Č. 7611.

Stavební právo (Čechy): I. * Třeba nejde o parcelaci dle §10 stav. řádu pro Čechy-venkov, musí žádost o stavební konsens předcházeti povolení k přeměně pozemku na místo stavební. — II. Určení stavební čáry podle § 18 stav. řádu jest zapotřebí také tehdy, provádí-li se některá ze staveb v cit. § uvedených na staveništi, jež hraničí s veř. pasáží, třeba projektovaná stavba sama k této pasáži bezprostředně nepřiléhá. — * III. Veřejná komunikace nepozbývá povahy veřejné pasáže ve smyslu § 18 stav. ř. proto, že plocha její je v soukromém vlastnictví. — IV. Předpis § 18 stav. řádu vztahuje se na všechny veřejné pasáže, třeba se jich užívá jen k chůzi. — V. Záleží po té stránce jen na skutečném užívání; způsob a intensita tohoto užívání nemá tu významu.
(Nález ze dne 5. prosince 1928 č. 32 883.)
Prejudikatura: Boh. A. 5594/26.
Věc: Firma Česká eskomptní banka a úvěrní ústav, filiálka v M. (adv. Dr. Jos. Koeser z Prahy) proti zem. správnímu výboru v Praze (za zúč. strany, fu. »Hotel- u. Báder-Aktiengesellschaft« v M. a MUDra Eduarda O. adv. Dr. Arn. Steiner z Prahy) o povolení ke stavbě.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl zsv rekurs st-lčin proti odepření stav. povolení ke zřízení krámů a skladišť na poz. parcele ... při bankovní budově čp. ... v M., a to z důvodů rozhodnutí osk v T., tedy v podstatě proto, že st-lka před zahájením stav. řízení nevymohla si prohlášení dotčené parcely za místo stavební a nežádala za sdělení, resp. určení stav. čáry, čehož bezpodmínečně bylo zapotřebí, ježto staveniště hraničí s Hlavní třídou, a stavba sama na jedné straně přiléhá k veř. pasáži, která byla zřízena překlenutím potoka, a která v dohledné době bude rozšířena, aby se ulehčilo Hlavní třídě.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost vytýká především, že důvody rozhodnutí stolice II., převzaté do rozhodnutí stolice třetí, obsahují v sobě vnitřní rozpor, který vidí stížnost v tom, že v rozhodnutí se sice uznává, že v daném případě nebylo zapotřebí řízení parcelačního dle § 10 česk. řádu stav., nicméně však se prohlašuje, že stav. řízení mělo předcházeti řízení o přeměně zahradní parcely v parcelu stavební, kteréžto řízení je vůbec stav. řádu neznámo. Tohoto rozporu však ve skutečnosti není, neboť z toho, že v daném případě není zapotřebí parc. řízení podle § 10 stav. řádu, jehož předmětem je rozdělení pozemků na několik stavenišť, neplyne ještě, že není zapotřebí ani úředního aktu, kterým se parcela pozemková proměňuje v jedinou parcelu stavební. Stav. řád v části III., jednající o stav. povolení, zřejmě naznačuje (§ 31), že ve stadiu řízení o povolení ke stavbě musí tu býti již staveniště, tedy pozemek, který již právní kvality staveniště nabyl. Předpokládá tedy stav. řád, že nějakým úředním aktem pozemku této právní kvality již dříve se dostalo. O tomto aktu úředním obsahuje výslovné ustanovení § 6 stav. řádu, který mluví o přeměně parcel pozemkových v parcely stavební a vyhražuje rozhodování o přeměně té usnesení ob. výboru. Nutnost přeměny poz. parcely v parcelu stavební zvláštním úředním aktem plyne ostatně z celé struktury řízení stavebního, jehož jednou etapou je právě zkoumání, mají-li staveniště takovou podobu, rozsáhlost i polohu, aby se na nich mohly vystavěti budovy účelné (§ 13 stav. řádu). Příčilo by se uspořádání celého postupu řízení podle stav. řádu, kdyby tato etapa měla odpadnouti, když nejde o rozdělení pozemků na několik stavenišť, nýbrž toliko o staveniště jediné, neboť je tu rozdíl právě jen v počtu stavenišť, která mají býti schválena, tedy rozdíl jen kvantitativní. Které místo v pořadí úkonů stav. úřadů má výrok o přeměně poz. parcely v parcelu stavební časově zaujímati, netřeba blíže zkoumati, neboť pro tento spor stačí konstatovati, že, jak svrchu dovoděno, musí předcházeti vlastnímu řízení konsensnímu podle III. části stav. řádu.
V dalších námitkách obrací se stížnost již jen proti výroku, kterým bylo vysloveno, že v daném případě mělo stav. povolení předcházeti ustanovení stav. čáry. Nař. rozhodnutí opírá potřebu stanovení stav. čáry o dva momenty: 1. o to, že parcela, na níž má býti stavěno, přiléhá na jedné straně k veř. komunikaci, t. zv. Hlavní třídě, 2. o to, že stavba sama hraničí s pasáží zřízenou překlenutím potoka, po níž se chodí a jezdí lehčími ručními vozíky.
Stížnost namítá ad 1., že potřeba určení stav. čáry byla by dána jedině tehdy, kdyby projektovaná stavba sama přiléhala ke Hlavní třídě, čehož zde však není, ježto mezi stavbou a Hlavní třídou zůstane nezastavěný prostor. Námitka tato není důvodná. Nss vyslovil již v nál. Boh. A. 5594/1926, že určení stav. čáry podle § 18 stav. řádu jest zapotřebí také tehdy, provádí-li se některá ze staveb v cit. § uvedených na staveništi, jež hraničí s veř. pasáží, třeba projektovaná stavba sama k této pasáži bezprostředně nepřiléhá (srovn. též Budw. A., 9828/1913). Že by plocha ležící mezi projektovanou stavbou a Hlavní třídou byla o sobě samostatným staveništěm, anebo aspoň měla způsobilost se jím státi, takže teprve stavba na této ploše by vyžadovala určení stav. čáry se zřetelem k Hlavní třídě, stížnost netvrdí. Stížnost nepopírá ani, že jde o stavbu, pro niž podle § 18 stav. řádu — vzhledem k její stavebně-technické povaze je určení stav. čáry zapotřebí, ani že Hlavní třída je pasáží ve smyslu tohoto ustanovení, a bylo ji tedy, pokud snaží se dokázati, že určení stav. čáry se zřetelem k Hlavní třídě není pro projektovanou stavbu zapotřebí, zamítnouti jako bezdůvodnou.
Pokud jde o určení stav. čáry při pasáži, vzniklé překlenutím potoka, namítá stížnost, že tato komunikace vůbec není pasáží, »veř. třídou neb ulicí« ve smyslu § 18 stav. řádu, ježto a) komunikace ta je v soukromém vlastnictví T-ského kláštera, b) používá se jí jen k chůzi a jízdě lehčími vozíky.
K první námitce (ad a) sluší poznamenati, že komunikace je veřejnou, když je věnována veř. užívání (usus publicus). Jakmile je tento předpoklad splněn, je již lhostejno, kdo je jejím vlastníkem (srovn. Budw. A. 6861/1909). Že dotčená pěšina ve veř. užívání jest, písemná stížnost nepopírá.
Také druhá námitka [ad b) ] není důvodná. Výraz veř. třída neb ulice v nadpisu částky II. b) stav. řádu je vysvětlen v českém textu § 18 stav. řádu obratem »kde se veřejně chodí«. Vztahuje se tedy toto ustanovení na všechny veřejné pasáže, třeba se jich jen k chůzi užívalo. (Srovn. Budw. A. 3410/1905). Záležíť jen na skutečném užívání jich jako komunikací veřejných a nikoliv na způsobu a intensitě tohoto užívání, kteréžto vztahy vzhledem k institutu stav. čáry, jak již ve zdejším nál. č. Boh. A. 5594/26 byl vyložen, relevantního významu vůbec míti nemohou.

Citace:

č. 7611. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 428-430.