím údu mužova do pohlavního orgánu ženy, nýbrž jakékoliv spojení obou orgánů vůbec, ba i pouhý jejich dotyk (srov. rozh. Gl. U. č. 4872, 15550), když lékařská věda sama hledíc na pohlavní vzrušení muže a ženy nevylučuje možnost oplodnění ženy vniknutím mužova semene do jejího pohlavního ústroje ani při úkonech posléze uvedených.
Otázkou však, zda i v souzené věci došlo k pohlavním úkonům takového rázu, které by uvedenou možnost nevylučovaly, se odvolací soud vzhledem na nesprávné pojetí pojmu soulože vůbec nezabýval. Po té stránce ovšem nezáleží na tom, zda došlo k tvrzené souloži koncem srpna neb až v druhé polovici září 1936, neboť doba rozhodující pro založení zákonné domněnky podle § 163 obč. zák. plynula v souzeném případě od 1. srpna do 29. listopadu 1936 a že by žalující dítě hledíc na stupeň jeho vývinu v době zrození neb z jiných důvodů nemohlo pocházeti ze soulože vykonané koncem srpna neb počátkem září, nebylo ani tvrzeno. Za toho stavu věci není skutkový základ potřebný pro správné právní posouzení věci úplný a bylo proto napadený rozsudek zrušiti a vrátiti odvolacímu soudu k doplnění. Bude na něm, aby opětovným výslechem nemanželské matky, a nedostačí-li mu ten, po případě výslechem stran zjistil přesně, co se mezi nemanželskou matkou a žalovaným v jejím bytě odehrálo, k jakým pohlavním úkonům mezi nimi došlo, byl-li vykonán pokus o soulož—jak žalovaný sám připouští —, proč se tento pokus nezdařil, jak dalece došlo při tom k spojení neb aspoň dotyku pohlavních orgánů, a zda se tak stalo za okolností (ztopoření pyje), které nevylučovaly, třebas i jen částečný a stranami snad ani nezpozorovatelný výron semene a jeho vniknutí do pochvy nemanželské matky.
Jen takto doplněné řízení poskytne dostatečný a spolehlivý podklad pro závěr, lze-li to, co se mezi žalovaným a nemanželskou matkou sběhlo, podřaditi pod pojem soulože v širším smyslu, jak o ní bylo pojednáno, a zda tento pohlavní styk může založiti zákonnou domněnku § 163 obč. zák., při čemž ovšem odvolacímu soudu není bráněno v tom, aby si, bude-li míti pochybnosti, přibral z úřední moci (§§ 183 č. 4, 368 c. ř. s.) i lékaře znalce.

Citace:

č. 16999. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 884-885.