Žádost na rozluku podle § 17 rozl. zák. nelze opříti o rozsudek, kterým byl povolen rozvod na základě uznání žalované strany.
První stolice zamítla žádost, aby manželství bylo rozloučeno podle § 17 rozl. zák. Rekursní soud jí vyhověl. Nejvyšší soud dovolacímu rekursu vyhověl, napadané usnesení změnil, obnoviv tím usnesení prvého soudu.
Odůvodnění: Žádati za rozluku podle § 17 rozl. zákona je podmíněno tím, že byl pravoplatně vysloven rozvod podle §§ 107 až 109 obč. zák., tedy, že šlo o rozvod bez souhlasu druhého manžela a dále, že rozsudek o rozvodu se opírá o některý z důvodů §§ 107 až 109 obč. zák. který je uznán za rozlukový důvod podle § 14 zák. rozl. Rozsudek o rozvodu byl vynesen na základě uznání žalobního nároku. Takové uznání zahrnuje v sobě souhlas s rozvodem, takže nejde o rozvod podle §§ 107 až 109 obč. zák., který předpokládá nedostatek svolení druhého manžela. Proto rozsudek o uznání v rozvodovém sporu nemůže býti podkladem žádosti o rozluku podle § 17 rozl. zák. V opačném případě mohlo by se obcházeti takovým způsobem ustanovení §§ 15 a 16 rozl. zák. o lhůtě pro rozluku na základě rozvodu jinak vyžadované a žádati tak o rozluku na základě dobrovolného rozvodu, zahaleného pouze ve formu uznávajícího rozsudku, před uplynutím lhůt v § 15 rozl. zák. uvedených. Ale také rozsudek vydaný v rozvodovém sporu neuvádí žádného rozvodového důvodu podle §§ 107 až 109 obč. zák. Opírá se jenom o uznání žalované, aniž by se při tom uvádělo, zda a který z rozvodových důvodů žalovaná tehdy uznala. Proto není obsahem rozsudku v rozvodové při opodstatněn nárok na rozluku podle § 17 rozl. zák., ježto v rozsudku není vůbec uveden žádný rozvodový důvod podle §§ 107 až 109 obč. zák., a nelze posouditi, zda a který důvod, o který se opírá výrok o rozvodu a který M. S. uznala, jest také rozlukovým důvodem podle § 13 rozl. zák.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 19. března 1932 R II 76/32.
Karel Jelínek.