Čís. 16795.

Jde o otázku útrat (§ 528 c. ř. s.), odmítl-li soud druhé stolice rekurs strany proti rozhodnutí soudu prvé stolice, jímž bylo prominuto svědkovi nahraditi náklady roku zmařeného pro jeho nedostavení (§ 333 c. ř. s.).
Strany rozepře nejsou oprávněny k rekursu proti rozhodnutí soudu o prominutí pořádkového trestu uloženého v takovémto případě.
(Rozh. ze dne 11. března 1938, R I 126/38.) Nedostavivším se svědkům uložil soud prvé stolice, který byl dožádán o provedení svědeckých výslechů ve sporném řízení, jednak pořádkový trest po 50 Kč podle § 333, odst. 1, § 220 c. ř. s., jednak podle § 333, odst. 1 c. ř. s. náhradu útrat způsobených stranám za zmařený rok. K stížnosti potrestaných svědků soud prvé stolice prominul jim nejen pořádkový trest, ale i náhradu útrat. Proti tomuto usnesení podaný rekurs žalovaného rekursní soud odmítl jako nepřípustný a odůvodnil to tím, že šlo o soudcovské právo vyplývající z § 180 c. ř. s., tedy o právo vztahující se k řízení sporu, že strany nemají nárok na podobný zákrok proti svědkovi a proto ani opravného prostředku proti nepoužití takového práva soudcova nebo proti prominutí podle § 522 c. ř. s.
Nejvyšší soud rekurs žalovaného odmítl v otázce útrat, jinak
mu nevyhověl.
Důvody:
Rekurs žalovaného do odmítnutí stížnosti jest rozděliti ve dví, a to pokud směřuje proti prominutí náhrady útrat zmařeného roku a proti prominutí pořádkového trestu. Rekurs do výroku soudu druhé stolice o prominutí náhrady útrat zmařeného roku není podle § 523, odst. 1, c. ř. s. ve znění zákona z 11. prosince 1934, č. 251 Sb. z. a n. dovolen. Podle dotčeného zákonného ustanovení se nedopouští rekurs v otázce útrat proti rozhodnutí soudu druhé stolice, a nerozlišuje se, zda jde o rozhodnutí věcné či jen formální. Odmítl-li soud druhé stolice tento rekurs žalovaného, rozhodl tím i v otázce útrat, třeba jen formálně, a musil býti proto rekurs žalovaného do odmítajícího usnesení soudu druhé stolice odmítnut jako nedovolený (§ 514, odst. 1, § 526, odst. 2, c. ř. s. a rozh. č. 10457 Sb. n. s.). Pokud rekurs směřuje i proti odmítajícímu výroku soudu druhé stolice v otázce pořádkové pokuty svědkům uložené, schvaluje, nejvyšší soud právní názor rekursního soudu, že uložení pořádkové pokuty svědkům vyplývá z práva soudcova k řízení sporu, že opatřením soudcovým v té příčině nevzniklo stranám rozepře žádné právo a nemohly proto býti poškozeny ani dotčeny ve svých právech, jestliže soudce podle § 522, odst. 1, c. ř. s. svědkům uloženou pořádkovou pokutu prominul. Není tudíž rekurs v této části odůvodněn.

Citace:

Č. 16795. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 439-440.