Čís. 16973.

Předpis § 126 konk. ř. se nevztahuje na zajišťovací exekuci. Věřitel nemusí v návrhu na povolení zajišťovací exekuce podle § 371 č. 1 ex. ř. vedené proti správci konkursní podstaty tvrditi nebo doložiti, že se marně pokusil o postup podle § 126 konk. ř. ani že konkursní podstata stačí k uspokojení jeho nároku.
(Rozh. ze dne 9. června 1938, R I 647/38.)
Vymáhající věřitelka navrhla, aby jí podle dosud neprávoplatného rozusudku, vydaného proti správci konkursní podstaty, byla proti správci konkursní podstaty firmy M. povolena exekuce k zajištění útrat řízení prvé stolice a řízení odvolacího. Soud prvé stolice vyhověl návrhu. Rekursní soud zamítl návrh. Důvody: Již z návrhu na povolení zajišťovací exekuce pro útraty sporu, vedeného správcem podstaty, musilo bytí prvému soudu patrno, že jde o pohledávku za podstatou podle § 49 č. 2 konk. ř., při čemž není rozhodující, zda byly ony útraty přisouzeny k zaplacení podle předpisů konkursního řádu, či nikoli. Pohledávky za podstatou mohou býti uspokojeny podle předpisů §§ 50 a násl. konk. ř. a musí býti postupováno ve smyslu § 126 konk. ř., nikoliv však přímo exekučně vymáhány na konkursní podstatě bez šetření předpisu § 126 konk. ř. Že by byla vymáhající věřitelka žádala nejprve zajištění pohledávky od správce podstaty po případě žádala za odpomoc u konkursního komisaře, neuvedla ani sama v exekučním návrhu, takže návrh neobsahuje důležité údaje pro soud exekuci povolující, předepsané podle § 54 č. 3 ex. ř. Měl proto prvý soud zamítnouti takový návrh. Má-li ustanovení § 126 konk. ř. na mysli pohledávky pravoplatně určené a vykonatelné (viz Voska: Konkursní, vyrovnací a odpůrčí řády, str. 352), pak tím spíše platí pro pohledávky, jež nejsou dosud vykonatelné, že jest postupovati podle § 126 konk. ř. Vždyť jinak by takto mohla býti odňata správci konkursní podstaty disposice s hotovostí podstaty, což jest velmi často po realisaci vlastně celá podstata, a to na dobu značně dlouhou, takže by ani nemohly býti zapraveny hotové výdaje (§ 50, odst. 2, konk. ř.). Bylo proto rekursu vyhověno.
Nejvyšší soud obnovil co do útrat sporu prvé stolice usnesení soudu prvé stolice, jinak dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Co se týká útrat odvolacího řízení, nemůže býti pro ně podle § 371 č. 1 ex. ř. pro ně povolena zajišťovací exekuce, jak bylo dovoděno v rozh. č. 3731 Sb. n. s. Potud není tedy dovolací rekurs důvodný.
Pokud se však týká zásadní otázky, zda může vůbec býti povolena zajišťovací exekuce pro útraty, jež byly soudem prvé stolice přisouzeny věřiteli v odpůrčím sporu proti správci konkursní podstaty, jest přisvědčiti názoru dovolacího rekursu, že zajišťovací exekuce v tom případě není žádným zákonným ustanovením vyloučena, takže platí o ní všeobecné předpisy o pohledávkách za podstatou a o zajišťovací exekuci.
Při uhrazovací exekuci je sice věřiteli dáno na výběr, zda chce postupovati podle § 126 konk. ř. nebo vésti přímo exekuci, ale o zajišťovací exekuci se § 126 konk. ř. vůbec nezmiňuje.
V návrhu na povolení zajišťovací exekuce nemusí věřitel tvrditi nebo doložiti nic více, než že jsou splněny podmínky vytčené v § 371 ex. ř. Nemusila tedy vymáhající věřitelka tvrditi nebo doložiti, ani že se marně pokusila o postup podle § 126 konk. ř., aniž že jmění konkursní podstaty stačí k uspokojení jejího nároku.

Citace:

č. 16973. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 839-840.