Všehrd. List československých právníků, 11 (1930). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 320 s.
Authors:
Šedesáté narozeniny J, M. prof. Dra Josefa Vančury připadly na 21. února t. r. Jeho jubileum vyvolalo v řadě generací československých právníků živé vzpomínky na prvé semestry studií právnických, kde Vančurovi, jakožto profesoru římského práva, bylo po dlouhá léta úkolem jistě nikoli nejsnadnějším uváděti cupidam legum iuventutem cestou římského práva do způsobu a pravidel myšlení právnického. Ti, kdož Vančuru opravdu poslouchali, potvrdí, jak skvělým způsobem dovedl tu dostáti svému úkolu, spojuje jednoduchý, avšak praegnantní výklad dogmatický s příklady volenými z denního života. Stejně při cvičeních seminárních volil a probíral Vančura , společná témata tak, že od pronikavé exegese textů přistupoval ke konstrukcím dogmatickým, opírajícím se o pandektní i moderní civilistiku, jichž pevnost po té znovu ověřoval jak na probraných textech, tak na příkladech ze života moderního. Nezůstaly proto přednášky a cvičení Vančurovy zapomenuty ani u těch, kdož snad nebyli zvláště orientováni ke studiu historickoprávnímu.
Účinnost a poutavost přednášek Vančurových byla ovšem stupňována živou povahou přednášejícího, který vkládal do každého učitelského výkonu celou svoji osobnost. Nemohl ani jinak — a tento důvod byl jistě hlavním, který před rokem jej přiměl raději opustiti aktivní činnost fakultní, když další setrvání v ní bylo by za hygienických poměrů, při nichž se v prvních ročnících na pražské právnické fakultě věnuje, znamenalo vážně ohrožení jeho zdraví.
Je nemalou zásluhou' Vančurovou, že vzdor jeho předčasnému odchodu z fakulty mohou i dnes naši právníci zahajovati své studium římského práva opírajíce se o jasné formulace Vančurovy. Je to umožněno jeho >Úvodem do studia soukromého práva římského« (1923), knihou, kterou lze právem považovati za vzor učebnice psané pro ty, kdož se teprve právníky mají státi. V ní Vančura vědec — který se ve svých pracech monografických obíral s oblibou jednak otázkami římského národního práva republikánského (»Usucapio pro berede« S
1897, »Nové nauky o nexům«, Sborník v. pr. a st. 1905, »Agrární právo římské republiky« iix>8, »K historii římských kondikcí«, Sborník 1911—12, »Kritické poznámky k nauce o evikci při římském trhu« Sborník 1922, »Leges agrariae« Pauly—Wissowa Real. Enz. s. b. v. 1924), jednak jemnými otázkami dogmatickými (tak v obou samostatně vyšlých monografiích již uvedených a zvi. v knize »Praelegát dle práva římského« 1903), avšak vedle toho i otázkami papyrologickými (»Papyri znějící majiteli a na řad«, Sborník 1904, »Knihy pozemkové v římském Aegyptě«, Sborník 1913, .»Exekuční listiny dle práva papyrů« 1915) a otázkami zajímajícími nové badání interpolační (rektorská přednáška »Kontrakty nepojmenované« 1926) — spojil své nejlepší vlastnosti se zkušenostmi a vzácnou dovedností Vančury učitele a vytvořil tak dílo, po němž s prospěchem budou sahati ještě mnohé příští generace československých právníků rozmnožujíce tak neustále řady jeho vděčných žáků.
Blahopřejeme prof. Vančurovi upřímně k jeho jubileu i dosavadnímu životnímu dílu a přejeme mu — vzpomínajíce zároveň jeho neúnavné činnosti v sociálních institucích vysokoškolského studentstva, aby v pevném zdraví a spokojenosti užíval po dlouhá léta klidu, jemuž jistě těžko dával přednost před milovanou činností vysokoškolského učitele. M. B.
Citace:
Šedesáté narozeniny J. M. prof. Dra Josefa Vančury. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1930, svazek/ročník 11, číslo/sešit 6, s. 203-204.