Přihlásí-li věřitelka pohledávku ke konkursu, kterou již dříve přihlásila ve francích, ale i s udáním částky tuzemské měny, hodnotě franků dle kursu v čase přihlášky odpovídající, nové a prohlásí-li při tom, že žádá placení dle kursu v den výplaty, jest tu přihláška nová rozšířená (§§ 116, 123 star. konk. ř.) a dlužno popřenou její pravost zjistiti sporem.Francouzská firma A. v Ch. (ve Švýcarech) přihlásila v březnu 1914 u krajského jako konkursního soudu v M. ke konkursu firmy B. ve V. pohledávku 664 frc 50 ct, t. j. 632 K 85 h (dle tehdejšího kursu). Při likvidačním stání byla tato pohledávka i její požadovaná třída III. správcem podstaty uznána.Dříve než došlo k rozdělení konkursní podstaty přihlásilafirma A. dne 26. března 1919 nově pohledávku zmíněnou, opravujíc přihlášku v tom směru, že požaduje zaplacení částky 664 frc 50 ct jen ve francích švýcarské měny. Požadavek zaplatiti pohledávku ve francích dle kursovní hodnoty v den placení správce konkursní neuznal.Firma A. podala žalobu na uznání pravosti uvedené své pohledávky, proti níž žalovaný správce podstaty namítal v prvé řadě nepřípustnost pořadu práva.První soud zamítl tuto obranu a uznal podle prosby žalobní.Druhá stolice zrušila rozsudek a uznavši pořad práva nepřípustným, žalobu odmítla z toho vycházejíc, že tu pohledávka i její pořadí jest uznáno, a otázku, jakým způsobem — v které valutě — platiti se má, bude řešiti až při rozdělování podstaty a může tu žalobkyně proti rozsudku podati připomínky.Nejvyšší soud vyhověl rekursu žalobkyně a zrušiv rozhodnutí stolice druhé nařídil jí, rozhodnouti o odvolání věcně, a to z důvodů těchto:Konkurs na jmění firmy B. byl vyhlášen před účinkováním nového konkursního řádu a jest tedy při posouzení dané právní otázky užiti předpisů konk. řádu z roku 1868 (čl. VIII. cís. nařízení z 10. prosince 1914 č. 337 ř. z.). Žalobkyně přihlásila k tomuto konkursu již v roce 1914 pohledávání 664 frc 50 ct t, j. 632 K 85 h a nebyla tato pohledávka v této výši při likvidačním stání správcem konkursní podstaty popřena.V březnu 1919 přihlásila žalobkyně dodatečně tuto pohledávku ještě jednou, žádajíc, aby byla uznána částkou 664 frc 50 ct s přísl. jen ve francích švýc. měny.V žalobě vykládá žalobkyně sama, že učinila tak se zřetelem na měnlivý a znehodnocený kurs koruny. Že tento kurs klesl, je všeobecně známo a plyne to také z vývodů žalovaného, obsažených v jeho odvolání. Přihlásil tedy žalobce i více než původně. Když pak správce podstaty konkursní neuznal výplaty ve francích v ceně kursu v den výplaty, stala se výše pohledávky, tedy její správnost spornou, a jde tedy o popřený nárok, jejž dlužno ve smyslu §u 124 konk. ř. uplatniti zvláštním sporem. Že spornost výše pohledávky činí správnost pohledávky spornou, plyne jasně z § 175 konk. řádu, jenž dovolávaje se výslovně §§ 124 a 127 konk. ř. stanoví, že nároky, jež co do částky a pořadí jsou sporny, dlužno zatím pokládati za nesporné.Nelze proto přisvědčiti názoru odvolacího soudu, že věc,o niž jde, dlužno řešiti při rozdělování jmění, zejména užitím práva, činiti připomínky proti návrhu na rozdělení jmění, tedyv řízení nesporném,Rozh. nej v. soudu ze 4. února 1920 R I 17/20.V důsledku tohoto rozhodnutí potvrdila pak II. stolice rozsudek soudu prvního.Nejvyšší soud nedal místa dovolání správce podstaty a to z důvodů těchto:Žalobkyni příslušela vůči firmě B. pohledávka 664 frc 50 ct z faktury ze dne 17. února 1914. V březnu 1914, tedy za normálních valutových poměrů, přihlásila žalující tuto pohledávku ke konkursu Ba uvedši, že přihlašuje pohledávku 664 frc 50 ct t. j. 632 K 85 h s přísl. Je nade vší pochybnost jasno, že nejde o alternativní žádání, nýbrž že žalující vyjadřuje prostě pohledávku jí příslušející ve francích korunami dle kursu tehdy panovavšího, dávajíc tak na jevo, že žádá po případě plnou hodnotu frankové pohledávky v korunách. Správce konkursní podstaty uznal přihlášenou pohledávku a nemůže tudíž žalovaná důvodně tvrditi, že by vyhověla svému závazku placením 632 K 85 h.Že může žalovaná platiti v korunách, plyne z čl. 336 obch. zák., jak správně vyvodil odvolací soud. Pohledávka žalující není posud zaplacena a nastaly-li mezi tím těžké valutové otřesy, jdou na účet žalované, jež jest s placením v prodlení. Na ustanovení §u 1333 ob. z. obč. se žalovaná nemůže důvodně odvolávati, poněvadž úroky z prodlení vyrovnává se škoda, jež vzešla věřiteli prodlením dlužníkovým za normálních valutových poměrů, nikoli však ví době vážných valutových změn.Čítá-li žalující kurs franku ke koruně v době rozdělovacího návrhu, žádá jen to, co jí prodlením žalované skutečněušlo, nač tedy má právo, jak to ostatně sám správce konkursnípodstaty v zásadě uznal, nenamítav ničeho proti přihlášené pohledávce 664 frc 50 ct t. j. 632 K 85 h.Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 14. září 1920 Rv-I. 302-20. —r.