Ke »skutečnému odevzdání« při darování podle § 943 obč. zák., i když jde o nemovitosti ve veřejných knihách zapsané, není nutně třeba zápisu do pozemkových knih.
Nejv. soud, vyhověv dovolání žalované strany, změnil rozsudky nižších soudů v ten rozum, že zamítl žalobní prosbu, aby uznáno bylo právem, že jsou žalobci vlastníky pozemků čís. kat. 475 a 481, zapsaných ve vložce 35 a 1 v R., a že žalovaná strana jest povinna to uznati a všech rušebních činů se zdržeti.
V důvodech uvedl: Odv. soud vyhověl napadeným rozsudkem žalobě se žádáním shora uvedeným, a to proto, že prodej sporných pozemků, kterým se žalovaná proti žalobnímu nároku bránila, stal se zjištěné jen na oko, je tudíž nicotný (§ 916 obč. zák.) a že darování trhovou smlouvou zakryté a mezi stranami zamýšlené je neplatné, protože se stalo bez skutečného odevzdání, to jest bez knihovního převodu sporných pozemků do vlastnictví žalované strany a bez notářského spisu (§ 1 zák. ze dne 25. července 1871 čís. 76 ř. z.). S tímto názorem a na něm založeným napadeným rozhodnutím souhlasiti však nelze. Prodejem sporných pozemků a z toho vyplývajícím pro ni obligačním nárokem na odevzdání, pokud se týče ponechání pozemků v její držbě a užívání se žalovaná strana, kdyžtě prodej, stav se, jak bylo zjištěno, jen na oko, je nicotný, ovšem proti žalobnímu nároku dosavadních knihovních vlastníků brániti nemůže, avšak mylný je názor odvolacího soudu, že darování, trhovou smlouvou zakryté, je neplatné, když se nestalo knihovní odevzdání bez notářského spisu. Ke skutečnému odevzdání při darování, i když jde o nemovitosti ve veřejných knihách zapsané, není nutně třeba zápisu do pozemkové knihy, jak se jinak k přenesení vlastnictví v § 431 obč. zák. žádá. V tom směru odkazuje se na judikát čís. 142 bývalého nejv. soudu ve Vídni (Gl. U. n. ř. 650) a rozhodnutí čís. 4445 sbírky tohoto nejv. soudu, v nichž zevrubně vyloženo, že ke skutečnému odevzdání při darování (§ 943 obč. zák.), a to i u nemovitostí, není třeba notářského spisu (§ 1 zák. čís. 76/1871), takže stačí, přistoupí-li k darovací smlouvě další, smysly poznatelný, zevně patrný úkon, v němž se zračí opravdová vůle dárcova, převésti věc ze své moci do držení obdarovaného. Co se toho týče, je v projednávaném případě na základě nesporného přednesu stran zjištěno, že žalovaná strana po trhové smlouvě, totiž po darování, obdržela sporné pozemky do své moci, na nich hospodaří a jich jako vlastnice užívá. Je tedy darování sporných pozemků i bez notářského spisu, ježto k němu přistoupilo skutečné odevzdání, platné a žalobní nárok (§§ 360 a 523 obč. zák.), hledíc k platnému darování, vůči žalované straně neobstojí.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 1932, č. j. Rv I 2288/30.1
Dr. Jar. Koutník.

1. Srov. sb. n. s. čís. 4445, 1511 a 6487 a rozh. z 9. 12. 1924 č. j. Rv I 1797/24, sbírka rozhodnutí nejv. soudu Soudc. listů čís. 538.