Staropojištěnci, jichž pojistný poměr zanikl před 1. VII. 1928, mají nárok na vrácení pojistných prémií ve smyslu § 25, odst. 1. zák. č. 89/20 sb., třeba nárok uplatňovali teprve po 1. I. 1928.

Karel N. vystoupil dne 5. května 1928 ze zaměstnání podléhajícího pojistné povinnosti a žádal dne 7. března 1929 Všeobecný pensijní ústav v Praze za vrácení prémií ve smyslu § 25 zák. č. 89/20 sb.
Žádosti nebylo vyhověno.
Žalobě na V. P. Ú. podané, prvý soud vyhověl.
K odvolání V. P. Ú., jež se opíralo o to, že nárok nelze uplatnili po působnosti zák. č. 26/29 sb., vrchní pojišťovací soud rozsudek prvé stolice potvrdil.
Důvody: Zákon č. 26/1929 Sb. z. a n., nepřipouští více vrácení prémií, jak je znal zákon č. 89/1920 Sb. z. a n.
Nepochybno je to ohledně osob podle prvého (nového) zákona pojištěných.
V daném případě jest pak řešiti otázku, jak se má věc ohledně staropojištěnců, jejichž pojištění zaniklo před působností nového zákona.
Tu především nutno zkoumali, měl-li staropojištěnec přede dnem, kdy zákon č. 26/1929 Sb. z. a n., nabyl účinnosti, nabyté právo, t. j. právní nárok na vrácení prémií podle starého zákona.
Tuto otázku nutno v daném případě zodpověděti kladně.
Jde tu o právní poměr již založený, trvající, jehož skutková podstata již ve všech svých složkách byla splněna za působnosti starého zákona. Jak zánik pojištění, tak uplynutí doby nezaměstnanosti podle § 25/1 starého zákona spadá ještě v dobu působnosti tohoto zákona. Tohoto již nabytého práva zákon č. 26/29 sb. v souhlasu se všeobecnou zásadou § 5 vš. zák. obč. nezrušil.
(V dalších vývodech poukazuje rozhodnutí odvolacího soudu k tomu, že pouze pojištěncům, jichž pojistný poměr zanikl v 2. polovici r. 1928 odpíráno bylo vrácení prémii a kryjí se v tomto směru vývody odvolacího soudu s vývody nálezu na str. 186 a nn. uveřejněného.)
Pro daný případ pak V. P. S. uvádí dále:
Z opaku ustanovení § 185, odst. 2. zák. č. 26/1929 Sb. z. a n., se pak podává, že pojištěncům vystouplým z pojištění před 1. červencem 1928 přísluší nárok na vrácení prémií.
Je pak nerozhodno, že žalobce uplatnil nárok na vrácení prémií až za platnosti nového zákona. Uplatnění nároku není podmínkou jeho vzniku. Z § 25, odst. 7. zák. č. 89/20, jasně plyne, že nárok tu je i před uplatněním, vždyť zákon praví, že nárok »zanikne«, nebyl-li do lhůty tam určené uplatněn. Zánik předpokládá pak existenci. Nelze ani namítnouti, že v době, kdy se o uplatňovaném nároku rozhoduje, není tu již platné normy na základě které by se nárok přiznával. Taková norma je právě starý zákon, jemuž všeobecné ustanovení § 5 vš. zák. obč. působnost pro práva již nabytá zachovalo i přes dobu jeho platnosti.
Konečně uvážiti sluší, že i pojištěnec vystouplý z pojištění nejpozději dne 30. června 1928 mohl uplatniti nárok na vrácení prémií teprve po 31. prosinci 1928, neboť nejpozději tohoto dne uplynula šestiměsíční lhůta zmíněná v § 25, odst. 1. zákona č. 89/1920 Sb. z. a n., kdy bývalý pojištěnec mohl žádati vrácení prémií prokazuje, že zůstal po celou tuto dobu bez zaměstnání povinného pojištěním. Zákon č. 26/1929 Sb. z. a n., zachovávaje v platnosti nároky pojištěnců vystouplých před 1. červencem 1928 z pojištění na vrácení prémií neobsahuje ustanovení o tom, kdy tento nárok zaniká. Zůstává tudíž v platnosti ustanovení § 25, odst. 7. zák. čís. 89/20 Sb. z. a n., podle něhož k zachování nároku postačí, když byl uplatněn do tří let od zániku pojištění. (Čl. VI. uv. zák. k obč. zák.).
Se zřetelem tudíž k tomu, že žalobce vystoupil z pojištění dříve jak v druhé polovici roku 1928 a že nárok na vrácení prémií uplatnil dříve, než uplynuly tři roky od zániku pojištění, bylo odvolání žalované strany jako neoprávněné zamítnuto a rozsudek prvého soudu vyhovující žalobě potvrzen.
Rozh. vrch. poj. soudu ze dne 21. XII. 1931, Cpo 682/1931.
Dr. Hausmann.

Citace:

Staropojištěnci, jichž pojistný poměr zanikl před 1. VII. 1928, mají nárok na vrácení pojistných prémií ve smyslu § 25, odst. 1. zák. č. 89/20 sb., třeba nárok uplatňovali teprve po 1. I. 1928.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 6, s. 205-206.