O udílení milosti a jeho vlivu na právo

uvažuje se v právnických časopisech v poslední době velice živě. Příčinu k tomu zavdávají časté případy udělování milosti, jež nejsou v plném souhlase s účelem této instituce právní. »Průsak, X., Právo trestní (X), s. 235« (Průsak, Právo trestní str. 235). Zatím však ve velmi četných případech stává se toto výjimečné právo prostředkem politických stran, jež jsou právě u vesla. Je nepochybné, že takovéto zneužívání práva milosti je největším ohrožením úcty a vážnosti k právu a ničením autority soudů. Na zjevy takové stěžuje si
Leeb v »Deutsche Richter-Zeitung« 1920 (seš. 15/16) slovy: »Leeb, X., Deutsche Richter-Zeitung, X, Deutsche Richter-Zeitung 1920, č. 15/16 «
A podobně píše »Deutsche Juristen-Zeitung« (1920, str. 692): »X, X., X, Deutsche Juristen-Zeitung 1920, č. X, s 692« A v tom vězí pro stát ohrominé nebezpečí. V jeho nejvlastnějším zájmu je, aby zákony, jež si dá, byly také vždy, každým, bezpodmínečně a bez vnitřních výhrad plněny. Náš Komenský vystihuje věc plně, když praví: »Spása obce záleží v zákonech, ale ovšem zákony, jakkoli dobré, bez vykladatele jsou němé, bez vykonavatele mrtvé« A mrtvý zákon usmrcuje nutně i stát!

Citace:

O udílení milosti a jeho vlivu na právo. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 1, s. 45-46.