Syn v podniku otcově, ůrazovému pojištění podléhajícím, takticky pracující, je proti následkům úrazu ex lege pojištěn jen tehdy, je-li zaměstnán na podkladě poměru pracovního, služebního nebo učňovského.Na sporu byla otázka, zda syn, pracující v podniku otcově úrazovému pojištění podléhajícím, jest proti následkům úrazu pojištěn za všech okolností, nebo jen tehdy, koná-li práce na podkladě pracovního poměru.Úrazový zákon podrobuje úrazovému pojištěni všechny dělníky a závodové úředníky v určitých podnicích zaměstnané. Pojem »dělníka« v zákoně definován není; dle obecného významu tohoto slova může sice značití i sociální postavení určité osoby, v zákonodárství však zpravidla se označuje tímto výrazem osoba, která jest k tomu, jemuž koná práce, v poměru pracovním (služebním). Staví-li úrazový zákon, co se pojistné povinnosti týče, na roveň dělníky a závodové úředníky v určitém podniku zaměstnané a u závodového úředníka nemůže býti pochybností, že jest osobou, která práce v podniku koná na základě poměru pracovního (služebního) k majiteli podniku, je nasnadě výklad, že i za dělníka pokládá toliko tu osobu, která jest v podniku zaměstnána v důsledku pracovního (služebního) poměru.Tomu svědčí nejen tendence zákona, zajistiti proti následkům úrazu osoby sociálně a hospodářsky slabší, kdežto majitelé podniku a jiné osoby, vystavené možnosti úrazu při práci, mohou toliko dobrovolně se pojistiti (čl. V. zák. č. 168/1894 ř. z.), nýbrž svědčí tomu i další předpisy zákona. Tak praví odst. 7 § 1, že za dělníky se pokládají také učňové, volontéři, praktikanti a jiné osoby, které pro nedokonaný ještě výcvik nemají pracovního výdělku, nebo mají výdělek toliko nižší; i zde jde o kategorie osob, které zásadně konají práce na podkladě poměru pracovního, služebního nebo učňovského. Když § 4 (zák. č. 207/19) mluví o zřízencích podniků státních a zemských, jedná se taktéž o osoby ve služebním poměru. Na několika místech užívá zákon výrazu »pracovní výdělek« (§§ 4 a 6) (srovnej také nálezy Budw. 6963/09, 12147/18).Nelze také nepřihlédnouti k tomu, že i další zákony, upravující sociální pojištění zaměstnanců, a to zákon o nemocenském pojištění č. 33/1888 ř. z., jakož i zákon o pensijním pojištění č. 1/1907 ř. z. a jejich novely, stanoví pro pojistnou povinnost jako předpoklad existenci pracovního, služebního nebo učňovského poměru, a že není přesvědčivého důvodu pro jiný podklad pojistné povinnosti úrazové.Z toho se podává závěr, že úrazový zákon rozumí pod výrazem »dělník« toliko ony osoby, které jsou v podniku zaměstnány na podkladě poměru pracovního (služebního, učňovského).Takovýto poměr, jenž předpokládá, aby zaměstnanec svobodně převzal závazek konati zaměstnavateli práce a podřiditi se jeho disposiční moci, nutno posuzovali podle práva soukromého jakožto právní poměr, plynoucí z uzavřené smlouvy služební (učňovské) (srovnej na př. Boh. A 4330/25).Nález ze dne 4. února 1938 č. 2052/36-4.