Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 60 (1921). Praha: Právnická jednota v Praze, 400 s. + příloha
Authors:
= Právník, 60 (1921)
PDF

Význam doložky při smlouvách dodacích „po uzavření
míru“ a o objektivní a subjektivní nemožnosti plnění.


Tuzemská firma A. koupila v dubnu 1918 od pražské filiálky vídeňské společnosti B. psací stroj — výrobek americký, za trhovou cenu 925 K k dodání do 3 měsíců »po uzavření míru«: kupující dopisem z 13. prosince 1919 žádala o dodání koupeného
stroje, a dostala od B. odpověď, že stroje jsou již na cestě a po
dojití, že jej obdrží.
Pro nesplnění závazku podala A. v dubnu 1920 žalobu, oceňujíc předmět sporu na 1000 K, u okresního soudu s prosbou, aby žalovaná firma B. odsouzena byla dodati stroj do 14 dnů pod
exekucí.
Žalovaná B. namítala: a) předčasnost žaloby, ježto mír saint-germanstký nebyl dosud ratifikován (v dubnu 1920), b) hospodářskou nemožnost objektivní a subjektvní pro žalovanou,
ježto pro smluvní strany nenastaly v nynější době takové poměry, jež by odpovídaly poměrům, za kterých byla smlouva uzavřena; neboť stroj takový v roce 1918 stál loco New-York 70 dolarů, nyní však následkem zvýšených výloh výrobních i dopravních, by stál loco Praha 105 dolarů, což při kursu 60 Kč za 1 dolar by obnášelo 6500 Kč, a žalovaná B. při splnění takových smluv, počtem 138, uzavřených za těchže podmínek, octla by se v kritické situaci, případně by musila konkurs ohlásiti.
Okresní soud žalobu pro tentokráte zamítl, vycházeje ze stanoviska, že doložkou 3 měsíce »po uzavření míru« mínily strany uzavření míru Saimt-Germaniskeho, t. j. mezi státem rakouským a Ententou, že skončení stavu válečného nastane dle vyjádření ministersitva zahraničních záležitostí ze dne 10. února 1920, č. 6307/20, uveřejněného v čas. Čes. Advokácie, str. 35, roč. VI., teprve ratifikací mírové smlouvy, což v době rozsudku dne 18. června. 1920 se dosud nestalo.
V důvodech soud neuznal důvodnost námitky o nemožnosti plnění, přihlížeje k tomu, že v roce 1919 došlo pro žalovanou
celkem, 245 psacích strojů téže značky, jež byly ovšem za výhodnějších podmínek prodány, než za jakých měl být žalující
straně dodán, a že smlouva mezi stranami byla uzavřena za mimořádných, válečných poměrů, kdy strany si byly vědomy
různých obtíží s nákupem, výrobou a transportem, a musí tedy
nésti důsledky toho, když se ve své kalkulaci obchodní sklamou;
nemůže tedy smluvník namítati nemožnost plnění, když opatřovací náklady dodatečně stouply, a že by splněním smlouvy existenčně byl ohrožen.
Z rozsudku toho se obě strany odvolaly, rozsudek prvý byl
odvolacím soudem potvrzen, při čemž hodnota předmětu sporu oceněna přes 1000 K. Druhá instance vycházela z názoru, že dodací lhůta míněna byla po uzavření míru světového, t. j. kdy odklizeny budou veškerá znepokojování a otřesení národního hospodářství, na něž mezinárodní obchod citelně reaguje. Ostatně
smlouva Saint-Geirmainská nebyvší dosud publikována, nevešla
jako meizistátní smlouva v zákonitou platnost.
Důvody o nemožnosti plnění II. instance se nezabývala při
dočasném zamítnutí žalobního nároku.
Nejvyšší soud na dovolání žalobkyně A. vyhověl dovolání, zrušil rozsudky I. a II. instance, odsoudiv žalovanou k dodání stroje do 14 dnů pod exekucí jakož i k zaplacení útrat všech 3 instancí.
Důvody:
Dle situace v době uzavření smlouvy mohly strany míti na zřeteli jen mír mezi Rakousko - Uherskem a státy Ententy, po jehož uzavření doufaly, že obchodní styky opět budou navázány.
Jelikož však bývalá říše Rak.-uherská octla se v rozkladu a oddělily se od ní státy, z nichž některé s Ententou v, nepřátelství nebyly a tedy s Ententou jako stranou, proti níž neválčily, žádného míru neuzavíraly, stojíce naopak na její straně, nelze o žádném míru, který by uzavíraly státy ty — mezi nimi i Československo — pokud jde ο Ententu ani mluviti. To vysvítá ze znění zákonů v Českoslov. republice od jejího založení prohlášených na př. z § 1. opatření stálého výboru Nár. shrom. z 23. července 1920. č. 450 Sb. z. a nař., zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. z. a nař.
Republika Československá při svém založení nevedla a nevede žádnou válku a není tu ani možnost, aby uzavírala mír, který strany podle předmětu, o nějž jde. a obsahu smlouvy jedině
na mysli míti mohly, totiž s Amerikou.
Fakticky nastal mír pro území tohoto, státu, od kteréhož dne i tříměsíční lhůta k plnění běžeti počala, dnem jeho založení, totiž
28. říjnem 1918. Podle smlouvy a úmyslu stran měl tedy stroj
dodán býti během 3 měsíců po 28. říjnu 1918.
Nemožnost plnění rovněž soud nejvyšší neshledal jako I. instance uznala, ježto žalovaná strana, uzavírajíc dotyčnou smlouvu v době bouřlivé, měla uvážiti všechny možnosti a důsledky, které by válka za sebou přivodila a které by ji ze splnění smlouvy stihnouti mohly; neučinila-li tak, převzala risiko obchodu a nemůže škoda jí hrozící při pochybné kalkulaci obchodní od sebe odvrátiti poukazem na hrozící ztrátu, tím by otřeseny byly základy, na nichž veškeren obchod spočívá.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne
1. února 1921 Rv 765/20. Dr. Jan Malát.
Citace:
Význam doložky při smlouvách dodacích "po uzavření míru" a o objektivní a subjektivní nemožnosti plnění.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1921, svazek/ročník 60, číslo/sešit 6, s. 190-192.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).