20 sb.

Marie M., provdavší se 17. VII. 1926, vystoupila dne 15. VII. 1928 ze zaměstnání podléhajícího pojistné povinnosti podle starého zákona. Uplatňovala proti Všeobecnému pensijnímu ústavu ve smyslu § 25, odst. 1. zák. č. 89/20 sb. nárok na vrácení 80% zaplacených prémií.
Vrchní pojišťovací soud, stanoviv zásadu v nadpisu uvedenou, žalobu zamítl z těchto důvodů:
Zákon č. 89/1920 Sb. z. a n., kterým se mění některá ustanovení zákona o pensijním pojištění (zák. č. 1/1907 ř. z. a cís. nař. č. 138/1914 ř. z.) ustanovil v § 25, odst. 1., že zanikne-li pojištění povinné (pojištění dobrovolné tu nepřichází v úvahu) z kteréhokoliv důvodu kromě případu nápadu renty invalidní nebo starobní, a zůstane-li pak vystouplý pojištěnec aspoň po 6 měsíců bez zaměstnání povinného pojištěním, má nárok, aby mu byla vrácena část skutečně zaplacených prémií bez úroků, po případě celé prémie, nejvýše však prémiová reserva, šlo-li o pojištění před platností tohoto zákona a převyšovaly-li započítatelné požitky 7200 Kč.
Odst: 2. cit. § stanovil dále, že osobám ženského pohlaví, které vejdou v manželství ve 2 letech po výstupu z pojištění nebo vystoupí z pojištění ve 2 letech po uzavření sňatku doplní se částky prémií, na jejichž vrácení mají podle předchozího ustanovení nárok, na 80% prémií za ně skutečně zaplacených.
Odst. 7. téhož § pak ustanovil, že nárok na vrácení prémií zanikne, nebyl-li u příslušného nositele pojištění uplatněn do 3 let po zániku pojištění nebo před dřívějším opětným vstupem do pojistné povinnosti.
Dle těchto ustanovení bylo pojištěnce vystouplé ze zaměstnání podléhajícího pojistné povinnosti vráceno 80% prémií skutečně za ni zaplacených, když se vdala nejdéle do 2 roků buď před výstupem nebo po výstupu z pojištění, když po výstupu z pojištění zůstala po 6 měsíců bez zaměstnání povinného pojištěním a když nárok na vrácení prémií uplatnila do 3 let po zániku pojištění nebo před dřívějším opětným vstupem do pojistné povinnosti.
Dne 6. března 1929 byl publikován ve Sbírce zákonů a nařízení zákon č. 26/1929, který dle § 198 nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1929 a dle jehož § 197 pozbyly dnem účinnosti předpisů tohoto zákona platnosti ustanovení dosavadních právních předpisů, upravujících stejné předměty jako tento zákon, pokud nejsou tímto zákonem výslovně dále zachovány v platnosti nebo se z něho jinak nepodává, zejména ustanovení zákona č. 1/1907 ř. z. ve znění upraveném cís. nař. č. 138/1914 ř. z. a zák. č. 89/1920 Sb. z. a n. Zákon č. 26/1929 Sb. z. a n. nepřipouští více vrácení prémií, jak je znal zákon č. 89/1920 Sb. z. a n.
Nepochybno je to ohledně osob dle prvého (nového) zákona pojištěných.
V daném případě jest pak řešiti otázku, jak se má věc ohledně staropojištěnců, jejichž pojištění zaniklo před působností nového zákona.
Tu především nutno zkoumati, měl-li staropojištěnec přede dnem, kdy zákon č. 26/1929 Sb. z. a n. nabyl účinnosti, nabyté právo, t. j. právní nárok na vrácení prémií dle starého zákona.
Tuto otázku nutno v daném případě zodpověděti záporně, neboť nárok ten předpokládal mimo jiné, že vystouplý pojištěnec zůstal po zániku pojištění alespoň 6 měsíců bez zaměstnání povinného pojištěním. Tato náležitost byla by pak splněna až po 1. lednu 1929, tedy teprve za působnosti nového zákona.
Nelze za to míti, že žalující měla dnem 1. ledna 1929 nárok již založený, však dospívající teprve po čase (§ 705 vš. obč. zák.); cit. § 25 zák. č. 89/1920 Sb. z. a n. nečiní vznik nároku závislým pouze na uplynutí času, nýbrž na kvalifikované nezaměstnanosti po tento čas.
Ani o nárok pod výminkou nabytý se nejedná. Nejde tu o právní poměr již založený, trvající, jehož skutková podstata již ve všech svých složkách by byla Splněna, z něhož bylo by však lze nabyti práv teprve určitou událostí další (§ 696 vš. obč. zák.).
Naopak již ke vzniku právního poměru vyhledává se jako náležitost skutkové jeho podstaty, aby pojištěnec zůstal alespoň 6 měsíců bez zaměstnání povinně pojištěného (srovnej cit. § 25: zůstane-li . . . . . . . alespoň po 6 měsíců bez zaměstnání, má nárok)
Měla tedy žalující do dne, kdy přestal působiti zákon č. 89/1920 Sb. z. a n. (§ 197 zák. č. 26/1926 Sb. z. a n.) pouhou možnost nebo naději nabyti práv § 25 starého zákona stanovených.
I takovým možnostem, připravujícím nabytí práva může nový zákon, pokud jde o časové hranice jeho působení, přiznati význam práv nabytých, jak to učinil článek VI. uvozovacího zákona k občanskému zákonu ohledně započatého vydržení nebo promlčení. A tu nutno řešiti druhou pro tento spor rozhodující otázku, zda i zákon č. 16/1929 Sb. z. a n., přiznal stejný účinek možnosti nabyti nároku ve smyslu § 25 starého zákona, jestliže ostatní náležitosti — mimo kvalifikovanou 6měsíční nezaměstnanost — byly splněny. Důvodová zpráva k návrhu tohoto zákona tisk. č. 1706, str. 18 a 19 uvádí pod titulem »Výbavné, společná ustanovení o dávkách a nemocenské ošetření důchodců (§§ 35 a 39—48)«, že předloha zrušuje podle návrhu komise úplně vrácení prémií podle § 25 dosavadního zákona pro vystouplé pojištěnce, a že vdávajícím se pojištěnkám, kterým dosud, nebylo-li mezi sňatkem a výstupem z pojištění mezidobí delší 2 let, náleželo 80% prémií za ně zapla- cených, dává návrh, náhradou za tuto dávku dávku novou, výbavné (§ 35) ve výši jednoho ročního invalidního důchodu, jaký by příslušel v den uzavření sňatku.
Zákon č. 26/1929 Sb. z. a n. pak stanoví v XVIII. oddílu nadepsaném »ustanovení přechodná a závěrečná« v § 185, odst. 2., že pojištěnkám, které vystoupily z pojištění v době od 1. července 1928 do 31. prosince 1928 a které získaly aspoň 30 příspěvkových měsíců, náleží nárok na výbavné podle odst. 1., jestliže se provdaly v posledních 2 letech před účinností tohoto zákona.
K tomuto ustanovení, jež vládní návrh zákona neobsahoval a jež přičinil teprve výbor sociálně politický a rozpočtový poslanecké sněmovny N. S. R. Č., uvádí tento výbor ve zprávě (tisk 1955, str. 96), že do § 185 přijat byl nový odstavec 2. shora zmíněný, aby usnadněn byl přechod z nynějšího stavu zákonného, který připouští vrácení příspěvků, do stavu podle nového zákona, který takové vrácení vylučuje, ve prospěch skupiny zaměstnanecké uvedenou změnou nejvíce dotčené. Za nejvíce postižené je pokládal uvedený výbor zajisté proto, že jmenovaným pojištěnkám by byl příslušel, nebýti nového zákona, po uplynutí 6měsíční lhůty, po kterou byly bez zaměstnáni povinného pojištěním, nárok na vrácení 80% prémií, kterýžto nárok jim nový zákon nepřiznává, když konec uvedené lhůty spadá do doby po 31. prosinci 1928, na rozdíl od pojištěnců, jejichž nárok byl by číselně menší, nehledě ani k tomu, že u mužských pojištěnců jest jinaké zhodnocení již zaplacených prémií (následkem přestupu neb opětného vstupu do pojistného poměru) pravděpodobnější než u vdaných pojištěnek.
Názor ve výboru uplatňovaný i se svými důsledky došel jasného výrazu v zákoně.
Zákon č. 26/1929 Sb. z. a n., přiznává nárok na výbavné, kteroužto dávku zákon č. 89/1920 Sb. z. a n., ani dřívější zákony o pensijním pojištění zřízenců neznaly a jež podle § 35 přísluší počínajíc 1. lednem 1929 pojištěnkám po dokonání aspoň 60. příspěvkových měsíců do uzavření sňatku a podle § 185, odst. 1. přechodně pojištěnkám, které získaly aspoň 6 měsíců příspěvkových před platností zákona č. 26/1929 Sb. z. a n., po dokonání aspoň 30 příspěvkových měsíců do uzavření sňatku, za předpokladů ustanovených v § 185, odst. 2. též pojištěnkám, které vystoupily z pojištění v době od 1. července 1928 do 31. prosince 1928, tedy pojištěnkám, jimž lhůta ustanovená v § 25 odst. 25, odst. 1. zákona č. 89/1920 Sb. z. a n., mohla uplynouti teprve po 31. prosinci 1928, tudíž za platnosti zákona č. 26/1929 Sb. z. a n.
Z uvedeného se podává, že zákon č. 26/1929 nejen zrušil pro budoucnost instituci vrácení zaplacení prémií (nyní zaplaceného pojistného), nýbrž právo žádati jejich vrácení nepřiznává ani pojištěnkám a pojištěncům, jež vystoupili z pojištění po 30. červnu 1928, neboť poskytuje-li v § 185, odst. 2. odškodné třeba jen určité skupině pojištěnek, které vystoupily z pojištění v druhé po- lovici roku 1928, vyjadřuje sice nepřímo, avšak jasně, že nepřiznává nároku na vrácení prémií u všech bývalých pojištěnců resp. pojištěnek, již vystoupili z pojištění teprve po 30. červnu 1928 a jimž šestiměsíční lhůta, stanovená § 25, odst. 1. zák. č. 89/1920 Sb. z. a n., dospěje teprve po 31. prosinci 1928.
Nerozhoduje také, že šestiměsíční lhůta, po níž musil pojištěnec po zániku pojištění zůstati bez zaměstnání podléhajícího pojistné povinnosti, uplynula ještě před publikací zákona č. 26/1929 Sb. z. a n., neboť zákon stal se účinným nikoliv dnem vyhlášení, nýbrž dnem 1. ledna 1929.
Jest proto také nerozliodno, že žalobkyně ještě před publikací zákona č. 26/1929 Sb. z. a n., uplatnila nárok na vrácení prémií.
Rozh. vrch. poj. soudu ze dne 21. prosince 1931, Cpo 679/31—1. Dr. Hausmann.

Citace:

Z zákonu č. 26/29 sb. o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 6, s. 202-205.