Čís. 16941.

Člen představenstva hospodářského a výdělkového společenstva (zák. č. 70/1873 ř. z.), jenž byl dozorčí radou suspendován, je s okamžitou účinností vyloučen z oprávnění zastupovati společenstvo až do té doby, kdy valná hromada rozhodne o jeho suspensi.
Doručení žaloby suspendovanému členu představenstva není účinné, nebyl-li žalobce bezelstný.
V takovém případě se žalobce nemůže dovolávati rejstříkového stavu, podle něhož byl suspendovaný člen představenstva v době doručení žaloby ještě zapsán jako oprávněný k zastupování společenstva.
Odůvodněnost žaloby o zmatečnost podle § 529 č. 2 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 18. května 1938, Rv II 486/37.)
Dne 9. dubna 1935 podal nynější žalovaný Josef K. u krajského soudu v O., pod č. j. Ck III 19/35, na nyní žalující Okresní hospodářskou záložnu, zapsané společenstvo s ručením omezeným v P. žalobu na určení, že jest od 4. března 1935 členem uvedené záložny s 8002 závodními podíly a s 1608 hlasy. K 1. roku ustanovenému k jednání o žalobě na den 29. dubna 1935 byl vydán rozsudek pro zmeškání podle žalobní žádosti, který nabyl právní moci dne 20. května 1935. Tvrdíc, že jí dotčená žaloba nebyla řádně doručena, takže nebyla v řízení zastoupena, neboť o podané žalobě, o ustanovení prvního roku a o vydání rozsudku pro zmeškání nabyla vědomosti teprve 21. května 1935, tudíž v době, kdy se rozsudek ve věci č. j. Ck III 19/35 vydaný stal již pravoplatným, že vedení uvedené rozepře nikdy neschválila, že Josef K. (tehdejší žalobce, nyní žalovaný) dal úmyslně doručiti žalobu pouze do rukou svého syna Břetislava K., který byl až do 13. března 1935 předsedou žalující záložny, avšak od toho dne pozbyl podle § 24 zák. č. 70/1873 ř. z. oprávnění zastupovati ji, poněvadž byl dozorčí radou řádně suspendován a suspense ta nebyla zrušena do dnešního dne, kdy jest již v rejstříku zapsáno nové představenstvo žalující záložny, ač žalovaný Josef K. o suspensi svého syna a o tom, že byl zbaven funkce předsedy žalující záložny, dobře věděl, a že Břetislav K. nepodal nikomu z funkcionářů žalujícího společenstva zprávu o podání žaloby a k ustanovenému roku se nedostavil, domáhá se žalující záložna žalobou prohlášení shora uvedeného rozsudku za zmatečný. Žalobě vyhověly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
S právního hlediska jde v souzeném případě o žalobu pro zmatečnost podle § 529 č. 2 c. ř. s., podanou z toho důvodu, že žaloba Josefa K. na nynější žalobkyni, podaná pod zn. Ck III 19/35 dne 11. dubna 1935, byla doručena sice Břetislavu K. v rejstříku tehdy zapsanému předsedovi, který však byl již od 13. března 1935 suspendován, že ten se k prvnímu roku ustanovenému na 29. dubna 1935 nedostavil, takže byl vydán proti žalobkyni rozsudek pro zmeškání, o němž se žalobkyně náhodou dověděla až teprve dne 21. nebo 22. května 1935.
Podle rozsudkových zjištění byl Břetislav K. dozorčí radou dne 13. března 1935 zbaven funkce předsedy. Tím byl ve smyslu § 24 druž. zák. s okamžitou účinností vyloučen z oprávnění zastupovati žalobkyni až do té doby, kdy by valná hromada rozhodla o této suspensi. Že by se až do doručení uvedené žaloby po případě doručení rozsudku o ní byla valná hromada rozhodla platným usnesením, že se ona suspense stala neprávem a že ji zrušuje, nebylo zjištěno.
Nebyl proto Břetislav K. oprávněn přijmouti dne 11. dubna 1935 žalobu v zastoupení záložny a jde jen o otázku, zda se nynější žalovaný — jeho otec — může s hlediska § 16 společenstev. zák. odvolávati na rejstříkový stav, dle něhož jeho syn v rozhodujícím okamžiku byl ještě zapsán jako člen představenstva záložny. Na tu otázku správně odpověděly nižší soudy záporně, ježto žalovaný nebyl bezelstný.
Podle nesporných skutečností byl žalovaný jako člen záložny zastoupen na valné hromadě záložny konané dne 14. března 1935 svým synem Břetislavem K., který ani nepopírá, že by si nebyl býval toho vědom, že byla na ní jeho suspense oznámena.
Tato vědomost zástupce žalovaného o rozhodující okolnosti je zároveň vědomostí zastoupeného — žalovaného a je důležitá pro posouzení bezelstnosti žalovaného v otázce, byl-li Břetislav K. oprávněn přijmouti za záložnu žalobu dne 11. dubna 1935.
Již tento důvod postačil k odůvodnění žalobního nároku. Podle toho, co uvedeno, byla zjištěna znalost žalovaného o rozhodující okolnosti, čímž je vyloučeno jeho bezelstnost a bylo proto jeho povinností dbáti toho, aby žaloba Ck III 19/35 nebyla doručena suspendovanému členu představenstva, nýbrž jinému členu dle stavu rejstříkového.
Poněvadž se tak nestalo, nebyla záložna v řízení o žalobě Ck III 19/35 vůbec zastoupena a jsou tu předpoklady nynější žaloby podle § 529 č. 2 c. ř. s. a právem bylo jí vyhověno.

Citace:

č. 16941. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 768-769.