Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 71 (1932). Praha: Právnická jednota v Praze, 704 s.
Authors:

LITERÁRNÍ ZPRÁVY


K reformě úraz. pojištění dělnického. Náměty pro novelisaci úraz. zákona. Rozbor unifikace. Sepsal Dr. Fr. Trnka, vedoucí ředitel úr. poj. dělnické v Praze. 1932. Str. 78.
Podnět k této zajímavé brožurce zavdaly snahy po unifikaci sociálního pojištění, hlavně snaha, aby i posavadní úrazové pojištění dělnické odpadlo a nahrazeno bylo všeobecným pojištěním invalidním za organisační pomoci nemocenských pojišťoven, zejména pojišťoven okresních.
Hledíme-li ke vzniku našeho úraz. pojištění dělnického, sluší předem konstatovati, že pojištění toto bylo uvedeno v život s dělnickým pojištěním z důvodů čistě technických, aby totiž menší úrazy, které nezanechaly po uplynutí určité kratší doby (karanční) nijaké výdělečné nezpůsobilosti, nebyly odškodňovaný úrazovou pojišťovnou, zejména když bylo třeba, aby bylo zjištěno, že jedná se o úraz podnikový, o úraz při práci, který se přihodil v tom kterém podniku úrazovému pojištění podrobenému. Jinak současnost zavedení obého druhu pojištění nebyla v žádné organické souvislosti, oba druhy existovaly až do dnešní doby úplně samostatně, přesto, že jak před politickým převratem i po něm, zejména když se jednalo o zavedení t. zv. sociálního pojištění ve formě pojištění pro případ nemoci, invalidity a stáří podle zákona č. 221/1924 neutuchly snahy shora uvedené.
Nepopřenou zůstává skutečnost, že u zaměstnance, který co do své životní existence odkázán jest výhradně na výsledek své práce, jakmile stal se nezpůsobilým k výdělku následkem úrazu, není rozdílu, při jaké příležitosti k úrazu přišel a že tedy za všech okolností musí býti hospodářsky, resp. sociálně zajištěn. Musí to býti určitý fond, určitý pramen, ze kterého by čerpal prostředky ke své výživě. Tímto pramenem jest v nynější době ústav sociálního pojištění. Toto musí býti dotováno pojistnými příspěvky podle poměru větší nebo menší zodpovědnosti za úraz, resp. za příčinu ztráty výdělečné nezpůsobilosti. Kde je jediný zodpovědný činitel, tam postihuje pouze tohoto činitele příspěvková povinnost, zvláště když povinnost tato uložena zákonem občanským, pokud se týče i specielními zákony, zejména řádem živnostenským. Tomu tak jest při vyskytnuvší se výdělečné nezpůsobilosti následkem úrazu při práci, kde risiko práce sluší přičítati na vrub zaměstnavateli, jenž nemohl zabezpečiti úplnou bezpečnost pracujícího zaměstnance. Kde je výdělečná nezpůsobilost zaviněna i jinými okolnostmi, na př. onemocněním, chorobou, invaliditou, stářím, nezaměstnaností, tam postihuje příspěvková povinnost též jiné činitele, zčásti i samotného zaměstnance, po případě i nejvyššího nositele sociálního opatření, stát. A s tímto rozdílem chce se autor vypořádati, uváděje různé obtíže rázu organisačního, zejména administrativního, finančního, hospodářského i sociálního. Odvolává se předem na návrh úrazového zákona, vypracovaný třemi územními nositeli úrazového pojištění a svého času (1927) předložený ministerstvu sociální péče a připojuje své doplňky ze stanoviska agendy odškodňovací, agendy příjmové a agendy všeobecné, zejména prostředků k provádění zábrany úrazové specielně sankce na nedbání zábranových předpisů, změny ustanovení § 46 ú. z. a úpravy soudnictví.
Velice zajímavé jsou úvahy autorovy o případné unifikaci, v nichž objektivním způsobem hájí stanovisko pro i contra, a opírá je o dlouholeté praktické i teoretické zkušenosti osvědčeného pracovníka na poli úrazového pojištění dělnického a sociálního vůbec. Úvahy tyto, s nimiž lze v celku plně souhlasiti, lze každému, kdo o věc má zájem, vřele doporučiti. —š.
Citace:
K reformě úraz. pojištění dělnického.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 17, s. 561-562.