Čís. 16934.

Ochrana nájemníků.
Jestliže byl nájemní předmět, skládající se z jedné obytné místnosti (pokoje) a kuchyně s příslušenstvím a z místnosti, která nebyla určena k obývání (obchodní místnosti), najat jednotnou smlouvou, nelze z něho dáti výpověď bez svolení soudu ani tehdy, jestliže se souhlasem majitele domu nájemník přechodně upravil a užíval části obchodní místnosti jako místnosti obytné a obchodní místnost jest střední provozovnou vyňatou jinak z ochrany zákona.
(Rozh. ze dne 17. května 1938, Rv II 264/38.)
Srov. rozh. č. 14012, 14465 Sb. n. s.
Žalující majitelka domu dala žalovanému nájemníkovi soudní výpověď z najatého bytu a obchodní místnosti k 1. červenci 1937. Proti ní podal žalovaný námitky a tvrdil, že uvedený nájemní předmět jest pod záštitou zákona o ochraně nájemníků. Soud prvé stolice zrušil soudní výpověď, kdežto odvolací soud ji ponechal v platnosti.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Není sporu o tom, že veškeré místnosti obytné i obchodní byly najaty jednou smlouvou (v únoru 1906) a za jednotné nájemné. Tato jednotnost nájemní smlouvy zůstala nedotčena tím, že žalovaný, jak žalobkyně připouští, za souhlasu jejího právního předchůdce upravil najatý předmět tak, že obchodní místnost byla dřevěnou stěnou rozdělena na jednu obchodní místnost menší a další obytnou místnost.
V příčině ochrany nájemníků, jde-li o jednotné nájmy bytů a jiných místností, nelze podle ustálené judikatury nejvyššího soudu (rozh. č. 14012, 14465 Sb. n. s.) dáti volnou výpověď ani z vyňaté části ani z celku, vyňal-li zákon jen část jednotného nájemního předmětu.
Pod záštitou zákona o ochraně nájemníků jsou dosud byty, skládající se mimo kuchyně a pokoje pro služebné z jedné obytné místnosti, a místnosti, které nejsou částí bytu a mají povahu malých provozoven (viz § 5 zák. č. 65/1936 Sb. z. a n.). V souzeném případě nejde o byt skládající se výhradně z obytných místností, t. j. z místností určených a způsobilých k obývání, jichž nájemník zcela nebo z části užíval k výkonu svého povolání, nýbrž o byt skládající se z jedné obytné místnosti s příslušenstvím a z místnosti, která nebyla určena k obývání, nýbrž k užívání jako obchodní místnost (srov. rozh. č. 14012 Sb. n. s.). To je zřejmé z obsahu písemné smlouvy a ze situačního nákresu, podle kterého měla obchodní místnost zvláštní příchod z ulice. Tím, že žalovaný rozdělil obchodní místnost dřevěnou stěnou na menší obchodní místnost a zbývající části používal jako obytné místnosti, nepřeměnil se nájemní předmět v obchodní místnost se souvisejícím dvoupokojovým bytem, neboť šlo tu jen o přechodnou úpravu místnosti, která byla obchodní místností podle stavebního zřízení a kterou také strany za místnost obchodní uznávají. Nemá proto ani význam, byl-li předmět nájmu v přiznání k dani činžovní vyznačen jako krám a dvoupokojový byt.
Poněvadž část nájemního předmětu, jednotnou smlouvou pronajatého, skládající se z jedné obytné místnosti mimo kuchyni a pokoj pro služebnou, není dosud vyňata ze zákonné ochrany, nelze, jak svrchu bylo vyloženo, dáti volnou výpověď ani tehdy, kdyby u obchodní místnosti, s oním bytem spojené, šlo o provozovnu střední, z ochrany zákona vyňatou.

Citace:

č. 16934. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 755-756.