Příspěvek k §u 1. zák. ze dne 27. května 1919 č. 318 sb. z. a nař. Požadovací nárok podpachtýře je nárok samostatný, nikoliv od práva pachtýře odvozovaný a rozhodný je pouze skutečný stav na straně podpachtýře v době vyhlášení dotčeného zákona.Pozemek, o který se jedná, byl příslušnými úřady přenechán k užívání řídícímu učiteli jako řediteli kůru, který jej dal do pachtu. — Pachtýř ohlásil požadovací nárok. — Obě nižšíinstance zamítly žádost pachtýřovu za postoupení pozemku tohodo vlastnictví, poněvadž tím, že učiteli bylo přenecháno užívánípozemku jako řediteli kůru, založen byl poměr služebný, jak jej§ 3 al. 3 cit. zák. na mysli má, a poměr ten nedovoluje ani pachtýři, aby své požadovací právo na pozemek takový uplatňoval,a může proto tím méně býti přiznáno právo to podpachtýři,jako je žadatel, jenž nemohl nabýti více práv než měl pachtýř(§§ 442 a 1394 ob. obč. z.).Nejvyšši soud usnesení v odpor vzaté změnil v tomsmyslu, že požadovací nárok trvá po právu. Odůvodnění:V § 1. zák. ze dne 27. května 1919 č. 318, sb. z. a nař. přiznáváse požadovací právo nejen pachtýři, nýbrž i podpachtýři zemědělského pozemku, poměr podpachtovní staví se co do nárokuna postoupení pozemku do vlastnictví úplně na roven poměrupachtovnému a žádá se jen, aby poměr pachtovný neb podpachtovný trval po zákonnou dobu. Z toho plyne, že požadovací nárok podpachtýřův je nárok samostatný, nikoliv od práva pachtýře odvozený, že rozhoduje pouze skutečný stav nastraně podpachtýře v době vyhlášení dotčeného zákona a ženesejde na tom, zda pachtýř z důvodů, v jeho osobě ležících,je vyloučen z nároku na postoupení pozemku do vlastnictví —Mínění rekursního soudu, že požadovateli jako podpachtýři nelzepřiznati požadovací nárok na pozemek dotyčný, poněvadž bylpachtýři co řediteli kůru propachtován jako součástka mzdya pachtýř by nemohl požadovací nárok naň podle § 3 odst. 4 cit.zák. uplatňovati, odporuje tudíž zákonu.Rozhodnutí ze dne 23. listopadu 1920, čj. R.-I. 967/20-1. Schin.