Příspěvek k § 419 cřs.

V protokolární žádosti Aliny В., která je vlastnicí domů čp. 10 a 14 v Praze-II., Národní tř., navrhla tato, aby Mikuláši J. bylo uloženo, aby byt v domě čp. 14 jí odevzdal. V zahájeném a skončeném řízení neopravila své tvrzení, že byt nalézá se v dome čp. 10, a bylo též v rozsudku přikázáno Mikuláši J. odevzdati byt v domě čp. 14. Ani v odvolacím řízení neopravila žalobkyně označení domu, v němž byt sporný se nalézá. Teprve po právoplatném rozhodnutí sporu podala žalobkyně návrh za opravu rozsudku v tom směru, že byt nalézá se nikoliv v domě čp. 14, nýbrž v dome čp. 10.
První soud návrhu tomu vyhověl.
Rekursní soud usnesení prvního soudu změnil a návrh ten zamítnul, neboť dle § 419 c. ř. s. záleží oprava rozsudku v napravení chyb při sepisování neb počítání sběhlých v rozsudku nebo poklesků při přepisování vyhotovení. V případu daném o takovou chybu se nejedná, spíše domáhá se žalobkyně v podstatě opravy žalobního návrhu, který rozsudku za základ sloužil, a v případě takovém nelze postupovati dle § 419 c. ř. s.
Nejvyšší soud vyhověl dovolací stížnosti potud, že usnesení obou nižších soudů se zrušují a ukládá se soudu první stolice, alby, vyslechna strany o žádosti za opravu rozsudku, znova rozhodl a při tom též na útraty řízení opravného zřetel vzal. Odůvodnění: Nelze sdíleti náhled rekursního soudu, že
v tomto případě jde o opravu žalobního návrhu a nikoli o opravu ve smyslu § 419 c. ř. s. Žalobkyně navrhla sice v protokolu ze dne 15. září 1920, aby bylo žalovanému přikázáno odevzdati jí byt v domě čp. 14 v Národní třídě v Praze, avšak je-li jisto a nesporno, že žalovaný nebydlí v tomto domě, nýbrž v domě čp. 10 a že ve sporu šlo jen o byt v domě tom, pak tu jde pouze o přepsání a opravu nesprávného čísla domu a žalovaný nemůže z takového patrného omylu žádných práv pro sebe dovozovati. Ustanovení § 419 c. ř. s. mluví sice o chybách a jiných nesprávnostech v rozsudku a jeho vyhotoveních, avšak použití tohoto ustanovení není vyloučeno v případech, když do rozsudku vloudí se nesprávnost, naznačená v § 419 c. ř. s. vinou strany, která již v návrhu se dopustila omylu, jenž pak jak soudem, tak i stranami po celé jednání sporné zůstal nepovšimnut. I v tomto případě obsahuje rozsudek patrnou nesprávnost, kterou možno dle § 419 c. ř. s. opraviti. Aby však byla odstraněna veškerá pochybnost o tom, že šlo ve sporu skutečně jen o byt v domě čp. 10, bude nutno, aby před rozhodnutím o navržené opravě byly strany o tom slyšeny. Poněvadž se ta/k nestalo, bylo nutno usnesení obou nižších soudů zrušiti a naříditi, jak shora se stalo.
Rozhodnutí ze dne 8. února 1921, čj. R I 141/21-1
Schin.

Citace:

Příspěvek k § 419 cřs.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 4, s. 131-132.