K výkladu § 1486, č. 5 a § 1151 obč. zák. o smlouvě služební.

Pro rekurentův názor, že § 1486, čís. 5 obč. zák. nemá na mysli jen poměr služební, není ve znění jeho opory. Zákon tím, že používá výrazu »zaměstnanec« a »zaměstnavatel«, dal zřetelně najevo, že jde o nároky ze smlouvy služební. Ustanovení to nemůže býti rozšiřováno na nároky z jiných právních jednání, poněvadž jím byla stanovena výjimka z pravidla, totiž z řádné lhůty promlčecí, a výjimky nedopouštějí obdoby.
Jest tedy zkoumati, zda šlo mezi žalující pojišťovnou a žalovaným o smlouvu služební. Žalovaný přednesl, že podle smlouvy z 8. února 1926 byl akvisitérem žalobkyně. Podle reversu z 8. února 1926 převzal zastupitelství žalujícího ústavu a za zprostředkované obchody měla mu býti nahrazena získavatelská provise. Nešlo tu tedy o zaměstnanecký poměr, poněvadž žalovaný podle toho nebyl zřízen (»angestellt«) v provozování závodu žalující pojišťovny.
Podle motivů zákona jest pro pojem služební smlouvy ve smyslu § 1151 obč. zák. úhrnem rozhodným, zda jde o osobní hospodářskou závislost zaměstnaného v podniku zaměstnavatelově (rozh. nejv. soudu, čís. 5451 sb. n. s.).
Nebyla tedy žalující pojišťovna zaměstnavatelkou žalovaného a nebylo tu případu § 1486, čís. 5 obč. zák. Nemohl proto rekurs míti úspěch.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 1931, č. j. R I 848/31. Dr. Koutník.

Citace:

K výkladu § 1486, č. 5 a § 1151 obč. zák. o smlouvě služební.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 7, s. 233-234.