Lékárníci (lékaři, nemocnice a léčebné ústavy) nemohou žalovati Léčebný fond veřejných zaměstnanců v Praze za dodaná léčiva a pod. dříve než po uplynulém čtvrtletí a po úpravě a schválení účtu představenstvem ústředního sboru.

Lékárník PhMr. R. žaloval Léčebný fond v. z. zastoupený českou finanční prokuraturou v Praze na zaplacení léků členům fondu vydaných, když fond zaslaný mu žalobcem účet přijati a platiti odmítl, odvolávaje se na ustanovení § 24 zák. z 15/10 1925, č. 221 Sb. z. a n. a § 20 vlád. nař. z 8/8 1922, č. 211 Sb. z. a n. Žalobce dovozoval, že ustanovení ta nemají jiného významu než interní úpravy účtování, nikoli však změnu hmotného práva, podle níž by lékárník byl povinen poskytovati úvěr straně úlev v sazbě lékárnické požívající a teprve po uplynutí X roku vyúčtovati s ústavem, na jehož účet lék byl vydán, neboť neuzavřel s L. f. smlouvy, podle níž by takovýto způsob vyúčtování byl pro něho obligatorním.
Prvý soud žalobě vyhověl v podstatě z důvodů v žalobě uplatňovaných.
Odv. s. žalobu pro tentokráte zamítl. V odůvodnění uvádí, že podle nařízení č. 271/1927 patří žalobce mezi strany požívající úlev při odběru léků. V důsledku toho vztahuje se na něho i ustanovení § 20 nařízení, č. 211/1922 о 1/4 letním předkládáni účtů za odebrané léky a poskytnuti platební lhůty 30denní od předložení účtů.
O platnosti resp. závazku tohoto nařízení pro lékárníky nelze pochybovati vzhledem k tomu, že bylo vydáno na základě zmocnění daného zákonem č. 5/1907, aby stranám úlev požívajícím byly poskytnuty úlevy při odebírání léků z lékáren.
Závaznost takových z důvodů veřejnoprávních vydaných nařízení jest pro obor práva soukromého uznána ustanovením § 1059 obč. zák.
Totéž platí i o ustanovení § 24 zák., č. 221/1925 ohledně X letního účtování pozadu s lékárníky a předkládání účtů lékárenských okresními sbory ke schválení a výplatě představenstvem L. f., z čehož logicky vyplývá, že nemůže nastati splatnost účtu dříve, dokud neuplynula doba pro jeho předložení stanovená.
Všechny shora uvedené předpisy právní jest vykládati jako vzájemně se doplňující celek. Z takového výkladu se pak podává, že žalobce nebyl oprávněn předložiti účet před uplynutím čtvrtletí, v němž byly léky od něho odebrány a opatřiti tento účet doložkou, že bude čítán úrok z prodlení, nebude-li účet zaplacen do 30 dnů, t. j. od data účtu, což odporuje ustanovení § 20, odst. 4. nařízení, č. 211/1922 o nároku na úroky z prodlení. Žalobce mylně proto nepokládal shora uvedené předpisy pro sebe za závazné. Když tudíž předložil žalovanému fondu účet ze dne 8. května 1929 předčasně, t. j. před 1. červnem 1929 a opatřený doložkou o úrocích z prodlení, neodpovídající ustanoveni § 20 nař., č. 211/1922, byla žalovaná strana oprávněna tento účet žalující straně vrátiti.
Dovolání žalobcovu nejv. soud nevyhověl. Důvody: Dovolání, opřené toliko o dovolací důvod č. 4 § 503 c. ř. s. není opodstatněno.
Nesprávné právní posouzení věci spatřuje dovolání v názoru odvolacího soudu, že žalobce může požadovati na Léčebném fondu veřejných zaměstnanců zaplacení léčiv vydaných členům fondu teprve po uplynutí čtvrtletí, v němž byly léky odebrány a že není oprávněn požadovati jich zaplacení kdykoliv.
Vývodům, jimiž dovolání snaží se vy vrátiti názor odvolacího soudu, nelze však přisvědčiti a to z těchto úvah:
Zákonem ze dne 15. října 1925, čís. 221 Sb. z. a n. bylo upraveno nem. pojištění veř. zam. a z tohoto zákona odvozuje také žalobce svůj nárok na zaplacení léčiv dodaných členům Léč. f. a vyúčtovaných Léčebnému fondu účtem ze dne 8. května 1929 částkou 2102 Kč 39 h.
Napadeným rozsudkem, byla žaloba zamítnuta pro tentokráte a jest dovolacímu soudu řešiti právní otázku, zda žaloba,
podaná dne 12. června 1929 u příslušného soudu byla předčasná,
když není sporno, že žalovaný L. f. veř. zam. jest právnickou
osobou a má procesní způsobilost (§ 13, odst. 2. zákona, čís. 221/1925 Sb. z. a n.).
Ježto tu jde o právní poměr tkvící svou podstatou v zákoně čís. 221/1925, neboť jinaký základ právního poměru sporných stran nebyl ve sporu ani tvrzen, jest spornou otázku řešiti především z předpisů tohoto zákona.
V té příčině jest rozhodným předpis § 24, odst. 1, čís 2 zmíněného zákona, který stanoví, že okresní sbory Léč. f. veř. zam., jako jeho správní orgány, mají účtovati čtvrtletně pozadu s lékaři, nemocnicemi islékárníkya předkládati účty k schválení а k výplatě představenstvu ústředního sboru. Tento zák. předpis váže nejen okresní sbor Léč. f., nýbrž i všechny ostatní účastníky, na něž dopadá, a nesejde na tom, že jest v zákoně umístněn mezi předpisy o působnosti okresních sborů L. f., neboť jest ustanovením, na němž byla vybudována organisace L. f., jak patrno i z nadpisu III. oddílu »Organisace pojištění« k §§ 13—26 zákona. Tato organisační zákonná norma svými právními účinky postihuje tedy i lékárníky, pokud upravuje způsob a dobu vzájemného zúčtování. Byla-li však zákonem doba účtování ustanovena čtvrtletně pozadu a žalobce domáhá se sporem zaplacení žalobní pohledávky 2102 Kč 39 h s 5% úroky již ode dne 9. května 1929, čímž zřetelně naznačuje, že žalovaný L. f. jest již od 9. května 1929 s placením v prodlení — zamítl právem odvolací soud žalobu jako předčasnou, ježto v době podání žaloby neuplynula ještě ani lhůta stanovená k zúčtování v § 24, odst. 1, čís. 2 zák. čís. 221/1925 Sb. z. a n. čtvrtletně pozadu, kterou bylo časově odsunuto plnění žalovaného L. f. za dodaná léčiva, i jeho prodlení a tím i žalobcův nárok úrokový, a odvol, soud správně dovodil, že žalovaný L. f. byl oprávněn vrátiti žalobci předčasně předložený účet. Nepředložil-li však později žalobce ani po uplynutí čtvrtletí svůj účet znova, oddálil tím jeho úpravu a schválení představenstvem ústředního sboru, aby mohl býti vyplacen (§ 24 zák.), a nemůže dříve jeho zaplacení požadovati, pokud sám nevyhoví ustanovení § 24 zákona, čís. 221/1925 Sb. z. a n. a proto nebylo lze tu použiti ani ustanovení § 406 c. ř. s.
Posuzuje-li se věc s tohoto právního hlediska, nebylo třeba pro rozhodnutí o otázce předčasnosti žaloby zabývati se dalšími otázkami v dovolání rozbíranými, zda totiž žalovaný fond jest stranou požívající úlev při odběru léčiv po rozumu § 7 zákona ze dne 18. prosince 1906, čís. 5 ř. z. z roku 1907 a pozdějších vládních nařízení tento zákonný předpis provádějících, a výkladem významu »sleva (Nachlaß)« v § 7 zákona, č. 5/1906 ř. z., pro něž ostatně ani v řízení v prvé stolici nebyly učiněny skutkové přednesy.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 1931, č. j. Rv I 1060/30. Dr. Koutník.

Citace:

Lékárníci (lékaři, nemocnice a léčebné ústavy) nemohou žalovati Léčebný fond veřejných zaměstnanců v Praze za dodaná léčiva a pod. dříve než po uplynulém čtvrtletí. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 3, s. 107-109.