Účinnost práv pachtovních proti třetím osobám ?

Žalobkyně tvrdíc, že má pozemek v žalobě uvedený od manželů Jana a Anny T. od 1916 až do 1922 na dobu 6 let po sobě jdoucích v pachtu, že však žalovaní manželé Josef a Marie Š. jí jarní setbu 1920 zamezili a ji z pole toho vyhnali, ač je jak na podzim 1919, tak i ještě z jara 1920 vzdělávala, na podzim s vědomím propachtovatele Jana T. a dokonce s jeho potahem, domáhá se obyčejnou žalobou, aby byl vydán rozsudek: Žalovaní tím, že dne 28. dubna 1920 žalobkyni ve výkonu pachtovních práv jejích k pozemku, čk. 431 v B. bránili a téže další výkon těchto práv zakazovali, nemajíce k tomu žádného oprávnění, a že zoranou část tohoto pole oseli dne 28. dubna 1920, obmezili žalobkyni v jejích pachtovních právech k uvedenému pozemku jí příslušejících, jsou povinni dalšího podobného obmezování se zdržeti.
Žalovaní namítají, že smlouvou postupní ze dne 22. ledna 1920 postoupili manželé propachtovaitelé Jan a Anna T. pozemek sporný Marii Z., provdané T., která smlouvou ze dne 3. února 1920 žalované Marii Š. poskytla doživotní bezplatné užívání pozemku toho. Podle tohoto práva užívacího ujala se žalovaná z jara 1920 držby pozemku sporného, davši jej ještě před 28. dubnem 1920 zorati, dne 28. dubna 1920 pak část pozemku osila a upozornila žalobce, že od této doby bude si pozemek ten dle svého práva užívati sama.
Prvý soudce žalobě vyhověl. Soud odvolací vyhověl odvolání žalovaných a rozsudek prvého soudu v tom směru změnil, že žalobu zamítl.
Důvody: Žalobkyně žaluje jako pachtýřka žalované jako osoby třetí, jež s ní v žádném obligačním poměru nejsou, pro obmezování svých práv k pozemku, tedy žaluje, jak sama. tvrdí, obdobnou žalobou vlastnickou podle §u 366 at 372 obč. zák. Jako pachtýřka má však vůči třetím osobám mimo propachtovatele pouze držebnostní práva pachtovní a může držebnostní tato práva, chránili vůči třetím osobám pouze žalobou pro rušenou držbu. Vlastnicí pozemku není, nemůže se proto ochrany svých práv pachtovních domáhati žalobou vlastnickou, ani nějakou její obdobou, které zákon nezná, a chrání pachtýře proti zasahování osob třetích do jeho práv pachtovních dostatečně žalobou pro rušenou držbu.
Nejvyšší soud odvolání žalobkyně vyhověl a obnovil rozsudek prvého soudce.
Důvody: Žalobní žádání není sice bezvadně stylisováno, proti jeho znění nebylo však ani v odvoláni ničeho namítáno, a z obsahu jeho a ze žaloby je zřejmou že žalobkyně, bráníc se proti neoprávněnému obmezování svých práv pachtovních mezi stranami sporných, požaduje uznání těchto svých práv, jakož i povinnosti žalovaných, aby se obmezování těchto práv zdrželi; žalobkyně požaduje tedy rozhodnutí o právu samém, byť i do žalobního žádání vkládala také údaje o činech, kterými byla obmezována. Znění žalobního žádání není proto dostatečným důvodem k jeho zamítnutí.
Žalovaní ve svém odvolání nevzali v odpor skutková zjištění prvního soudu, aniž jeho vývody, že žalobkyně spachtovala sporný pozemek v roce 1916 na šest let, že žalovaní ji ve výkonu pachtovních práv svémocně obmezovali a že si na úkor žalobkyně osobují právo k pozemku, který má v pachtu posud žalobkyně, ježto od nového vlastníka výpověď podle § 1120 obč. zák. nedostala.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 1. února 1921 Rv I 66/21.
Jakeš.

Citace:

Účinnost práv pachtovních proti třetím osobám?. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 7—8, s. 252-253.