Čís. 16692.

Výklad dolarové doložky v nájemní smlouvě. Při vyšetření pravé vůle smluvců jest přihlédnouti k zjevnému účelu smlouvy a jednotlivých jejích ustanovení, k pohnutkám, které smluvce vedly, a k okolnostem i předpokladům, z nichž vycházeli. Lze-li podle okolností s bezpečností usouditi, že smluvci chtějíce ustálení poměru vzájemného plnění pro budoucnost, zvolili dolar za měřítko plnění pro jeho stálost a že by nebyli umluvili dolarovou doložku, kdyby byli počítali s možností devalvace dolaru ve značné míře, nemá změna v relaci tuzemské měny k dolaru důsledkem devalvace dolaru vliv na výši ujednaného nájemného.
(Rozh. ze dne 4. února 1938, Rv II 884/36.)
Srov. č. 16416 Sb. n. s.
Dne 18. června 1931 pronajala žalobkyně žalovanému telefonní zařízení za poplatek 4650 Kč ročně s 3% daní z obratu, který byl vždy splatný 2. ledna a 1. července každého roku částkou 2394 Kč 75 h. Do uvedené smlouvy byla pojata doložka: »Cena Kč spočívá na kursu amerického dolaru mezi 33 a 36. Snížením neb zvýšením tohoto kursu mění se nájem ve stejném poměru.« Tvrdíc, že dotčená doložka byla pojata do smlouvy proto, aby si žalobkyně zajistila stálost náhrady investic, které musila vynaložiti ihned po uzavření smlouvy, kdežto náhradu za ně že měla obdržeti teprve za 12 let, chtějíc se takto chrániti před následky devalvace čs. měny, že dolaru bylo užito jen jako stabilisátoru a že úmyslem smluvců nebyla dolarová spekulace, domáhá se žalující společnost na žalovaném zaplacení nedoplatku nájemného, ježto žalovaný vzhledem na pokles kursu dolaru v letech 1933—1934 zaplatil jen 3282 Kč nájemného ročně. Proti žalobě namítl žalovaný, že se zřením na uvedenou doložku se upravovalo pro případ zvýšení neb poklesu kursu dolaru automaticky i sjednané nájemné v československých korunách, že roku 1932 klesl kurs dolaru až na 21 Kč, a že se v letech 1933 a 1934 pohyboval mezi 21 až 25 Kč, a že proto činilo smluvené nájemné za telefonní zařízení místo ročního poplatku 4650 Kč pouze 3282 Kč. Nižší soudy zamítly až na částku 51 Kč 25 h žalobu a odvolací soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Jde jen o výklad a právní posouzení dolarové doložky, obsažené v nájemní smlouvě z 18. června 1931, sepsané na tiskopisu žalující společnosti a mající v odstavci, týkajícím se výše nájemného, výše uvedené ustanovení. Procesní soud vyložil právní význam řečeného smluvního ustanovení tak, že se nájemné nemění, jestliže kurs dolaru kolísá mezi 33 až 36, naproti čemuž však vzestup dolaru nad kurs 36 má vliv na poměrné zvýšení nájemného, kdežto pokles dolaru pod 33 na jeho poměrné snížení. Tomuto názoru je přisvědčiti. Smluvní vůli, kterou byli smluvci vedeni při uzavřeni nájemní smlouvy, jejíž obsah jest zjištěn, sluší zjišťovati především podle toho, jak smluvci dosáhnuvše konsensu, vyjádřili svou smluvní vůli na venek. To je právě předpokladem konsensu. O tom podává nesporný, úplný a srozumitelný důkaz dotčená listina. Smluvci jasně vyjádřili závislost nájemného co do výše na kursovní relaci mezi korunou československou a dolarem. Velmi srozumitelně to vyjádřili dokonce ustanovením, že se podle toho nájemné snižuje anebo zvyšuje. Smlouvou převzali oba smluvci stejné risiko zvýšení nebo snížení nájemného. Že při tom snad předpokládali, že kursu dolaru buď vůbec, anebo ne v takové míře nehrozí ztráta jako měně tuzemské a že průběhem doby mimo očekávání právě došlo k devalvaci dolaru, a to velmi značné, čímž se podle smlouvy stalo pronajimatelovo risiko právně účinné, nemůže býti ex post pokládáno za rozhodující při zjišťování smluvní vůle smluvců při uzavření smlouvy. Správně vyložil prvý soud, že se tu může jednati nanejvýše o pohnutku, jež nemá významu, není-li pojata zároveň do smlouvy samé. Stejně jest tomu též co do úvah žalobkyně, že dolarová doložka měla účel jen stabilisační (tak i rozh. č. 14304, 14320 Sb. n. s.). Obsah smlouvy, tedy konsensu obou smluvců právě se stanoviska § 914 obč. zák., jejž odvolatelka tak zdůrazňuje, tedy dle zásad poctivého styku, ani nedopouští jiného výkladu. Ostatně dolarová doložka není ojedinělou pomůckou v našem hospodářském životě, zejména při smlouvách pachtovních. Právě při pachtech polí se udrželo ustanovení, že se výše pachtovného řídí podle »kursu« hodnoty určitého druhu obílí, podle záznamů bursovních. I tam se podle vývoje cen obilí zvyšuje aneb snižuje pachtovné, zajisté s ujednaným risikem obou smluvců. Jest konečně předpokládati, jak o to se dály také pokusy, že by se do smluv bylo dostalo stanovení platební povinnosti jednoho smluvce v měně cizí, kdyby to bylo zákonem dovoleno. Právě o dolar tu šlo a zajisté by v takovémto případě postihovala kursovní ztráta dolaru toliko příjemce. Hospodářsky řečeno, dolarová klausule byla pouze oklikou k témuž cíli. Zjištěný obsah smlouvy určuje vzájemná práva a závazky. Tak i v souzeném případě nemohou jakékoliv úvahy národohospodářského rázu spůsobiti žádné změny.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby zcela.
Důvody:
Lze souhlasiti s odvolacím soudem, že smluvní vůli smluvců nutno především posouditi podle toho, jak ji na venek vyjádřili, a že v souzeném případě smluvci jasně vyjádřili závislost nájemného co do výše na kursovní relaci mezi československou korunou a dolarem, že také vyjádřili, že se podle této relace nájemné buď zvyšuje, nebo snižuje a že oba smluvci převzali tu stejné risiko. Než slovně výraz není jediným ukazovatelem pravé a skutečné vůle smluvců. Jestliže má býti pravá vůle smluvců vyšetřena s hlediska zásad slušného a poctivého obchodu ve smyslu § 914 obč. zák., jest přihlédnouti i k zjevnému účelu smlouvy a jednotlivých jejích ustanovení, tedy též k pohnutkám, které smluvce vedly, a k okolnostem i předpokladům, z nichž vycházeli. Co do pohnutek je přihlédnouti také k § 901 obč. zák. a posouditi v konkretním případě význam a dosah takových jinak zjevných pohnutek, hledíc také na zjevný účel smluvního ustanovení.
Nejde ovšem o to, aby risiko anebo jeho uskutečnění, jež se pozdějším vývojem dostavily, byly ex post rozhodující při zjišťování vůle smluvců, protože rozhodovati zde mohou jen poměry podle doby, v níž smlouva byla uzavřena. A právě podle té doby jest posoudit také účel a význam valutové doložky.
Odvolací soud sám správně uvádí, že si žalovaný činí nárok na snížení nájemného, vyplývající z devalvace dolaru, a to velmi značné, tedy ze snížení jeho jinak ustálené hodnoty, způsobeného záměrným zákrokem veřejné moci. Sluší uvážiti, v jakém poměru je onen její požadavek a jeho důvod k účelu valutové doložky a k pohnutkám i předpokladům, jež — třebas nebyly ve smlouvě projeveny výslovně — podle zjevného účelu doložky byly vodítkem vůle obou smluvců. Strany rozepře chtěly ustálení poměru vzájemného plnění pro budoucnost a jen proto, aby tohoto účelu dosáhly, zvolily dolar za ukazovatele poměru, a to pro jeho stálost, podle níž se k tomuto účelu hodil. Pohnutky, jimiž tu byli smluvci vedeni, byly tak podstatným předpokladem smlouvy v příčině doložky, že by smluvci nebyli smlouvu uzavřeli anebo nebyli sáhli shodně k dolarové doložce, kdyby byli počítali — ne snad jen s výkyvy v relaci obyčejně se vyskytujícími na peněžním trhu, nýbrž s možností devalvace, to jest záměrného zásahu veřejné moci s opuštěním zlatého standardu, a to dokonce v takové míře, jak byla provedena. V takovém případě by zajisté nikdo ze smluvců nebyl pokládal dolar za spolehlivé a proto účelné měřítko hodnoty plnění žalovaného pro jeho ustálení a nebyl by jej za takové přijal, a to zajisté nikdo z nich. Nezáleží na tom, že pohnutka smluvců v tomto smyslu nebyla výslovně ve smlouvě uvedena, jestliže se jen dá podle okolností s bezpečností usouditi, že ony předpoklady stálosti jako pohnutka byly tu u obou smluvců a u obou s takovým významem, že by jinak doložky nebyly použili. Snaha o ustálení poměru vzájemného plnění valutovou doložkou se nepříčí ani zákonu, ani dobrým mravům a nelze proto souhlasiti s názorem odvolacího soudu, dovozujícím závadnost doložky v neprospěch žalované z toho, že prý se doložkou mělo oklikou dospěti k závazku v cizí měně. Ani úvahy o významu a dosahu jiných doložek, zejména doložky obilní, nemohou zvrátiti, co bylo nahoře uvedeno.

Citace:

č. 16692. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 224-227.