Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 71 (1932). Praha: Právnická jednota v Praze, 704 s.
Authors:
Jak telefonovati od soudu? Ač je v Praze několik set veřejných telefonních automatů, je neuvěřitelno, že jsou v Praze soudy, jež dosud nemají telefonu pro strany. Jsou to: vrchní soud, okr. soud civilní Praha-Sever, Praha-Západ a okresní soud obchodní (!); tento soud sice je spojen s krajským soudem obchodním, jenž sám má jediný telefonní automat (ovšem bez světla), který potřebám stran tohoto soudu ovšem vůbec nestačí. Krajský soud civilní má dva automaty, a tu ještě je výhodou, že třetí je po ruce v přilehlém soudu exekučním. Je to snad notorické, že advokáti a strany dnes často potřebují co chvíli rychlého telefonického spojení od soudu se svojí kanceláří a pod., zájem na tom má konečně i soudce (při jednání o smír), aby mohl přikročiti k další věci. Proto by se presidia jmenovaných soudů měla zasaditi o umístění telefonních automatů tam, kde dosud nejsou. Hned upozorňujeme, že uspořádání telefonních kabin je zcela nevhodné pro zvláštní potřeby stran od soudu zpravidla telefonujících: jsou to úzké, nepohodlné kabiny, zpravidla šeré, beze světla, které namnoze nelze ani zavříti (na př. u exekučního, krajského obchodního soudu a i jinde). Nesmí se zapomínati: při telefonování nutno tu často si leccos poznamenati, ze spisů přečisti, v těchto narychlo listovati — kam třeba pouhý dopis si položiti?, jak z něho co přečisti ? — neboť kabiny jsou vlastně totožné s obyčejnými pouličními, jež však jsou vždy prostornější. A dále: někdy je nutno, aby hovoru byla přítomna další osoba (ať jako svědek či informátor a pod. pro telefonujícího). A konečně: kabiny nutno tak upraviti, aby se daly pokud možno těsně uzavříti, aby leckdy důvěrná povaha rozhovoru se nerozléhala po celé chodbě, resp. čekárně ; toto platí o všech kabinách t. č. u pražských soudů umístěných. Jsme přesvědčeni, že příslušní činitelé zjednají nápravu ve všech naznačených směrech; neboť poplatek za jeden rozhovor (1 Kč) je se zřetelem na toto nepohodlí dosti vysoký. Není ovšem ani právě příjemné, musí-li u soudů, telefonem pro strany nevybavených, strana či advokát na ulici hledati telefonní automat, leckdy od budovy soudní dosti vzdálený a málokdy právě volný; tím spíše, že služební aparáty v kancelářích soudních nesmí strany — což je pochopitelno — používati (mimo výjimečné případy).
Citace:
Jak telefonovati od soudu?. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 3, s. 117-118.