Při vlastnické žalobě musí žalobce dokázati, že žalovaný má věc ve své moci. Na tom nebylo nic změněno předpisem § 346 ex. ř.
Z důvodů: žaloba, jíž se žalobce domáhá na žalovaném vydání věci na základě výhrady práva vlastnického učiněné při prodeji, jest pravou žalobou vlastnickou, směřující proti tomu, kdo vlastníku jeho věci zadržuje. (§ 366 obč. zák.)
Podle § 369 obč. zák. jest žalobce povinen prokázati nejen právo vlastnické k požadovaným věcem, nýbrž i, že žalovaný věci má ve své moci. Důkaz, že mu byly v držbu odevzdány, o sobě nestačí (viz rozh. čís. 10733 sb. n. s., jímž upuštěno od dřívějšího opačného názoru rozh. čís. 113 sb. n. s.).
Není-li žalovaný detentorem věci, nelze dáti průchod žalobě vlastnické (Randa, Vlastnictví § 39). Na tom nic nezměnil ani § 346 ex. ř., jak bylo v uvedeném rozhodnutí nejv. soudu dovoděno, na jehož důvody se poukazuje.
Žalobkyně ani v žalobě ani v řízení před soudem prvé stolice neuvedla, že žalovaný ponožky a punčochy jí vymáhané má dosud ve své moci, ba ani netvrdila své právo vlastnické k nim, důvod a způsob jeho nabytí, omezivši se na tvrzení, že žalovaný od ní objednal a koupil ponožky a punčochy a že byla při objednávce umluvena výhrada práva vlastnického až do úplného zaplacení trhové ceny, jež v den splatnosti nezapravena, a žádá na tomto základě rozsudek, že žalovaný jest povinen vrátiti prodané a dodané mu ponožky a punčochy. Podle § 226 с. ř. s. jest žalobce povinen tvrditi a po případě i dokázati základ žalobního nároku. Žalobkyně této povinnosti nedostála a právem, proto odvolací soud žalobu zamítl z důvodu, že nebyla žalobkyní tvrzena detence vymáhaných věcí žalovaným.
Vzhledem k tomu nebylo potřebí obírati se otázkou, zda byla výhrada práva vlastnického podpisem objednacího lístku platně ujednána čili nic.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 7. ledna 1932, č. j. Rv I 2051/30.
Dr. Koutník.