Čís. 236 dis.

Soudci nelze uložiti, by sám hradil náklady kárného řízení, docházejí-li krytí v částce služného, jež mu byla zadržena za suspense z úřadu.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1934, Ds I 50/34.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech soudců vyhověl v neveřejném zasedání v kárné věci bývalého soudce jeho stížnosti do usnesení vrchního soudu v Praze jako kárného soudu pro soudce ze dne 13. července 1934, jímž byly upraveny náklady kárného řízení proti stěžovateli na 347 Kč 50 h a bylo mu uloženo, by náklady ty zapravil přímo sám, potud, že náklady kárného řízení v částce 347 Kč 50 h nemá zaplatiti přímo odsouzený, nýbrž že náklady ty je zapraviti ze služného, jež jmenovanému bylo v důsledku suspense zadržováno.
Z důvodů:
Stížnosti bylo vyhověti, pokud vytýká, že náklady na kárné řízení je zapraviti z platu stěžovateli následkem suspense zadrženého a nikoli stěžovatelem samým. Stěžovateli byla v důsledku suspense vyslovené pravoplatným usnesením vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 1933 zadržována 1/2 služebních příjmů po dobu suspense. Disciplinární řízení se skončilo tím, že stěžovatel byl nálezem vrchního soudu v Praze jako kárného soudu pro soudcovské úředníky ze dne 7. října 1933 uznán vinným služebním přečinem podle § 2 zákona ze dne 21. května 1868, čís. 46 ř. zák. a uložen mu byl podle § 6 lit. c) téhož zákona trest propuštění ze služby. Tento nález byl rozhodnutím nejvyššího soudu jako kárného soudu odvolacího ze dne 28. května 1934 č. j. Ds I 50/33-12 potvrzen.
Podle odst. 2. (nyní 1.) § 32 disc. zákona čís. 46/1868 — výjimečné případy posledního odstavce nepřicházejí v úvahu — mají se po ukončení disciplinárního řízení z příjmů, zadržovaných soudcovskému úředníku následkem suspense, hraditi vedle nákladů substituce onoho úředníka i náklady kárného řízení. Poněvadž pak dle konaného šetření docházejí v oné částce služného, jež stěžovateli byla následkem suspense zadržována, krytí i zmíněné náklady kárného řízení 347 Kč 50 h, bylo napadeným usnesením neprávem stěžovateli uloženo, by ony náklady hradil přímo sám. Bylo proto uznati, jak se stalo.

Citace:

Č. 236 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 607-607.