K výkladu na §§ 1320 a 1326 ob. z. obč. a § 391 tr. z.
Důvody nejv. soudu: Podle § 1320 obč. zák. jest ten, kdo zvíře chová, práv z poškození nějaké osobě způsobeného tímto zvířetem, neprokáže-li, že se postaral o náležité opatření a dohled na zvíře. Povinnost chovatele zvířete k této náhradě, není závislou na trestní odpovědnosti podle § 391 tr. zák. ani na subjektivním názoru chovatele zvířete. Míru péče, kterou v této příčině jest vynaložiti, nutno posuzovati bez přepínání zásady o ručení, s rozumným zřetelem na hledisko praktického života. »Potřebným« opatřením rozumí se, jak vysvítá z materiálií k §u 1320 obč. zák. III. dílčí novely takové opatření zvířete, kteréž rozumným způsobem podle všeobecných ponětí se styku s lidmi, lze žádati a očekávati (srovnej též rozhodnutí čís. 681, 946, 1805, 2179 a 5008 Sb. n. s.). Zvíře má býti opatřeno tak, aby možnost škody byla podle pravidelného průběhu věcí nepravděpodobná. Je zjištěno, že pes žalovaného, jenž pobíhal volně v obchodě K. v L. byl, když běžel za pult, švagrovou žalovaného chycen za obojek, při čemž kousl žalobkyni, jež se k němu sehnula. Skutečnost tato ukázala, ježto nějaké vydráždění (štípnutí) psa žalobkyní nebylo zjištěno, že bylo potřebí opatřiti psa tak, aby nemohl nikomu ublížiti. V té okolnosti, že psa vzala s sebou dospělá švagrová žalovaného, nelze spatřovati takové opatření. Opomenula-li na psa dohlédnouti, nebo jej řádně opatřiti švagrová žalovaného, které tento psa svěřil, jest za její opomenutí odpovědným žalovaný, poněvadž měl švagrovou upozorniti, jak má psa opatrovati; toho však neučinil a též ani netvrdil a ze skutečného poškození se objevilo, že o řádné opatření psa nebylo postaráno. Neprávem vyloučil tudíž odv. soud odpovědnost žalovaného pro náhodu, na niž se tento vůbec ani neodvolával.
O spoluzavinění žalobkyně, jež byla v kritické době 7 let stará, nelze mluviti (§ 1308 obč. z.), jak správně dovodil odv. soud. Také rodičům nelze vytýkati nedostatek péče o žalobkyni podle § 1309 obč. zák., protože nemohou stále s dítkem 7 roků starým choditi a pozor na ně dávati. Odpovídá tudíž žalovaný sám za nehodu, když nezachoval takovou míru bezpečného opatření a dohledu, jakou lze na něm rozumně požadovati vzhledem k přirozené povaze psa а k okolnostem případu.
Při náhradě podle §u 1326 obč. zák., nutno sice přihlížeti též ke zohyzdění, pokud může býti na překážku lepšímu zaopatření. V souzeném případě, kde podle posudku lékařského, jde pouze o zcela nepatrné povrchní jizvy kůže u žalobkyně, nelze však mluviti o nějakém zohyzďujícím poranění, jímž by byla vyhlídka na lepší zaopatření při hledání zaměstnání nebo sňatkem zmenšena, a nemůže se tudíž z titulu zohyzdění žalobkyně ničeho domáhati.
Výši bolestného 2000 Kč pokládá i dovolací soud za úplně přiměřenou. Poněvadž pak žalobkyně domáhala se v odvolání přisouzení plného bolestného, beztak mírnou částkou 2000 Kč určeného, nemůže v dovolání žádati vyššího bolestného, jež nijak neopodstatnila.
Rozh. nejv. soudu z 19. března 1932, č. j. Rv II 11/31.
Karel Jelínek.