Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 60 (1921). Praha: Právnická jednota v Praze, 400 s. + příloha
Authors:

Ku vzniku smlouvy nájemní je třeba, aby úplata za užívání byla stanovena v penězích.


Žalobce ujednal se zatokanými, že jim přenechá pokoj proti tomu, že mu budou poskytovati stravu, čistiti prádlo a uklízeti. — Když žalovaní přestali poskytovati stravu, podal na ně žalobce žalobu o vyklizení bytu. Žalovaná namítali nepřípustnost pořadu práva, poněvadž o nároku na vrácení najatého pokoje dlužno dle zákona o chráně nájemníků jednati v řízení nesporném.
První soud námitce té vyhověl a žalobce odmítnul.
Rekursní soud změnil usnesení v odpor vzaté a zamítnul námitku tu.
Odůvodnění: Rozhodnutí závislé je na tom, zdali užívání pokoje má základ na smlouvě nájemní. — První soud vycházel z názoru, že jde o smlouvu takovou, poněvadž poskytování stravy, čistění prádla a úklid lze oceniti, tudíž tu je úplata, kterou dlužno pokládati za určitou cenu po rozumu § 1090 ob. obč. z. — Rekursní soud nesdílí názor ten; úkony žalovaných tím, že možno je oceniti, nepředstavují určitou cenu, jakou má na mysli § 1090 obč. z.; tato musí býti určena v penězích, neboť určitá cena je dle cit. § tak podstatným znakem smlouvy nájemné, že bez ní smlouva nájemní nevzniká a ustanovení ceny té ve smlouvě je tak podstatná součástka smlouvy dotčené, že nedopouští nižádné obdoby s ustanovením druhého odst. § 1152 ob. obč. z. Třeba by v daném případu předmětem jednání stran bylo mikoliv opatření stravy žalobci, nýbrž v přední řadě opatření bytu žalovaným, tedy přece nelze z toho dovozovati vznik smlouvy nájemní, když vůbec o nájemném řeči nebylo, Není-li základem žalobního nároku smlouva nájemní, nelze ji rozvázati výpovědí, k níž soud má dáti svolení dle zákona o ochraně nájemníků, nýbrž dlužno o nároku na zrušení smlouvy, uplatňovaném přítomnou žalobou, rozhodnout! po předcházejícím řízení sporném.
Nejvyšší soud potvrdil usnesení soudu rekursního.
Odůvodnění: Podle § 13 zák. o ochraně náj. jsou zapovězeny a ochrany zákona toho nepoužívají smlouvy, při kterých nájemné neb podnájemné a jiné úplaty nebyly smluveny v penězích měny zák. z 10. dubna 1919 č. 187 ustanovené. Nemůže se proto býti dovoláváno zák. o ochraně náj. ani v daném případu, kdy hodnota úplaty za užívání místnosti obytné vůbec nebyla stanovena a v penězích vyjádřena, důsledkem čehož o nároku na vrácení místnosti té dlužno rozhodnouti v řízení sporném.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 11. ledna 1921 č. j. RI 12-21-1.
Schin.
Citace:
Ku vzniku smlouvy nájemní je třeba, aby úplata za užívání byla stanovena v penězích. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 11, s. 364-365.