1. Obsazení řádně systemisovaného místa obecního tajemníka může spadati podle okolnosti případu do věcného rozsahu oprávnění obecního gerenta ve smyslu § 106 čes. obec. zř.
2. Zákon čís. 462/1919 Sb. o propůjčování míst legionářům se vztahuje též na přijímání do služeb obcí.
Na sporu byla otázka, zda vládní komisař byl vůbec oprávněn obsaditi uprázdněné místo obecního tajemníka, dále zda tím, že jmenoval proti podmínkám konkursu uchazeče staršího itřiceti pěti let, nepřekročivšího však věk 45 roků, s odůvodněním, že jde o legionáře, neporušil sivé povinnosti.
Podle ustálené judikatury nss-u (srov. na př. nálezy Boh. A 9211/31, 1129/22, 1069/21) je obecní gerent ve smyslu § 106 obec. zř. čes. oprávněn prováděti jen akty běžné správy a akty do té míry neodkladné, že by jejich odsunutím vzešla obci podstatná Škoda. Leží tedy opatření, jež se vymykají pojmu běžné správy obecní, zásadně mimo okruh působnosti gerentovy a mohou spadati do sféry jeho oprávnění jen v tom případě, kde jde podle okolností toho kterého případu o akt neodkladný, aby odvrácena byla podstatná škoda obce. Podstatnou škodou sluší zajisté rozimněti škodu hospodářskou, tudíž škodu, jež je v zevnějším světě dobře zjistitelná jako újma na hmotných statcích. Zda ín conereto při obsazení řádně systemisovaného místa obecního tajemníka tyto pojmové předpoklady pro opatření obecního gerenta jsou dány, je ovšem otázkou skutkovou, kterou může nejvyšší správní soud přezkoumávali jen s hlediska § 6 zák. o nejv. správ, soudě č. 164/1937 Sb.
Zákonem o úlevách při přijímání legionářů do státních úřadů č. 282/1919 Sb. byla vláda zmocněna, aby stanovila zásady, podle nichž příslušníkům československých zahraničních vojsk (legionářům) mohou býti dány dispense od všeobecně platných formálních podmínek pro dosažení různých státních úřadů, pokud žadatel skutečně odborně vyhovuje (na př. co do výšky těla, věku, stavu, formálního průkazu o předepsaných studiích atd.). Zákon o propůjčování míst legionářům č. 462/1919 v § 7,odst. 1. stanovil, že úlevy, poskytnuté legionářům na základě zákona č. 282/1919 Sb. při přijímání do státních úřadů, platí i pro přijímání do jiných služeb v § 4 zákona uvedených (srovn. i nař. č. čl. III.202/1922 Sb.). V posléz uvedeném předpisu mluví se o místech ve službách zemských, okresních a obecních úřadů atd. a sluší proto předpisy o úlevách legionářů při přijímání do služeb státních úřadů vztahovali i na služby u obecních úřadů. Předpis § 1 mař. č. 12/1921 Sb. ustanovuje, že pro dosazení legionářů v úřad je potřebí povolení ústředního úřadu, jestliže legionář překročil 45. rok věku a nebyl dosud v státní službě. Posunul tedy hranici věkovou u legionářů i pro přijímání do služeb n obecních úřadů do 45. roku věku, což znamená, že je uchazeč-legionář co do věku až do 45 let způsobilým uchazečem o místo obecního úředníka, i když by positivní předpis 'hranici věkovou určoval jinak.
Nález ze dne 14. prosince 1937, č. 15495/37.