Sborník věd právních a státních, 6 (1906). Praha: Bursík & Kohout, 530 s.
Authors:
= Sborník věd právních a státních, 6 (1906)
PDF

Literatura.
Právo občanské.


Dr. Joseph Mauczka, Der Rechtsgrund des Schadensersatzes auszerhalb bestehender Schuldverhältnisse. Mit besonderer Berücksichtigung des oesterreichischen und deutschen Privatrechts. XVIII a 393, Leipzig und Wien, Franz Deuticke 1904.
Methodickým východiskem při celém problému je pisateli ochrana lidských zájmů (kap. II.). Jediným totiž cílem života lidského jest ukájení nejrozmanitějších potřeb. Prostředky, které tomuto ukájení slouží, jsou statky (v nejširším smyslu slova). Poměr pak zevní člověka ke statku, který je mu prostředkem ukájení potřeb sloužícím, nazýváme zájmem. Zájmy lidské jsou předmětem právní ochrany (III.). Škodou je nazvati každé súžení možnosti ukájeti potřeby čili porušení zájmů. Pro ručení má však význam jen ta škoda, jejíž příčinou jest chování se člověka (IV. sr. i XXVII.). V oněch případech, ve kterých škodu určitému člověku způsobenou lze imputovati chování se člověka jiného, lze pojímati škodu tu jako důsledek uplatnění zájmů škůdcových. Vzniká tudíž kolise dvojích zájmů, t. j. zájmů škůdcových a zájmů poškozeného. Kolise zájmů je tu tedy tenkráte, jestliže zájmy dvou nebo více osob aktuálně nebo potentiálně (hledíc k ohrožení) pospolu nemohou býti uplatněny, to jest musí-li jeden z nich býti porušen, resp. vzniká-li nebezpečenství jeho porušení. Pokud pak se týče těchto kolisí, možno rozeznávati takto: 1. Zájem vyšší (hodnotnější) ohrožuje nebo ruší zájem nižší (méně hodnotný); 2. zájem některý ohrožuje nebo ruší zájem stejně hodnotný; 3. zájem nižší ohrožuje nebo ruší zájem vyšší (V.). Kolise vznikající jest pak takto řešiti: I. Nižší zájmy musí ustoupiti vyšším. II. Bezpraví jest zameziti, bezpraví pak nastalé v důsledcích odkliditi; jedná-li se o zájmy soukromé, dlužno vyčkati se stíháním bezpraví až do intervence poškozeného. III. Porušení zájmů cizích právem chráněných (rechtmässiger Interessen, sr. o pojmu tom níže) má v zápětí povinnost k náhradě. IV. Povinnost ta nemá místa, jestliže by znemožnila neb aspoň nemístně stížila uplatnění zájmu vyššího předpokládajíc, že druhové uplatnění zájmu ohroženého netrpí příliš možností porušení, které netřeba hraditi. V. Ten, kdo dal poslední příčinu k poškození jiného, neručí, jestliže tato příčina nebyla právně relevantní příčinou poškození. VI. Práva subjektivní jsou pokud se týče vzniku, trvání a možnosti výkonu vázána na existenci zájmu, kterému jimi dostává se ochrany. Normám těmto, které nazývá normami kolisními, přikládá pisatel jednak povahu abstrakce z positivních právních řádů, jednak povahu thesí právně politických (VI.). Rozboru jejich věnovány jsou výklady další, (VII.—XL.). Ve výkladech těch pak připomíná: K normě I. Dlužno žádati značný rozdíl v hodnotě kolidujících zájmů, ježto by jinak klid nebyl zabezpečen (VII.). K normě II. Bezpravím je nazvati ohrožení nebo porušení zájmu nějakého zájmem nižším, resp. hledíc ke korrektuře zmíněné právě pod č. I., porušení zájmu nějakého zájmem méně hodnotným, stejně hodnotným aneb o málo hodnotnějším (VIII.). Opíraje se pak o tento pojem bezpraví, podniká roztřídění zájmů v zájmy právní, právem chráněné (rechtmässige Interessen) a v zájmy právem nechráněné. Tyto mohou býti buď takové, které právní ochrany nezasluhují (schutzunwürdige Interessen) nebo přímo protiprávní (unrechtmässige Interessen). V postupu pojednání přináší formální, limitativní výpočet zájmů protiprávních. (Protiprávním jest: a) zájem uplatniti zájem o sobě neškodlivý, není-li to in concreto možno než nepředvídatelným ohrožením anebo porušením zájmu vyššího; b) zájem sledovati zájem, který in concreto bez újmy pro jiné může býti uplatněn, tak, že ohrožení nebo porušení jiných zájmů nelze předvídati; c) zájem uplatniti zájem o sobě neškodlivý, není-li to in concreto možno než nepředvídaným, ale předvídatelným ohrožením anebo porušením zájmu vyššího; d) zájem sledovati zájem, který in concreto bez újmy pro jiné může býti uplatněn tak, že ohrožení nebo porušení cizích zájmů předvídáno nebylo, ač předvídáno býti mohlo. Bezprávný zájem uplatňuje se dále tenkráte e) f), jestliže při skutkovém základu stejném, jaký veden jest pod lit. a) b) ohrožující nebo škůdce ohrožení nebo porušení chtěli, g) jestliže ohrožení nebo porušení cizího majetku bylo účelem ohrožovatelým nebo škůdcovým) (IX.). Dospívá pak zřetelem k této delimitaci k tvrzení, že veškeré zájmy, resp. jejich povaha jako zájmů právních či protiprávních je relativní (X.) [Výklady kapitoly IX. a X. nezdají se mně býti přesným vyjádřením myšlenek pisatelových, a spíše bylo by obsah oněch kapitol označiti jako konkretisování pojmu bezpraví. Věc je ta: kolidují-li spolu dva zájmy různé hodnoty, nelze říci s hlediska pisatelova, že vyšší zájem je zájmem právním, zájem nižší zájmem protiprávním (abych věc zjednodušil, nehledím tu ke korrektuře podávající se z kap. VII. a VIII.). Z různých totiž výroků pisatelových dlužno zavírati, že roztřídění zájmů v zájmy právní a protiprávní jest pokládati absolutním. Lze říci tedy jen tolik (s hlediska pisatelova ovšem), že porušení zájmu nižšího vyšším je právem chráněno, porušení zájmu vyššího nižším pak že je bezpravím. Důsledně nelze mluviti o tom, že relativní jsou zájmy, resp. jejich povaha jako zájmů právních a protiprávních; relativní je jen charakter konkretního porušení jako právem chráněného a bezprávného. Sr. k tomu zejména výklady pisatelovy o třetí normě kolisní, kde mluví se zhusta o případech, kdy vyšší zájem porušuje nižší, a přece nazývá se porušení takové porušením zájmů právních; sr. i výklady na str. 168.]. K normě III. 1. Zůstane-li kolisní norma č. I. bez korrektury, ocitneme se v rozporu s přítomným právním řádem společenským, jenž založen je na hospodaření soukromém. Odtud musíme přijmouti východiště to, že tomu, jehož nižší zájem porušen byl uplatněním zájmu vyššího, poskytneme prostředky, aby mohl ukojiti potřeby jiné, stejně hodnotné jako ony, jejichž ukojení bylo mu zmařeno, t. j. nahradíme škodu jemu vzniklou. 2. Porušilo-li uplatnění zájmu nižšího zájem vyšší, dlužno pokládati náhradu škody za odčinění bezpráví zřetelem k tomu, že porušení možno odčiniti poskytnutím prostředků k ukojení potřeb jiných. K normě IV. Úkolem třetí normy kolisní jest, aby rozřešila kolise zájmu vytčením povinnosti k náhradě škody. Tohoto úkolu by však řádně nesplnila v oněch případech, kdy rušící zájem by nesnesl ručení za škodu a je vyšší než zájem porušený. Neboť kdyby uplatnění jeho spojeno bylo s nebezpečenstvím ručení, nedělo by se buď vůbec anebo by aspoň bylo velmi stíženo. Tím však byl by zájem vyšší obětován zájmu nižšímu v odporu s prvou normou kolisní, a proto musí ručení odpadnouti (XIII.). Výklady o třetí a čtvrté normě kolisní resumuje pisatel takto: Je přívržencem ručení za veškerou škodu způsobenou (Erfolghaftung), jež odpadá jen ze zvláštních důvodů. Všímaje si pak námitek proti ručení takovému uvedených, snaží se dovoditi, že námitky ty neodnímají půdy zásadě samé, nýbrž jen bezvýjimečné její působnosti, jež právě odklizena je kolisní normou čtvrtou (XIV., XV.). Jako zvláště důležité applikace této čtvrté normy kolisní pokládá M. tato pravidla: Za poškození, které vzniká osobám nějaký podnik provozujícím svobodnou soutěží (pokud nejedná se o soutěž neloyální, t. j. o soutěž, která má za účel poškoditi konkurrenta a neslouží veřejnému zájmu na svobodné soutěži), nebude ručiti, poněvadž škůdci (poškozujícímu zájmu) stojí po boku zájem veřejnosti na svobodné soutěži (na stlačení cen pokud možno nejvyšším) a poněvadž by tato svobodná soutěž byla eliminována, kdyby pozdější podnikatel měl staršímu hraditi újmu z nového podnikání tomuto vzcházející (XVII.). Applikací čtvrté normy kolisní je dále zrušení ručení v oněch případech, kdy ručení takové by ohrozilo zájem škůdcův na existenci (po případě také na existenci slušné nebo dokonce na dosavadním způsobu života). Úpravu takovou nelze ovšem pokládati právem platným, ale již dnes vyskytují se v právu slibné její počátky a sice i v právu rakouském (na př. omezení exekuce) (XX.). K normě V. Pátá norma kolisní míří na případy takové, ve kterých porušení zájmu vzniklo konáním cizím, k němuž zavdalo podnět bezprávné konání poškozeného. (Strana processní byla odsouzena k placení nákladů sporu, bylo zažádáno za prozatímní opatření a nárok sporný objeví se později důvodným, škoda způsobena byla ve spravedlivé sebeobraně atd.) Tu sice jak chování se škůdcovo, tak chování se poškozeného je příčinou škody. Ale právně relevantní příčinou je chování se poškozeného, a proto ručení musí nezbytně odpadnouti (XXI.). K normě VI. Poněvadž práva subjektivní dána jsou jednotlivcům jediné k ochraně jejich zájmů, odpadá ochrana, kterou právní řád dává ve formě práv subjektivních, nejsou-li tu ony zájmy. Práva mohou býti uplatněna jen k sledování oněch prospěchů, k jejichž ochraně dáno bylo právním řádem to které právo. Šestá norma kolisní zakládá se na ideji, že právní řád je institucí rozumnou. Zřetelem k tomu všemu výkon práva subjektivního, který nezakládaje se v konkretním případě na zájmu vykonatelově, ruší zájmy cizí, zavazuje k náhradě škody způsobené. Sem náleží zejména šikána, zleužití práva (XXIII.). Ku konci části theoretické pokouší se pisatel, vytknuv formální thesi, že hodnocení zájmů vykonává třída v konkretní organisaci společenské panující, a že úvahy, kterými ona tu se řídí, opírají se o její potřeby, postaviti hodnotovou stupnici rozmanitých zájmů lidských odpovídající dnešním názorům (názorům vrstev dnes panujících), ač ovšem prohlašuje, že je si vědom pochybnosti počínání takového (XXIV.). Pojednání ostatní (XXVII.—XL.) přináší výklad norem kolisních hledíc k ustanovením zákonným a snaží se o průkaz, že normy ty jsou ve shodě s příslušnými ustanoveními moderních zákonů, resp. že podle názorů o jednotlivých bodech panujících bylo by ustanovení ta s oněmi uvésti v soulad. — Výklady právě naznačenými však bohatý a zajímavý obsah spisu není nikterak vyčerpán. Jsou tu dále dobré přehledy názorů dosavadních a pronikavá, zevrubná jich kritika, výklady historické o četných otázkách a některé zajímavé výklady další. Pokud těchto se týče, bylo by zejména upozorniti na výklad o praeventivním významu povinnosti ručiti za veškerou škodu způsobenou a contrario škody zaviněné (ježto mezi hranicemi, které tvoří jednak zavinění jednak opatření bezpečnostní hospodářsky možná, leží velké pole opatření nákladnějších či méně nákladných, jež vynucena býti mohou jen stanovením ručení za škodu způsobenou) (XVI.), na výklad o sociálně-politickém působení norem o náhradě škody ustanovujících (XXV.) a konečně na výklad o poměru thematu spisu k problémům příbuzným (k reparaci, k náhradě škody ze smluv, z kvasikontraků, z rady, z omylu, k ustanovením legis Rhodiae de jactu a právních útvarů znamenajících její rozvedení, k ručení za porušení povinností úředních, k ručení korporací veřejných, k náhradní povinnosti z titulů veřejných atd.) (XXVI.).
Není možno vejíti v tomto referátu v detailní rozbor spisu M-ova, nelze ani činiti úsudky o odůvodněnosti názorů jeho de lege ferenda, ani zkoumati správnost závěrů učiněných s hlediska práva positivního (ač možno i tu prohlásiti, že rozpakoval bych se v leckterých bodech spolupodepsati výsledky, ke kterým M. dospívá). Rozbor takový vyžadoval by hledíc k obsahové bohatosti spisu M-ova obšírného pojednání. Možno však i tu konstatovati, že jedná se o spis velmi duchaplný (ač ovšem, jak i pisatel sám doznává, zásady jím hlásané nejsou nova, nýbrž znamenají spíše domyšlení jistých řad myšlénkových prvé postavených, a sice zejména, jak referentu se zdá, myšlének, které postavil Merkel ve svém spisu Kollision rechtmässiger Interessen), na zevrubném a pronikavém studiu příslušných otázek, jakož i obsáhlém materiálu literárním i zákonném založený, o spis, kterého nikomu nebude lze pominouti, kdo otázkami stejnými nebo příbuznými bude se zabývati. Bylo by jen připomenouti, že způsob výkladů valně stěžuje lekturu spisu a sice zejména více než hojné citace v textu obsažené, jež myšlénky pisatelovy zhusta zatlačují do pozadí a synthésu jich stěžují.
K.
Citace:
Dr. Joseph Mauczka, Der Rechtsgrund des Schadensersatzes auszerhalb bestehender Schuldverhältnisse.. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1906, svazek/ročník 6, s. 521-525.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).